Studna je na řadě pozemků jediným zdrojem pitné vody, jinde může sloužit k získání lehce dostupné užitkové vody, stejně tak může mít na zahradě pouze dekorační funkci. Využití studní je různé, stejně jako jejich vzhled, hloubka a způsob vzniku.
Kamenná nebo vrtaná studna
Po získáních všech povolení a informací potřebných k vybudování studny se pak přistupuje k samotné stavbě. U studny jsou dva možné technologické postupy, a to kopání a vrtání. Studny kopané jsou vyztuženy pláštěm ze skruží nebo zdiva. Minimální předepsaný vnitřní průměr je u těchto studní 2,8 m.
Studna vrtaná je hloubená buď rotačním, nebo nárazovým způsobem speciálním vrtným zařízením. Tato studna je zpravidla vyztužená zárubnicemi. Nejčastější profil je mezi 169 – 225 mm.
Nedá se říct, který typ studny je lepší, závisí na hloubce hladiny vody pod úrovní terénu, pokud je hladina vody lehce pod terénem, bývá lepší studna kopaná, jestliže je hladina ve větší hloubce nebo ve skále, doporučuje se spíše vrtaná studna. Závisí také na propustnosti zvodnělé vrstvy. Jestliže je propustnost vysoká (například písky, štěrky, pískovce) je vhodnější studna kopaná. Není tedy jasně dané, která studna je lepší, i proto je lepší nechat rozhodnutí na hydrogeologovi, jehož rozhodnutí je nezávislé na firmě.
Cenově výhodnější jsou vrtané studny, jsou i navíc méně pracné.
Vrtaná studna je hlubší, a tak je v ní podzemní voda, která není přímo závislá na atmosférických srážkách (díky tou bývá hladina ve studni poměrně stabilní). Voda ve vrtané studni je o něco kvalitnější než v té kopané. Vrtání studny není ani časově náročné, trvá zhruba dva dny, navíc náklady na tento typ studny jsou nižší.
Nevýhodou kopané studny je, že je příliš blízko povrchu, a tak se do ní při srážkách dostávají i biologické nečistoty.
Kopané studny
Vybudovat kopanou studnu se dá na půdě se soudržnou zeminou, nebo alespoň částečně nesoudržnou, nebo na rozpukané skalní hornině. Kopat studnu se dá maximálně do 15 metrů, ale tato hloubka je pak velmi finančně nákladná. Ke kopaným studním patří skruže, ty se mohou vkládat dvěma způsoby. Jedním ze způsobu je osázení skruží odzdola do předem vykopané jámy, nebo zapuštění skruží svrchu průběžně během kopání. První skruž by měla mít spodní stranu osázenou ostrým břitem. Tento způsob je vhodný hlavně pro studny kopané v naplaveninách a nepevných jílopískových horninách.
V případě kopané studny je opravdu důležité zjistit, jaké podloží se na daném místě nachází, protože pokud jsou podloží příliš pohyblivá, tak se stavba kopané studny nevyplatí, má totiž nízkou trvanlivost a velmi rychle dohází k opotřebení čerpací techniky. Kopané studny se obvykle budují do maximální hloubky 10 metrů, pokud jsou podmínky příznivé, je možné kopat i do 30 metrů. Takový případ je ale výrazně nákladnější, protože každý metr znamená další vyzdvižení zeminy, spouštění osob, zařízení, a výkopové práce. Není to&nb
V naší poradně s názvem VŠE, CO JSTE CHTĚLI VĚDĚT O DOMÁCÍ VODÁRNĚ! se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Luboš Pelcner.
Nespíná nám darling.Asi budeme muset koupit nový.Studna je hluboká cca 13 metrů,dům patrový,cca 8m.Jaké parametry(obsah,výška tlaku...)bychom potřebovali plus orientační cena takového darlingu.Děkuji.Pelcner
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Minimální požadavky na domácí vodárnu pro váš konkrétní případ jsou: objem nádoby 40 litrů, příkon motoru 1500 W, provozní tlak 4,8 baru, výtlak 48 m. Cena za takovou domácí vodárnu se pohybuje okolo 6500 Kč. Zde se můžete podívat na aktuální ceny: https://www.zbozi.cz/dum-by…
Řada dřívějších studní byla stavěna samotným majitelem, nebo svépomocí. I proto starší studny jsou mělké, pramen se nachází obvykle 30 cm nade dnem, takže voda ve studni nebyla pod velkým napětím, a tak ve studni nikdy nebylo více než 1,2 m vody. Důvodem takto nedostatečně hlubokých studní je třeba neznalost hloubících a skružovacích prací (málokterý neodborník si s tím poradí), nedostupnost dostatečného technického vybavení (čerpadla) v době hloubení, snižování hladiny spodních vod v důsledku velké spotřeby vody a málo deštivých let.
