Sova pálená (Tyto alba) je rozšířena po celém světě. Její zobrazení se nachází na rodových erbech nebo ve znacích měst. Jde o tichého nočního lovce s dokonale vyvinutým sluchem, který umožňuje lapit kořist i v naprosté tmě. Jak poznáte sovu pálenou? Je to středně velký druh sovy, asi nejlépe rozpoznatelný ze všech druhů, které se u nás vyskytují. Pro sovu pálenou je totiž typickým znakem srdcový závoj na hlavě. Je snad nejhezčí sovou v Evropě. Sově pálené hrozilo ještě před 25 lety vyhynutí.
Zajímavosti o sově pálené
Sovy pálené mají obličej ve tvaru srdce, který jim přivádí zvuk k uším, což jim dává výjimečný sluch, který jim umožňuje lovit pouze podle zvuku, a to i v naprosté tmě. Jsou nejrozšířenějším druhem sov, vyskytují se na všech kontinentech kromě Antarktidy a jsou známé svým tichým letem a jedinečnou vokalizací bez houkání. Hrají zásadní roli v regulaci populací hlodavců a někdy v jediné sezóně rozmnožování zkonzumují přes 3 000 hlodavců.
Smyslové a fyzické adaptace
Tvar srdce: Jejich obličejový kotouč funguje jako satelitní anténa, zachycuje zvuk a směruje ho do uší, které jsou asymetrické pro přesnou lokalizaci.
Tichý let: Mají specializované peří s hřebenovitým okrajem, který rozděluje proudění vzduchu, což umožňuje téměř tichý let.
Výjimečný sluch: Jejich sluch patří k nejlepším ze všech testovaných zvířat, což jim umožňuje lokalizovat kořist podle zvuku s extrémní přesností.
Nízké zatížení křídel: Široká křídla vzhledem k jejich velikosti těla jim umožňují létat pomalu a s vztlakem, což je ideální pro lov na otevřených polích.
Chování a životní styl
Noční lov: Obvykle loví po západu slunce a pomocí svých smyslů loví drobné savce, jako jsou myši, hraboši a rejsci.
Monogamní páry: Sovy pálené se často páří na celý život, pokud jeden z partnerů nezemře. V takovém případě mohou vytvořit nový pár.
Unikátní zvuky: Místo houkání vydávají drsné skřehotání, syčení a cvakání.
Sovapálená hlas
Nejčastěji je slyšet drsným chraplavým křikem „chrý“, které se prý podobá lidskému chrápání. Někdy vydávají samice, ale i samci táhlý a vrnivý zvuk. Mláďata v hnízdě na sebe upozorňují hlasitým syčením. S hlasem sovy pálené se nesetkáváme často, proto si ho můžete poslechnout například zde: hlas sovy pálené.
Strava a ekologická role
Hubení hlodavců: Jsou neuvěřitelně účinné v regulaci populací hlodavců, a proto je farmáři a rančeři často povzbuzují k hnízdění na jejich pozemcích.
Soví pelety: Po spolknutí celé kořisti vyvrhnou nestravitelné části, jako jsou kosti a srst, ve formě „pelet“, které vědci studují, aby se dozvěděli o jejich stravě.
Další zajímavá fakta
Globální výskyt: Sovapálená je nejrozšířenějším suchozemským ptákem na světě a vyskytuje se na všech kontinentech kromě Antarktidy.
Žádné ušní chomáčky: Často se jim říká „sovy s opičí tváří“ kvůli jejich srdčitému obličeji a absenci ušních chomáčků, které jsou běžné u jiných druhů sov.
Ve svém příspěvku CHOV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivo.
Je to krásné chovat včely, jenže není to jenom o tom. Objeví se nemoci, jako například je varroáza a hned je musíme léčit (mě se teda momentálně osvědčil Thymovar). Takže není to jen o medu ale hlavně o chovu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Sovapálená je středně velká sova s dlouhýma nohama. Délka těla je 33–39 cm, rozpětí křídel má 80–95 cm, váží 200–400 g. Má šedou a jemně černou barvu. Břicho je většinou žlutohnědé s tmavými tečkami. Obličej má lemován srdcovým závojem. Oči jsou tmavohnědé. Sovapálená má velice měkké, jemné, lesklé a nadýchané peří, které jí umožňuje zcela neslyšný let. Ten je naprosto tichý, houpavý, ale velice elegantní. Často mívá při letu svěšené nohy s černohnědými drápy.
Výskyt
Původně si sovapálená budovala hnízda ve skalách a dutinách stromů. Dnes už si staví své příbytky na půdách, stodolách, hradech, věžích, ale také blízko sídlišť lidí. Je věrná svému hnízdu, kam se pravidelně vrací. V ČR se stav populace odhaduje na 400–700 párů. Dožívá se věku 15–22 let. Nejstarší známý jedinec se dožil 17 let.