A právě nedostatek vody ve studni může způsobit to, že je potřeba studnu prohloubit, aby i nadále mohla plnit svou funkci. Nedá se ale prohloubit každá studna. Prohloubení kamenné studny nelze provést u studní s malým průměrem (o průměru menším než 80 cm), protože je tam problém s pracovním prostorem. Prohlubovat se nedají (nebo velmi těžce) i studny již jednou prohloubené. Problematické jsou i studny vytvořené skládáním z kamenů pokud nejsou postaveny na skále nebo jiném pevném podlaží, protože v takovém případě by došlo ke zhroucení studny. Takové studny mohou být dokonce ve spodní části zúžené na tzv. základní kámen, ani v takovém případě nejde studnu prohloubit. Prohloubit nejdou ani studny, které jsou až na dno vyskružené skládanými segmenty místo celoskružemi, opět by mohlo dojít ke zhroucení, pokud není studna založená na skále a pokud alespoň na dně není alespoň jedna či několik celoskruží. Prohloubení studny může zamezit i špatná kvalita betonu jednotlivých segmentů, nebo rozvalení těchto segmentů.
Studna se nedá prohloubit, ani pokud je materiál studny v dezolátním stavu, takže se stěny studny hroutí již při samotném hloubení (v takovém případě se dá studna prohloubit, ale musí se jednat o bleskovou práci a záleží také na typu použitých skruží). Pro prohlubování jsou problematické i studny s písečným dnem. Prohloubit se nedají studny hloubené bagrem a studny vykopaný s příliš širokým otvorem pro skruže, kdy je spodní část skruží obsypaná velkou vrstvou štěrku. Skruže by se totiž mohly při prohlubování začít nepravidelně rozjíždět. Stejný problém může nastat i u nových studní, kdy zas nedošlo ke slehnutí materiálu.
Pokud při hloubení dochází k vyplavování materiálu vodou, tak je jakékoliv prohloubení dostatečné.
Pokud se studna nedá prohloubit, není potřeba na studnu zanevřít. Je možné do studny instalovat ponorné čerpadlo se spodním sáním, to by mělo vyřešit problém s příkonem a množstvím vody. Čerpadla vřetenového typu mají totiž nasávající otvor umístěný v horní části čerpadla, takže spodní cca 1 m vody vlastně nevyužívají. Do
Často se stává, že s nákupem nové nemovitosti si nový majitel zakoupí i studnu, která se nachází na jeho pozemku. Pak řeší otázku, jestli se taková kamenná studna musí někam hlásit, jestli jsou na ni potřeba nějaká povolení a zaplatit nějaký poplatek. U již existujících studní platí, že pokud byly vyhloubeny před rokem 1955 a novým majitelem je fyzická osoba (ne právnická), není potřeba žádné povolení a povolení k odběru vody ze studny získává majitel automaticky. Stáří studny je potřeba doložit pro přípravnou kontrolu, nebo třeba pro budoucí prodej pozemku (jinak se stáří dokládat nemusí). Jako doklad stáří stačí letecký snímek, stará mapa, kupní smlouva, nebo i svědectví s čestným prohlášením notářsky ověřeným. Pokud ale byla studna vybudována po roce 1955 a v povolení, které má majitel k dispozici není uvedeno, k jakému účelu je studna využívána, je nutné požádat o prodloužení povolení. K žádosti o prodloužení povolení k odběru vody je potřeba zajistit kopii stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí a platné povolení k nakládání s vodami. V dalším případě je nutné zažádat o nové stavební povolení (i v případě pokud povolení předcházející majitel ztratil a originál se nenachází v archivu vodoprávního úřadu), tato varianta je ale dražší a také administrativně a časově náročnější. Je potřeba mít také na paměti, že odebírat vodu bez vydání příslušného povolení se majitel vystavuje pokutě ve výši 50 000 Kč. Od roku 2007 je k této žádosti potřeba přiložit i stavební povolení, hydrogeologický posudek a projekt. Vše ještě musí být završeno kolaudací této stavby. Pokuta uživateli studny nehrozí, pokud vodoprávní úřad sám (a na své náklady) nedokáže, že studna (vybudovaná po roce 1955) byla vyhloubená načerno a s úmyslem obejít úřady (pokud takovou studnu odhalí při kontrole , může kromě pokuty uložit i nezbytné odstranění stavby). I tak se ale majitel stejně nevyhne tomu, že musí žádat o příslušné povolení.