Rozmnožování
Žije v trvalých párech, ale byla zjištěna i polygamie. Během měsíce března až srpna snese 4–7 vajec. Snáší dvakrát do roka. Na vejcích sedí samice sama a samec ji krmí. Mláďata se začínají líhnout po 30–34 dnech postupně v intervalech, jak byla vejce snášena. Samice mláďata zahřívá 11 dní a poté je krmí společně se samcem. Přijímat přinesenou potravu jsou schopna ve 3 týdnech. Počet přeživších mláďat záleží na četnosti potravy. V 60 dnech začínají létat. Pohlavně dospělí jsou při dovršení 1 roku.
Potrava
Sovapálená je noční lovec, který přes den odpočívá a v noci se vydává za potravou. Tou jsou především hraboši, myši a rejsci. Ve výjimečných případech uloví hmyz nebo nějakého ptáka. Sova loví v noci díky dobrému nočnímu vidění a hlavně díky dokonale vyvinutému sluchu. Zbytky potravy vyvrhuje dvakrát denně, jednou v noci a podruhé ráno nebo přes den.
Ve svém příspěvku ŽÁDOST O CHOV VEVEREK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Macho.
Dobrý den,
chtěl bych chovat veverky obecné mám slíbenou zatím jednu samičku a samečka, proto vás žádám o povolení k chovu veverek.
Dále se chci ještě vás zeptat co všechno a jaké potvrzení ještě potřebuji k chovu.
Předem vám moc děkuji s pozdravem Macho Ladislav..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel VerimR.
Sýček obecný (Athene noctua) je malá čilá sova i za dne. Váží zhruba 150–250 g, délka těla je 23–25 cm, rozpětí křídel má 50–56 cm. Je veliký skoro jako holub, tělo má robustní s krátkým ocasem a silnýma nohama s ostrými drápy. Zbarvení sýčka obecného je tmavě hnědé se světlými skvrnami. Nohy a spodní část ocasu jsou bílé. Má veliké, výrazně žluté oči a zobák. Obě pohlaví jsou zbarvená stejně. Zde můžete zhlédnout fotografie sýčka obecného.
Výskyt
Celý život žije v jednom revíru, kde si staví svá hnízda. Nalezneme ho především v otevřených krajinách, hlavně na polích a loukách, na okraji listnatých lesů a v současnosti už i docela hodně na vesnicích či v městech s hojným stromovým porostem.
Rozmnožování
Sýček obecný žije po celý život v páru. Hnízdí ve zříceninách, studnách, v polních kůlnách, málo používaných budovách nebo v dutinách v zemi. V období rozmnožování je značně hlučný. Vejce klade koncem dubna až začátkem května, bývá jich 4–5 kusů. Oproti jiným sovám samička usedá na vejce až po snesení posledního vajíčka a sedí na vejcích 28 dní. Sameček jí při tom dodává potravu, kterou nosí hlavně v noci. Mláďata pobývají v hnízdě zhruba 30 dní a poté jej opouštějí. Rodičovský revír opouštějí zhruba po 60 dnech.
Potrava
Potravou sýčka obecného je převážně hmyz, žáby, hadi, ještěrky, myši a drobní ptáci. Mláďata krmí hlavně žížalami. Ve dne loví hlavně hmyz a v noci většinou myši a skřivany. Potravu polyká bez roztrhání. Ničeho se nebojí, tak si dovolí i na krysu nebo lasičku.
Ve svém příspěvku PRAVIDLA PRO CHOV VČEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lindovska Lenka.
Dobrý večer,mám dotaz když mám pouze 2 včelstva musím být registrovaný ,?Pouze pro vlastní potřebu.Děkuji za odpověd´
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal Vinš.
Dobrý den, registraci v Českomoravské společnosti chovatelů ( Hradištko) musíte mít. V organizaci Český včelařský svaz je registrace již dobrovolná. Dále do konce února musíte nahlásit umístění včelstev na obecní úřad.
Chov nutrií a dotace: kde je pravda a kde internet mate
Dotaz chov nutrií a dotace je zrádný. Na jednu stranu existují informace o českých liniích nutrií a genetických zdrojích, například standardní nutrie českého typu, moravská stříbrná nutrie nebo přeštická vícebarevná nutrie. Na druhou stranu to neznamená, že běžný člověk dostane dotaci na to, že si pořídí nutrie na maso za dům.
U genetických zdrojů nejde o běžný hobby bonus. Smyslem je udržení konkrétních plemen nebo linií v evidovaném, kontrolovaném programu. Z toho plyne praktický závěr: dotace na nutrie neberte jako startovací příspěvek pro domácí chov. Pokud se o ně někdo zajímá vážně, musí řešit příslušnou chovatelskou organizaci, evidenci, podmínky programu a aktuální pravidla. Bez toho je slovo dotace spíš internetová návnada než reálný plán.
Já bych k tomu přistoupil stejně jako u starých plemen drůbeže nebo králíků, jen s mnohem přísnější kontrolou. Nejdřív ověřit, zda vůbec existuje otevřená cesta pro daný typ chovu. Potom zjistit, zda jde o genetický zdroj, kdo vede evidenci, jaké jsou povinnosti a zda se dané zvíře smí držet, rozmnožovat nebo přesouvat. A až úplně nakonec řešit ekonomiku.
Následující přehled ukazuje, proč se lidé u dotazu „nutrie dotace“ často dostanou na špatnou stopu.
Co člověk hledá
Co si často myslí
Praktičtější realita
Chov nutrií a dotace
Stát mi přispěje na domácí chov na maso
Dotace se vážou na přesné programy a evidenci, ne na libovolný hobby chov.
Nutrie genetické zdroje
Stačí mít jakoukoliv nutrii
Rozhoduje plemeno, původ, evidence a pravidla programu.
Nutrie prodej
Lze běžně koupit mladé kusy
U invazních druhů je nutné ověřit zákaz držení, přepravy a uvádění na trh.
Chov nutrií na maso
Funguje stejně jako králíci
Právní, veterinární a ochranářská stránka je výrazně složitější.
FAQ – nutrie, chov, maso, rozdíly a legální řešení
Je nutrie nebezpečná pro člověka?
Nutrie většinou člověka aktivně nenapadá, ale při stresu, krmení z ruky nebo zahnaná do kouta může kousnout.
Největší riziko vzniká tehdy, když si lidé myslí, že ochočeně působící nutrie je bezpečná jako domácí mazlíček. Má silné oranžové řezáky, žije u vody a může být nositelem běžných rizik spojených s volně žijícími zvířaty. Proto ji nehlaďte, nekrmte z ruky, nepouštějte k ní psa a děti učte držet odstup.
Jaký je rozdíl mezi nutrií a bobrem?
Rozdíl bobr a nutrie poznáte hlavně podle ocasu: bobr má široký placatý ocas, nutrie kulatý dlouhý ocas.
Bobr je mohutnější stavitel s typickými okusy stromů a placatým ocasem jako pádlo. Nutrie působí menší, má kulatý lysý ocas, bílé vousy a často výrazně oranžové zuby. Ve vodě se mohou na první pohled plést, ale když zvíře vyleze na břeh, ocas a celková silueta většinou rozhodnou.
Jak poznám rozdíl mezi ondatrou a nutrií?
Ondatra a nutrie se liší hlavně velikostí, ocasem a robustností; nutrie bývá větší a působí těžším dojmem.
Ondatra je obvykle subtilnější, plachější a má jinak tvarovaný ocas. Nutrie má nápadnější hlavu, oranžové řezáky, delší kulatý ocas a často se pase na břehu i za denního světla. Pokud vidíte větší zvíře, které klidně sedí u lidí a okusuje trávu, pravděpodobněji půjde o nutrii než o ondatru.
Mohu krmit nutrie rohlíkem?
Nutrie rohlíkem krmit nemáte, protože pečivo není vhodná potrava a podporuje zdržování zvířat u lidí.
Jednorázový kousek pečiva nevypadá dramaticky, ale problém je v opakování. Pečivo láká nutrie na jedno místo, zhoršuje hygienu, podporuje ztrátu plachosti a může přispět k poškození břehů. Pokud chcete přírodě u vody opravdu pomoci, nutrie nekrmte a vysvětlete to i dětem nebo sousedům.
Co žerou nutrie v přírodě?
Nutrie se živí hlavně rostlinnou potravou: trávou, vodními rostlinami, oddenky, mladými výhonky a pobřežní vegetací.
Je to býložravý polovodní hlodavec, který umí dobře využít vegetaci v okolí vody. Právě proto může při vyšších počtech poškozovat břehové porosty a mokřady. V městském prostředí se ale často naučí brát i pečivo a zbytky, což není přirozené ani vhodné. Přikrmování mění její chování a zvyšuje konflikt s lidmi.
Je možné dnes chovat nutrie na maso?
Chov nutrií na maso je dnes právně citlivé téma a nelze ho brát jako běžný hobby chov králíků.
Nutrie je spojena s režimem invazních nepůvodních druhů, takže před jakýmkoliv chovem je nutné ověřit aktuální pravidla držení, rozmnožování, přepravy a uvádění na trh.
Nutrie prodej a chov nutrií: proč staré návody nestačí
Longtaily jako nutrie prodej, chov nutrií na maso, zařízení pro chov nutrií nebo chov nutrií bez vody mají vysokou hledanost právě proto, že na internetu pořád žijí staré chovatelské texty. Ty popisují klece, budky, betonové podlahy, nádrže s vodou, skupinový nebo harémový chov, krmení zelenou pící a porážkové využití. Historicky to dává smysl. Prakticky pro dnešek to ale musíte číst s velkou opatrností.
Dnešní základní pravidlo je jednoduché: nezačínejte stavbou výběhu, ale ověřením právního režimu. Nutrie je v evropském a českém prostředí spojena s regulací invazních nepůvodních druhů. To se dotýká držení, rozmnožování, přepravy i uvádění na trh. Jinými slovy, dotaz „kde koupit nutrii“ není totéž jako „kde koupit králíka“.