Pokud koupíme pozemek se studnou, kterou nehodláme využívat, je potřeba, aby bylo hned na první dojem jasné, že je studna nefunkční (ve studni nesmí být rozhodně instalované čerpadlo, nebo pumpa, je ale možné čerpat ze studny vodu ručně třeba vědrem), k tomu je dobré mít notářsky ověřené čestné prohlášení nebo notářsky ověřené svědectví třeba souseda.
Před vybudováním studny mnoho lidí řeší, jestli se jim vůbec vyplatí mít vlastní zdroj vody. Podle odborníků je návratnost investice do vlastní studny při současných cenách vody zhruba 5 – 6 let za předpokladu, že pořizovací cena studny je kolem 90 000 Kč (vrtaná studna o hloubce asi 30 m včetně všech doplňků). Do této ceny se obvykle počítá jak vrt, tak jeho zhlaví, vystrojení PVC, hydrogeologický posudek, projekt, všechna povolení a nezbytná kolaudace.
Důležité je ale také před vybudováním studny zjistit kvalitu vody, protože, pokud by se jednalo jen o užitkovou vodu a ne pitnou, tak se studna tak nevyplatí. Užitková voda se dá využívat k zalévání ale ne k pití.
Stavbu studny musí mít na starosti vždy odborníci, i proto je potřeba k povolení mít vypracovaný projekt. Vrtanou i kopanou studnu musí tedy mít na starosti jen firmy, nebo osoby s živnostenským povolením, které vždy zvolí vhodný postup pro hloubení. Zákon nedovoluje stavět tuto stavbu ani svépomocí pod odborným dohledem.
Pokud navíc chceme studnu hlavně pro získávání vody a plánujeme studnu hlubší než 30 m, už se studna považuje za báňské dílo (k jejímu vzniku je tedy navíc potřeba i souhlas Obvodního báňského úřadu).
Funkční studnu nejde postavit kdekoliv na zahradě, je potřeba, aby byla v místě, kde je dostatek vody. K jejímu zaměření by se měl zavolat odborník ať už přímo studnař nebo hydrogeolog, který i určí, jak moc hluboko je potřeba studnu kopat. Tito profíci jsou totiž schopní na základě svých zkušeností, určení hydrogeologických poměrů lokality, vydatnosti okolních studní a vlastního měření určit vydatnost studny. Jistotou je ale provedení zkušebního vrtu a čerpací zkoušky (seriózní firmy poskytují na výsledky svého vyhledávání vody i záruku. Abychom poznali seriozní firmu, doporučuje se dát do smlouvy podmínku, že pokud nebude ve studni požadované / odhadnuté množství vody, tak majitel studny nemusí zaplatit, nebo zaplatí třeba jen část, například průzkumné práce. Jestliže s touto podmínkou firmy nebude souhlasit, nejedná se pravděpodobně o seriozní firmu). Při výběru místa je dobré se prohlídky zahrady zúčastnit společně s proutkařem, který hledá vhodné místo pro vrtanou vodu, pokud by ale označil místo, které je v blízkosti zdroje případného znečištění (jímka), nebo na hranici pozemku, či v blízkosti el. vedení nebo třeba silnice. Je potřeba mít na paměti, že takové místo je nevhodné, žádný úřad by totiž takové umístění studny neschválil. Někdy se stává, že se majitelé pozemku setkávají s tvrzením, že vrt do 30 metrů se nemusí hlásit, protože je to vrt průzkumný, ale není to pravda! Stejně tak je důležité vědět, že pokud chceme studnu hlubší než 30 m, musí mít firma i oprávnění k vrtání hornickým způsobem, pokud ho nemá, mohl by se nakonec majitel studny dostat do problémů. Také je potřeba se ujistit, že firma nebude šetřit na kvalitě obsypu filtračním kačírkem. Pokud by se jednalo o nekvalitní materiál, mohlo by za čas dojít k tomu, že by se zhoršila kvalita a čistota vody, a tím se i znehodnotila celková investice zákazníka.