V praxi bych každému, kdo uvažuje o chovu, položil pět kontrolních otázek:
Máte ověřeno, že konkrétní forma držení je legální?
Nejde o volně žijící nutrii odchycenou z přírody?
Je zajištěno, že zvíře neunikne a nebude se rozmnožovat mimo kontrolu?
Máte písemně ověřené veterinární a evidenční povinnosti?
Nepracujete podle starého návodu, který vznikl před změnou evropského rámce?
Teprve když jsou tyto otázky vyřešené, má smysl bavit se o zařízení. Historicky se nutrie nechovala jako králík v obyčejné dřevěné králíkárně. Má silné hlodáky, potřebuje bezpečný prostor, suché zázemí, ochranu před mrazem, snadno čistitelné podlahy a vodu nebo alespoň napájení řešené tak, aby nezpůsobovalo neustálý mokrý nepořádek. Dřevěné prvky, které by u králíků vydržely, dokáže nutrie poškodit.
Chov nutrií bez vody je častý dotaz, ale je potřeba ho formulovat přesně. Nutrie je polovodní zvíře, takže z pohledu welfare a přirozeného chování není ideální zavřít ji do suchého prostoru bez možnosti kontaktu s vodou. Zároveň staré chovy řešily nádrže složitě, protože voda se rychle špiní a vyžaduje častou výměnu. Prakticky tedy nejde jen o otázku „jde to bez vody“, ale „jde to legálně, hygienicky, bezpečně a bez utrpení zvířete“.
Fotografie znázorňuje kritický rozdíl mezi romantickou představou domácího chovu a skutečně bytelným, hygienickým a únikově bezpečným zařízením.
Výr velký (Bubo bubo) je velký noční a samotářský pták. Délka těla se pohybuje mezi 60–70 cm. Váží 1 800–3 000 g, v dospělosti ojediněle až 4 kg. Rozpětí jeho křídel dosahuje 180 cm. Má ohnivě oranžové oči. Zbarvení obou pohlaví je velmi rozmanité. Pohybuje se od rezavožluté až po rezavohnědou. Výrazná jsou též pera na hlavě, která tvoří ouška. Zde si můžete prohlédnout výra velkého.
Výskyt
V přírodě můžeme výra velkého vidět po celé České republice posedávat na skalách, ale do lesa zalétá málokdy. Výr velký je v Česku chráněn zákonem č. 114/1992 Sb., vyhláškou č. 395/1992 a dalšími. Patří do červeného seznamu ohrožených ptáků.
Rozmnožování
Výři jsou věrni léta jednomu místu, kde si vybudovali hnízdo. Tímto místem je většinou kotlinka vyhloubená v zemi nebo ve skále. Ve výjimečných případech je to dutina stromu. Hnízdo si vystýlají listím a rostlinami, které mají poblíž. Hnízdí jednou do roka. Samice snáší 2–3 vejce, ojediněle více. Samička sedí na vejcích zhruba 5 týdnů a samec ji krmí. Vylíhlá mláďata jsou krmena na hnízdě zhruba 5–6 týdnů, poté začínají pomalu létat.
Potrava
Je to dravec, takže není žádným překvapením, že se živí zejména malými obratlovci, jako jsou hraboši a jim podobní. Nepohrdne ani ptáky nebo rybou. Při lovu používá především sluch, loví ráno při východu slunce a večer při západu.
Ve svém příspěvku CHOROBY ČMELÁKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta Sekerešová.
Dobrý den
Letos mám čmelín prvním rokem a chtěla jsem chov rozšířit na příští rok, jelikož se ukázalo, že se ve čmelíně od jara dařilo. V průběhu července jsem zaznamenala, že čmeláci vylétají méně a méně až přestali na konci července létat úplně. Chtěla jsem se tedy do úlu podívat a co jsem viděla mě překvapilo. Od vlezu celá polovina bavlny byla úplně tvrdá a zatuchlá, připadalo mě to jako plíseň. Celé jsem to ještě neprohrabala, tak nevím jak to je uvnitř mezi bavlnou. Mohl by mě prosím někdo poradit, abych neudělala raději nějakou chybu příští rok? A jak popřípadě vyčistit úl aby se to již neopakovalo.
Se srdečným pozdravem Iveta Sekerešová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Včela medonosná je považována za hospodářské zvíře, její přínos pro člověka spočívá nejen v tvorbě medu, ale zejména v opylování rostlin. Dalšími produkty jsou pyl, včelí vosk, propolis, mateří kašička a v lékařství i včelí jed.
Právní předpisy upravující chov včel na území České republiky jsou roztříštěné. V současnosti neexistuje žádný zákon, který by sjednocoval všechny požadavky, které musí být při chovu včel, výrobě medu nebo ochraně včel splněny, a včelařství je tedy upravováno několika zákony a vyhláškami. Některá města mají vlastní vyhlášku, která stanoví ohlašovací povinnost při umístění včelstva na území obce. Nemusíte být ani členem včelařského svazu. Ale pokud budete chtít dotaci na včelstva, musíte se stát členem svazu. Chov včel se řídí zákonem č. 154/2000 Sb., o povinné registraci všech chovatelů. Pro registrování včelstev je třeba vyplnit formulář, který podepíšete a odešlete na adresu: Českomoravská společnost chovatelů, a.s., pracoviště ústřední evidence včel, Hradišťko 123, 252 09 Hradišťko pod Medníkem. Následně vám bude přiděleno registrační číslo chovatele a stanoviště. Jakmile chov zaregistrujete, musíte jej ještě přihlásit do evidence u jednatele v Českém svazu včelařů. Jedná se o svaz, který sdružuje všechny chovatele včel. Dbá na dodržování veterinárních opatření, vydává časopis, organizuje přednášky, zajišťuje záležitosti ohledně dotací.
Právní normy:
zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů
vyhláška č. 375/2003 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a o veterinárních požadavcích na živočišné produkty, ve znění pozdějších předpisů
vyhláška č. 327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při použití přípravků na ochranu rostlin, ve znění pozdějších předpisů
vyhláška č. 90/2002 Sb., kterou se stanoví opatření k zabezpečení ochrany včel, zvěře a ryb při používání přípravků na ochranu rostlin
vyhláška č. 91/2002 Sb., kterou se upravuje registrace přípravku na ochranu rostlin a zacházení s nimi
nařízení vlády č. 390/2003 Sb., kterým se stanoví pravidla pro použití příjmů Pozemkového fondu České republiky k podpoře obnovy včelstev
nařízení vlády č. 197/2005 Sb., o stanovení podmínek poskytnutí dotace na provádění opatření ke zlepšení obecných podmínek pro produkci včelařských produktů a jejich uvádění na trh, ve znění pozdějších předpisů.
Příběhy z praxe: tři situace, které se u nutrií opakují
Nutrie u zahradního rybníčku
První typický příběh začíná nevinně. Majitel má zahradu u vody, u břehu se objeví jedna nutrie a rodina ji začne pozorovat. Po čase jí někdo hodí mrkev nebo zbytek pečiva. Za měsíc už zvíře chodí pravidelně a u břehu je vyšlapaná cesta. Po sezóně se ukáže, že okraj jezírka je podemletý a část výsadby zmizela. Poučení je jednoduché: první krmení bývá začátek problému.
Nutrie v městském parku
Druhý příběh je městský. Nutrie sedí u řeky, lidé ji fotí a děti jí dávají rohlík. Zvíře ztrácí plachost, chodí blíž k cestě a objevují se stížnosti na trus, zápach a rozrytý břeh. Tady nepomůže jeden člověk, který přestane krmit. Musí zasáhnout obec, správce plochy a ideálně i informační cedule s vysvětlením. U veřejných míst je klíčová jednotná komunikace.
Starý zájem o chov na maso
Třetí příběh je chovatelský. Někdo si pamatuje, že děda choval nutrie a maso bylo výborné. Začne hledat „nutrie prodej“ a „chov nutrií na maso“. Najde staré návody a má pocit, že stačí postavit výběh. Jenže dnešní právní situace je jiná. Tady je nejdůležitější nenechat se vést nostalgií. Nejdřív legislativa, potom chov. Opačné pořadí je riziko.
Včela medonosná je považována za hospodářské zvíře, důležitá je nejen pro produkci medu, ale zvláště kvůli opylování. Ceněny jsou také její další produkty, jako včelí vosk, propolis, mateří kašička a v lékařství i včelí jed. Právní předpisy upravující chov včel na území České republiky jsou roztříštěné. V současnosti neexistuje žádný zákon, který by sjednocoval všechny požadavky, které musí být při chovu včel, výrobě medu nebo ochraně včel splněny, a včelařství je tedy upravováno několika zákony a vyhláškami. Některá města mají vlastní vyhlášku, která stanoví ohlašovací povinnost při umístění včelstva na území obce. Nemusíte být ani členem včelařského svazu. Naopak pokud budete chtít dotaci na včelstva, musíte se stát členem svazu. Chov včel podléhá ve smyslu zákona č. 154/2000 Sb. povinné registraci všech chovatelů. Chovateli je přiděleno registrační číslo a stanoviště. Jakmile chov zaregistrujete, musíte jej ještě přihlásit do evidence, a to u jednatele v Českém svazu včelařů. Jedná se o svaz, který sdružuje všechny chovatele včel. Dbá na dodržování veterinárních opatření, vydává časopis, organizuje přednášky, zajišťuje záležitosti ohledně dotací.
Na počátku se musíte rozhodnout, jaký zvolíte úl (například nástavkový, rámkovou míru), kam jej umístíte, dále byste si měli opatřit ochranný oděv a základní včelařské vybavení (klobouk se závojem, včelařské rukavice, kuřák, rozpěrák a smetáček).