Důležité je i zjistit jaké zemní podloží se na zahradě nachází, dobré je stavět zahradní studnu na skále. Skála v podzemním podlaží není pro stavbu studny žádný problém. Dokonce vrtání studni ve skále je mnohem účinnější než v jílovo-písč
Vrtané studny jsou dnes čím dál častější. Vrtat tuto stavbu se dá několik způsoby: nárazem, rotačně, drápkově, jádrově, nebo rotačně příklepově a je na firmě, aby zvolila nejvhodnější způsob (nejčastěji se užívá rotačně příklepový postup, který je také nejlevnější). Průměrná hloubka vrtaných studní je kolem 30 – 40 metrů (vrtané studně hluboké do 15 m nemají kvality vrtaných studní, jsou na úrovni těch kopaných). Průměr vrtání nesmí být menší než 200 mm (doporučovaný rozměr je mezi 205 – 254 mm). Použitá výstroj by měla být z PVC, či z PE (dražší variantou je antikorozní ocel). Průměr výstroj by se měl pohybovat kolem 160 mm. Prostor mezi stěnou vrtu a výstrojí je potřeba vyplnit štěrkopísčitým filtrem. Nesmí se zapomenout také utěsnit vrchní část vrtu tak, aby do něj neprosakovala srážková voda (stejně tak je potřeba utěsnit i další prostor, kterým by mohla prosakovat i voda nacházející se pod terénem.
Vodovodní a kanalizační vedení mají ochranná pásma menší než elektro nebo plyn, ale o to častěji se porušují při stavbě plotů, přípojek nebo zpevněných ploch.
Ochranné pásmo vodovodu a kanalizace:
vodovodní potrubí – ochranné pásmo 1,5 metru na každou stranu od osy potrubí,
kanalizační potrubí – ochranné pásmo 1,5 metru.
Zcela samostatnou kapitolou je ochranné pásmo vodního zdroje, tedy studní.
Ochranné pásmo studny:
kopaná studna – minimálně 5 metrů,
vrtaná studna – minimálně 12 metrů,
u zdrojů pitné vody mohou být stanovena i rozsáhlá pásma I. a II. stupně.
V ochranném pásmu studny je zakázáno umisťovat žumpy, septiky, hnojiště nebo chemické sklady.
Kopaná studna se dá prohlubovat i vrtáním, i zde platí pravidlo, že prohloubení je možné jen jednou. Jestli se dá studna tímto způsobem prohloubit musí rozhodnout firma. Prohloubení studny je důležité také nahlásit na příslušném úřadě.
Než začnete samotnou instalaci domácí vodárny, je velmi užitečné si představit celé schéma zapojení vodárny Darling. V praxi jde o poměrně jednoduchý systém, který spojuje studnu, čerpadlo a domovní rozvod vody. Přesto je důležité dodržet správné pořadí jednotlivých prvků, protože právě jejich rozmístění ovlivňuje stabilitu tlaku a spolehlivost provozu.
Typické zapojení v rodinném domě vypadá následovně. Ze studny vede sací potrubí s nasávacím košem a zpětnou klapkou do čerpadla vodárny. Čerpadlo nasává vodu a tlačí ji do tlakové nádoby. Z tlakové nádoby pak voda pokračuje do domovního rozvodu, kde zásobuje jednotlivé kohoutky, sprchu, toaletu nebo zahradní hadici.
Velmi důležité je, aby mezi studnou a čerpadlem nebyly zbytečné spoje, kolena nebo zúžení potrubí. Každý takový prvek totiž zvyšuje hydraulický odpor a může snížit výkon čerpadla. V ideálním případě by sací potrubí mělo být co nejkratší a vést plynule ze studny do čerpadla.