Dalším krokem by mělo být správné zacházení se včelami (od počátku načtená literatura). Včelařský rok se dělí na čtyři období – péče o včely v podletí (jedná se o nejdůležitější období, které se promítne na kvalitě včelstva v příštím roce), zimní klid (oprava úlů), jarní růst (přikrmení, rozšiřování) a produkční období (rojení, medobraní).
Oddělky tvoříme buď na chov matek, nebo na rozšíření (posílení) včelstev. Tvoříme je od poloviny května, kdy jsou včely na vrcholu svého rozvoje.
Rozšíření, posílení včelstev oddělkem s novou koupenou matkou
Na oddělky odebíráme plásty s převážně zavíčkovaným plodem od nejsilnějších včelstev, a to i se včelami, ale zásadně z medníku, kam si je alespoň den předem přeložíme ometené, abychom neodebrali i matku.
Jedná se o velice snadný a jednoduchý způsob rozšíření početního stavu včelstev. Ze všeho nejdříve si musíme zajistit kvalitní oplozenou matku. Nejlépe z nějakého vyššího chovu. Samotný způsob tvorby oddělku je velice jednoduchý. Do připraveného úlu vložíme jako první od česna rámek s mezistěnou a další prázdnou souš. Z některého včelstva, nebo z více včelstev, odebereme tři až pět rámků s velkým počtem včel s maximálně zavíčkovaným plodem. Další rámky budou rovněž souše. Zbytkem volného prostoru se nemusíme vůbec zabývat. Samotnou matku vložíme do vhodné přidávací klícky a část této klícky vyplníme medocukrovým těstem. Přístup k tomuto těstu pro včely uzavřeme. Klícku s matkou pověsíme mezi plásty, ve kterých je plod, a to tak, aby měly včely maximální kontakt s matkou. Oddělek musíme trochu pokrmit. Asi za dva až tři dny odstraníme uzávěr medocukrového těsta a tím včely uvolní matku z klícky. Velice jednoduše poznáme přijetí matky. Oddělek nehučí, včely na česně se neklepou a nosí pyl. Tento oddělek je vhodné po přijetí matky postupně posilovat plodem z jiných včelstev, ale bez včel. Včely do doby krmení musí obsedat u větší rámkové míry (alespoň 10 rámků). U nízkých nástavků takové včelstvo musí obsadit alespoň dva nástavky.
Rozšíření, posílení včelstev oddělkem s vychovanou matkou ve včelstvu
Pro rozšíření včelstev tvoříme oddělek stejně, jen ze zavíčkovaných plástů se včelami odebereme dva až tři plásty a mohou být od různých včelstev, abychom příliš neoslabili jedno včelstvo. Pokud máme plást s pylem, dáme ho k česnu, pokud nemáme, tak dáme světlejší plodový plást. Pak přidáme plodové plásty a nakonec krycí plást se zásobami, postříkaný vodou. Takto už máme oddělek na čtyřech až pěti plástech. Aby se létavky nevracely do svého úlu, musíme oddělek přemístit dál od úlu, ze kterého byly odebrány (včely by se mohly vrátit do původního úlu). Přikrmujeme až za dva dny, až se oddělek sjednotí a začne střežit česno. Zralý matečník můžeme přidat asi za hodinu i později ten samý den, až včelstvo zjistí osiřelost.
Ekologický chov včel je jakási obdoba ekologického zemědělce a lze tedy na tuto činnost čerpat dotace. Ekologický včelař se registruje stejným formulářem jako ekologický zemědělec, pokud o to usiluje. V ekologickém chovu jsou úly a materiály používané ve včelařství vyrobeny převážně z přírodních materiálů. Úly jsou umístěny v oblastech, které zajišťují zdroje nektaru a pylu tvořené převážně ekologicky pěstovanými plodinami nebo případně přirozenou vegetací nebo lesy či plodinami, jež nejsou ekologicky udržovány, ale jsou ošetřovány pouze metodami s nízkým dopadem na životní prostředí. Úly musí být dostatečně vzdáleny od zdrojů, které by mohly způsobit kontaminaci produktů včelařství nebo špatný zdravotní stav včel. Vosk na mezistěny musí pocházet z ekologické produkce. Umělá výživa včelstev je povolena, pokud je přežití úlů ohroženo podnebnými podmínkami, a pouze v období mezi poslední snůškou medu a patnácti dny před začátkem dalšího období produkce nektaru nebo medovice. Jako umělá výživa jsou povoleny med, cukrový sirup nebo cukr z ekologické produkce. U prevence chorob je léčba prováděna pomocí chemicky syntetizovaných alopatických přípravků, léčená včelstva se na dobu léčby umísťují do izolovaných včelínů a veškerý vosk se vyměňuje za vosk pocházející z ekologického včelařství. U varroázy je povoleno choroby léčit kyselinou mravenčí, mléčnou, octovou a šťavelovou a mentholem, thymolem, eukalyptolem nebo kafrem.
Rousná zakrslá patří mezi okrasné a zároveň i užitkové plemeno zakrslé hrabavé drůbeže. Kdysi bylo i ozdobou našich vesnických dvorků a jeho obliba v dnešní době, kdy každý chovatel klade nárok na prostor, popřípadě pořizovací cenu krmiva, náhle stoupá. V současné době existuje řada barevných rázů tohoto plemene, například zakrslá rousná modře tečkovaná, modrá, černobílá, černá, bílá, žíhaná, zlatokrká, stříbrokrká, žlutá i porcelánová a tříbarevná. Pro toto plemeno se vžil lidový název „liliputka“.
Tyto temperamentní slepičky jsou malé, jejich váha nepřekročí 0,6 kg. Malou hlavu s oranžově červeným okem zdobí malý vzpřímený hřebínek a velmi malé laloky. Silný zobák má rohovou až modrou barvu. Krk je poměrně krátký a silný, přechází v široká, na první pohled déle působící záda. Trup slepičky je široký a krátký s kulatým, širokým břichem. Křídla jsou dlouhá, ocas středně dlouhý, plně opeřený a otevřeně nesený. Peří je pevné, ale měkké. Krátké nožky, běháky, mají barvu olova a jsou zdobeny hustými rousy.
U kohouta zdobí malou hlavu vzpřímený středně silný hřeben (červený), červený obličej, u vousatých rázů bohatý vous, červené ušnice, malé, kulaté laloky a silný zobák. Vzpřímený silný dozadu prohnutý krk navazuje na široká krátká záda. Na plném, širokém a hlubokém břiše je jemné peří, přecházející na holeních v bohaté supí kalhotky. Běháky stejné barvy jsou rovněž jako u slepice pokryty hustými rousy. Také ocas je silný, plný, vějířovitý a poměrně vysoko nesený. Kohoutci mají svou váhu do 0,7 kg.
Slepičky pohlavně dospívají mezi 6–8 měsíci věku a snášejí vajíčka bílé skořápky o hmotnosti 30 g. Při dobré a kvalitní pastvě na travnatých výbězích se rády pasou, sbírají travní semena, brouky. Jejich průměrná roční snůška dosahuje až 120 ks vajec. Slepičky jsou rovněž velmi dobré a šikovné kvočny, kuřata se pod nimi líhnou po 21 dnech, jsou čilá a temperamentní.
Toto plemeno je třeba chovat v suchu, na kamenitých nebo travnatých výbězích. Pokud tomu tak není, jejich ozdobné rousy vypelichávají a drůbež tak ztrácí na kráse.
Zakrslé rousné slepičky se s radostí doporučují všem chovatelům, také mladým a začínajícím nadšencům, kteří se zajímají o chov hrabavé drůbeže. Chov rousných zakrslých slepic je totiž téměř bezproblémový, slepičky jsou odolné, otužilé a shánlivé. Mají relativně nízké nároky na prostor, pokud je ale chceme vystavovat, je potřeba přizpůsobit podlahu tak, aby nedošlo k poškození rousů. Nevhodné jsou tvrdé betonové povrchy, důležité je čisté prostředí a speciální podestýlka. Vhodná je například hluboká podestýlka z hoblin.
Nutrie v české realitě: proč je kolem ní tolik zmatku
Nutrie je přesně ten typ zvířete, u kterého se v českém prostředí míchají tři úplně odlišné světy. První svět je starý domácí chov, kdy se nutrie držely kvůli kožešině a později i kvůli masu. Druhý svět je dnešní městská řeka nebo rybník, kde lidé nutrii krmí pečivem a mají pocit, že pomáhají milému zvířeti. Třetí svět je ochrana přírody, protože nutrie říční je v Evropě vedená jako invazní nepůvodní druh a její šíření může poškozovat břehy, mokřady i původní druhy.
Když jsem si k tomuto tématu dělal pracovní poznámky, největší problém nebyl zjistit, co nutrie žere nebo jak vypadá. To najdete skoro všude. Těžší bylo oddělit staré chovatelské rady od toho, co má smysl říkat čtenáři dnes. Spousta starších textů mluví o výbězích, vodních nádržích, prodeji masa nebo skupinovém chovu tak, jako by šlo o běžné drobné hospodářské zvíře. Jenže pokud někdo dnes zadá „nutrie prodej“, „chov nutrií na maso“ nebo „maso z nutrie prodej“, nesmí dostat jen nostalgický návod. Musí dostat hlavně jasné upozornění, že nakládání s nutrií má právní a ochranářský rámec.
Praktický závěr hned na začátek: pokud řešíte nutrii u vody, u zahrady nebo u domu, neberte ji jako obyčejného škůdce typu myš ve sklepě. U nutrie se potkává ochrana přírody, myslivost, veterinární pravidla, bezpečnost lidí a často i odpovědnost obce nebo správce toku.