Správně navržené zapojení domácí vodárny obsahuje tyto hlavní části:
sací koš – umístěný ve studni, chrání čerpadlo před nečistotami
zpětná klapka – zabraňuje návratu vody zpět do studny
sací potrubí – vede vodu ze studny do čerpadla
čerpadlo vodárny – vytváří tlak vody
tlaková nádoba – stabilizuje tlak v systému
domovní rozvod vody – potrubí vedoucí do jednotlivých míst v domě
Při plánování instalace je dobré myslet také na servis. Vodárna by měla být umístěna na místě, kde je k ní snadný přístup. Nejčastěji se instaluje do sklepa, technické místnosti nebo do šachty u studny.
Následující schéma ukazuje princip zapojení domácí vodárny mezi kopanou studnou a rodinným domem. Je na něm vidět sací potrubí vedené ze studny do sklepa domu, samotné čerpadlo domácí vodárny s tlakovou nádobou a navazující potrubí, které rozvádí vodu do domovního systému. Takovéto schematické znázornění pomáhá rychle pochopit, jak voda proudí ze studny přes čerpadlo do rozvodu vody v domě.
Existuje řada typů studní (dělení je určené podle toho jakým způsobem jsou studny hloubeny): trubkové, kopané, spouštěné, šachtové, trubkové (= vrtané).
Studna je podle zákona stavbou, a tak se také musí nahlásit příslušným úřadům a musí se pro ni zajistit různá povolení a vyjádření. Stejně jako je stavbou, je i vodním dílem, takže povolení je potřeba i od vodoprávního úřadu a povolení k odběru vody. Studnu je ale potřeba nahlásit na úřadě a vyjednat si všechna potřebná povolení. Je potřeba mít stavební povolení, které vychází z územního rozhodnutí, pak také povolení k odběru podzemních vod, vyjádření vodoprávního úřadu a samozřejmě je potřebná projektová dokumentace stavby. Finanční částky vynaložené za tyto vyjádření a povolení jsou různé, většinou se ale vejdou zhruba do deseti tisíc korun.
I studny původně určené jen na vodu, mohou působit esteticky příjemně, stačí je jen třeba obezdít dekorativními cihlami, dlažebními bloky, nebo i klasickými betonováním (pokud se bude ještě obkládat dřevem, kachlemi nebo kamenem).
Pokud vodárna spíná každých 10–20 sekund, jde téměř vždy o short cycling způsobený nízkým tlakem vzduchu v prázné nádobě.
Když chybí vzduchová rezerva, voda vyplní objem nádoby a čerpadlo rychle znovu sepne. Tento stav výrazně zatěžuje motor a zkracuje jeho životnost. Zkontrolujte tlak vzduchu v tlakové nádobě a upravte jej na správnou hodnotu dříve, než začnete řešit výměnu čerpadla.
Proč tlak padá i bez odběru vody?
Pokud domácí vodárna ztrácí tlak bez odběru, může být problém ve zpětném ventilu nebo v netěsnosti potrubí.
Nejprve zavřete přívod vody do domu a sledujte manometr. Pokud tlak dál klesá, voda se pravděpodobně vrací zpět do studny přes zpětný ventil. Tento stav způsobuje časté spínání čerpadla i bez používání vody. Dlouhodobé ignorování vede ke zbytečné spotřebě elektřiny a opotřebení systému.
Je vadné čerpadlo, když tlak kolísá?
Ve většině případů není čerpadlo příčinou, i když domácí vodárna kolísá tlak.
Statisticky je skutečná porucha čerpadla až poslední možností. Nejprve zkontrolujte tlakovou nádobu, nastavení spínače a zpětný ventil. Výměna čerpadla bez předchozí diagnostiky často problém nevyřeší a znamená zbytečnou investici v řádu tisíců korun.
Jaký má být tlak vzduchu v tlakové nádobě?
Správný tlak vzduchu v tlakové nádobě bývá přibližně o 0,2 bar nižší než zapínací tlak čerpadla.
Například pokud čerpadlo spíná při 2,5 baru, tlak vzduchu by měl být kolem 2,3 baru. Měření provádějte vždy při vypuštěné vodě a nulovém tlaku. Nesprávná hodnota vede ke kolísání tlaku a častému spínání, které zkracuje životnost čerpadla.
Může domácí vodárna vybuchnout?
Moderní domácí vodárna je vybavena bezpečnostními prvky a při běžném provozu nehrozí výbuch.
Riziko vzniká pouze při neodborné manipulaci pod tlakem nebo při zásahu do elektrické části bez vypnutí napájení. Vždy před jakoukoli úpravou vypněte proud a ověřte nulový tlak na manometru. Dodržování základních pravidel minimalizuje riziko úrazu.
Jak poznám prasklou membránu v tlakové nádobě?
Prasklá membrána se projevuje tím, že z ventilu místo vzduchu vytéká voda.
Pokud při měření tlaku z ventilu uniká voda, je membrána poškozená a tlaková nádoba ztratila svou funkci. Dalším příznakem je extrémně časté spínání čerpadla. V takovém případě je nutná výměna membrány nebo celé nádoby.
Kolik stojí nové čerpadlo do studny?
Cena nového čerpadla do studny se obvykle pohybuje mezi 5 000 a 15 000 Kč podle výkonu.
K ceně je třeba připočítat montáž a případné další úpravy systému. Proto se vyplatí nejprve provést důkladnou diagnostiku. Často stačí lev
Jak hluboko může být studna pro domácí vodárnu Darling?
Domácí vodárna Darling dokáže nasávat vodu maximálně z hloubky přibližně 7 až 8 metrů. Pokud je hladina vody ve studni hlubší, čerpadlo nedokáže vytvořit potřebný podtlak.
V takové situaci je nutné použít jiné řešení. Nejčastěji se instaluje ponorné čerpadlo přímo do studny nebo vrtu. To dokáže čerpat vodu z mnohem větších hloubek a není omezeno sací výškou. Pokud tedy plánujete instalaci vodárny, je vždy nutné nejprve změřit skutečnou vzdálenost mezi čerpadlem a hladinou vody.
Proč se domácí vodárna Darling stále zapíná?
Pokud se domácí vodárna Darling často zapíná, bývá příčinou nejčastěji malá tlaková nádoba nebo únik vody v systému.
Vodárna se zapíná vždy tehdy, když tlak vody klesne pod nastavenou hodnotu. Pokud je tlaková nádoba příliš malá, zásoba vody v systému se rychle vyčerpá a čerpadlo se musí spustit znovu. Další častou příčinou je netěsnost v potrubí nebo vadná zpětná klapka, která způsobuje pomalý pokles tlaku.
Kolik barů má mít domácí vodárna?
Většina domácích vodáren pracuje s tlakem přibližně 2 až 3 bary. Čerpadlo se obvykle zapíná kolem 2 barů a vypíná při dosažení přibližně 3 barů.
Toto nastavení poskytuje dostatečný tlak pro běžný provoz v domácnosti. Pokud je tlak příliš nízký, voda bude téct slabým proudem. Naopak příliš vysoký tlak může zbytečně zatěžovat čerpadlo i potrubí. Ideální nastavení proto závisí na velikosti domu a délce potrubí.
Jak zavodnit domácí vodárnu Darling?
Zavodnění znamená naplnění čerpadla vodou před prvním spuštěním. Bez vody nedokáže čerpadlo vytvořit podtlak potřebný k nasávání.
Zavodnění se provádí přes plnicí otvor na horní části čerpadla. Do čerpadla se nalije voda, dokud není celý prostor zaplněný. Poté lze vodárnu spustit. Pokud čerpadlo stále nenasává vodu, může být problém v netěsnosti sacího potrubí.
Proč domácí vodárna ztrácí tlak?
Pokles tlaku v systému může být způsoben několika různými faktory. Nejčastěji jde o netěsnost potrubí nebo vadnou zpětnou klapku.
Pokud zpětná klapka nefunguje správně, voda se může vracet zpět do studny. Tím se postupně snižuje tlak v systému a vodárna se musí znovu spustit. Další příčinou může být únik vody v rozvodu nebo poškozená membrána tlakové nádoby.
Proč se vodárna nevypne?
Pokud čerpadlo běží nepřetržitě a nevypne se, znamená to, že systém nedosáhl vypínacího tlaku.
Příčinou může být velký únik vody, špatně nastavený tlakový spínač nebo problém s čerpadlem. Nejprve je vhodné zkontrolovat, zda někde v domě neprotéká voda. Pokud je rozvod v pořádku, je potřeba zkontrolovat tlakový spínač a výkon čerpadla.
Čerpaná voda se pomocí domácí vodárny dopravuje do domu, chalupy nebo podobného zařízení, kde se rozvádí potrubím třeba přímo do koupelny. Vodárny se často využívají též pro čerpání vody určené k zavlažování nebo zalévání zahrady nebo k udržování tlaku ve vodovodním řádu.