Z pohledu běžného člověka jsou nejdůležitější čtyři otázky. Jak poznat nutrii? Co žere a proč se drží u vody? Dá se ještě legálně chovat nebo prodávat? A pokud se mi objevila na pozemku, jak se zbavit nutrií tak, abych neudělal víc škody než užitku? Přesně podle těchto praktických situací je článek postavený.
Fotografie ukazuje typickou situaci, kdy člověk u české řeky nebo rybníka poprvé řeší, zda vidí nutrii, bobra nebo ondatru.
Vlastní zkušenost: co mě u nutrií překvapilo nejvíc
Když jsem se s nutriemi setkal poprvé zblízka u městské vody, překvapila mě hlavně jejich malá plachost. Nešlo o divoké zvíře, které při prvním kroku člověka zmizí. Naopak. Nutrie seděly u břehu, jedna okusovala trávu, druhá čekala, jestli někdo vytáhne rohlík. Přesně tady začíná problém: člověk si řekne, že zvíře je klidné, neškodné a vlastně ochočené.
Jenže po pár návštěvách stejného místa bylo vidět, že krmení mění chování celé skupiny. Nutrie přicházely blíž k cestě, zůstávaly na vyšlapaných místech a břeh kolem vody byl víc rozrytý. V tu chvíli jsem pochopil, proč jednoduchá rada „nekrmte nutrie“ není moralizování, ale nejlevnější prevence škod. Přikrmování drží zvířata na místě, podporuje jejich kondici v zimě a zvyšuje konflikt s lidmi.
Druhá slepá ulička byla romantická představa, že nutrie je vlastně dobré domácí maso a že by šlo jen obnovit starý venkovský chov. Staré návody skutečně popisují krmení, vodní nádrže, připouštění a porážkové využití. Jenže dnešní čtenář nemůže dostat recept typu „pořiďte si pár nutrií a začněte“. U invazního druhu je nutné nejdřív ověřit, zda je konkrétní nakládání vůbec legální, a teprve potom řešit praktické detaily.
Co bych dnes udělal jinak? U nutrií bych nezačínal otázkou, jak je chovat nebo jak je chytit. Začal bych otázkou: kde přesně se zvíře nachází, komu patří pozemek, kdo je správcem vody a zda jde o volně žijící populaci. To rozhodne, jestli řešíte pozorování u parku, škodu na soukromém břehu, problém u rybníka nebo starý chov, který má úplně jiný režim.
Moje praktická zkušenost v jedné větě: u nutrie se nejvíc nevyplácí spěchat. Kdo nejdřív krmí, pak plaší a nakonec zkouší past, často jen vyrobí chytřejší a opatrnější problém.
Chovat veverku obecnou není nic složitého. Přesto je nutné podotknout, že to není zdaleka vhodný domácí mazlíček. V první řadě je nutné opatřit si velikou voliéru, minimálně o rozměrech 2 x 2 x 1 m, ve které budou k dispozici alespoň dvě budky vystlané senem a zapřené velké větve na prolézání. Na chov přímo v bytě není veverka vhodná. Veverky jsou totiž hodně agresivní a nesnášenlivá zvířata, i když na to nevypadají. Je ideální je chovat v páru, protože kdyby jich bylo více, mohlo by docházet k šarvátkám. Veverku je možné si ochočit, ale musíte si ji pořídit jako mládě, aby si na vás zvykla. Dospělou veverku už neochočíte, je hodně plachá a nedůvěřivá k člověku. Veverka není moc čistotná, neodkládá moč ani trus na jedno místo, proto je nutné pravidelné čištění voliéry.
Krmivo
Veverka je hlavně býložravec. Doma ji můžete krmit například vlašskými ořechy, jedlými kaštany, pšenicí, slunečnicí, kukuřicí, ovocem (jablky, broskvemi, hruškami) a zeleninou (mrkví). „Zdravou stravu“ jí můžete zpestřit třeba piškotem nebo vařeným vejcem. Veverka potřebuje co nejpestřejší stravu. Pro dobrý vývin je dobré podávat rovněž nějaký z vitamínů pro savce, například Roboran. V přírodě se tento druh živí převážně semeny šišek – smrkových, borových a modřínových. Spotřebuje jich až 170 ks. Dále si pochutnává na žaludech, bukvicích, šípcích, stromové kůře, nepohrdne ani houbami a na jaře pupeny stromů. Veverky si s přehledem poradí i s lískovými oříšky, které jim velice chutnají. K rozlousknutí oříšků používají spodní hlodavé zuby, kterými si vykoušou otvor. Oříšky si i doma rády schovávají a dělají si zásoby na zimní období, na což jsou zvyklé z přírody.
Rozmnožování
Rozmnožování veverek probíhá od jarních měsíců do podzimu. Po 38 dnech březosti se narodí mláďátka, obvykle jich bývá 3 až 7, jsou holá a slepá, velká asi 8 cm. Začínají vidět nejdříve po třech týdnech a to jsou již zcela osrstěná. Zhruba po dvou měsících jsou samostatná. Samice dokáže během jednoho roku odchovat 2 až 3 pokolení. Kříženci veverek bývají zřídka.