Domácí vodárny se používají jak na místech, kde není dostupný běžný veřejný vodovod nebo je v něm nedostatečný tlak, tak i všude tam, kde je k dispozici vlastní vodní zdroj a je zájem o úsporu peněz. Domácí vodárnu lze používat celoročně.
Vodárna se vyplatí, i když na chalupu budete jezdit třeba jednou týdně. Zahrada se čas od času zalít musí a počasí není vždy příznivé. Některá letní období jsou suchá a naše zeleň nepočká a uschne. Je zde sice počáteční investice, ale je třeba myslet na to, že taková vodárna vám vydrží i desítky let. Samozřejmě musí jít o kvalitní zařízení, které může stát do osmi tisíc, ale i méně. Vzhledem k tomu, že se cena za metr krychlový vody pohybuje v průměru kolem 71 korun a stále se zdražuje, pořízení domácí vodárny se může vyplatit již po pár letech.
Mezi hlavní výhody domácí vodárny patří snížení nákladů – nemusíte být napojeni do veřejné vodovodní sítě, za kterou platíte nejen vodné, ale i stočné. Dále je to dostupnost – čas od času nastane ve veřejné síti odstávka, například kvůli údržbě, a vy tak krátkodobě přicházíte o zdroj vody. Přistavená cisterna jako náhrada stačí tak maximálně na pitnou vodu. Na koupání nebo zalévání zahrádky můžete rovnou zapomenout. Pozitivem je i stálý tlak vody – zejména v odlehlejších oblastech, kam se musí voda veřejnou sítí dlouze dopravovat, dochází k poklesům tlaku vody. Tento problém opět vyřeší domácí vodárna.
Domácí vodárnu zpravidla tvoří několik samostatných zařízení: čerpadlo (ponorné, povrchové, samonasávací), tlaková nádoba o různých objemech, spínač, tlakoměr, ovládací jednotka aj. Vodárnu je možné zakoupit jako kompaktní zařízení sestavené výrobcem, nebo lze zakoupit jednotlivé součásti a sestavit si vlastní vodárnu podle skutečné potřeby konkrétního objektu. Tuto variantu doporučujeme pouze zkušeným „čerpadlářům“ a pro všechny ostatní zákazníky je v nabídce řada kvalitních vodáren v různých výkonových řadách bez starostí. Pokud by vám pomohlo jednoduché schéma od čerpadla ve studně po tlakovou nádobu, tak zde jsou schémata pro různá zapojení: domácí vodárna schéma zapojení.
Při zapojení domácí vodárny je nutné vždy postupovat podle schématu přiloženého u vodárny. Schéma zapojení domácí vodárny by u přístroje nemělo chybět. Schéma zapojení domácí vodárny celý proces velmi zjednoduší. Abyste domácí vodárnu zapojili správně, musíte myslet na několik faktorů. V balení domácí vodárny (nebo její součástí) by mělo být čerpadlo na vodu, ovladač regulace tlaku vody (ten ovládá elektromotor), zpětná klapka a tlaková expanzní nádoba.
Při zapojení domácí vodárny, ať už ho budete dělat sami nebo s pomocí, vždy dbejte na pokyny v návodu.
Základem plánování studny je zjistit nejen nejvhodnější místo, které bude v souladu s předpisy, ale i vybrat vhodnou konstrukci studny. Ještě před započetím stavby je důležité stanovit vhodnou technologii pro vrtání studny. I proto je obvykle výhodnější zvolit si raději hydrogeologa než proutkaře. Hydrogeologie je totiž vysokoškolský vědní obor končící odborným osvědčením (absolventi smí navrhovat projekty, provádět čerpací zkoušky, vyhodnocovat hydrogeologický průzkum, samozřejmě i vyhledávat a posuzovat zdroje podzemní vody, také umí navrhovat studnu). Co se týká proutkařů, je potřeba najít skutečného odborníka a těch je málo. Proutkařině se věnuje řada amatérů, kdy jejich volba vhodného místa bývá často nepříliš vhodná. Méně zkušení proutkaři navíc neumí určit, jestli se v půdě nenacházejí skály, které pak může klidně považovat za silný pramen. Navíc nemá žádná oprávnění tvořit návrhy, či čerpací zkoušky atd.
