Téma: 

stálezelené keře do stínu


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

NEJOBLÍBENĚJŠÍ KEŘE

Jestliže svou zahradu osadíte příhodně zvolenými a dobře rozmístěnými keři, určitě vám budou vedle něco málo práce přinášet také mnoho radosti. Okrasné keře vás dovedou potěšit nejen rozličnou barvou svých květů, ale i listů, které u některých druhů mění své zbarvení i víckrát za rok. Plná krása kvetoucích keřů nejlépe vynikne, vysadíte-li je jednotlivě nebo v menších skupinkách. Jiné keře jsou zase vhodné k ohrazení či prostorovému rozčlenění zahrady v podobě buď stříhaných, nebo volně vedených živých plotů. Některým druhům, zvláště těm kvetoucím, vyhovuje sluníčko, jiné dávají přednost stínu či polostínu. Vybíráte-li tedy keř, nejprve se zamyslete, kde jej chcete zasadit, a jestli má plnit i jiný účel než jen estetický, a samozřejmě zohledněte prostorové možnosti své zahrádky.

Zdroj: Nejoblíbenější keře
Zveřejněno: 6.9.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: orchidej v místnosti

Když jsou už rozkvetlé, tak může být rostlina i ve stínu. Světlo z okna je důležité pro opakované nasazení nových květů. Po přemístění do stínu jednou za deset dní namočte celý kořenový bal v kbelíku s odstátou vodou. Ponořte, zakvrdlejte a hned vytáhněte. Nechte okapat a vraťte rostlinu na místo, které vám vyhovuje. Po odkvětu přemístěte na světlé místo. Začněte přihnojovat a tešte se na nové květy.

Zdroj: diskuze Orchidej v místnosti
Odesláno: 11.5.2018 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

OKRASNÉ KEŘE

Seznam okrasných keřů

Okrasné keře jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny s široce rozvětvenými výhony. Některé druhy mají na podzim nádherně zbarvené listy, jiné dekorují zahradu svými květy nebo okrasnými plody. Okrasné keře lze využít různě: můžeme je umístit do záhonů nebo živých plotů, můžeme jimi pokrýt půdu, též mohou růst osamoceně (jednotlivě) jako solitéry. Vždy záleží na tom, o kterou dřevinu se jedná, protože ne každý keř se hodí ke každému účelu. Okrasné keře patří mezi nejvděčnější zahradní prvky, nebývají totiž náročné na stanoviště ani na péči. Keře však musíme vybírat uvážlivě a při jejich výsadbě pak postupovat citlivě. Nejčastějším omylem bývá nesprávný řez a příliš hustá výsadba. Seznam okrasných keřů je velmi dlouhý a rozmanitý. V níže uvedených odstavcích budou přiblíženy některé druhy keřů.

Okrasné keře lze považovat za vhodný doplněk okrasných zahrad. Pokud navíc příhodně zkombinujeme druhy keřů (například tak, aby kvetly v různých časových obdobích), bude nám pestrá paleta barev oživovat zahradu téměř po celý rok.

Detail odstavce: Seznam okrasných keřů
Zdroj: Okrasné keře
Zveřejněno: 21.12.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Plody pouze na jednom keři

Dobrý den,
chtěla bych se zeptat ohledně plodů. Minulý rok jsme koupili 2 keře borůvek, které jsme zasadili. Tento rok sklízím borůvky pouze z jednoho keře. Nevíte, kde je problém?
Předem moc děkuji. Eva

Zdroj: diskuze Plody pouze na jednom keři
Odesláno: 15.7.2015 uživatelem Eva
Počet odpovědí: 0

KVETOUCÍ KEŘE

Kvetoucí keře využití a pěstování

Keř je dřevnatá rostlina vyšší než trávy a byliny, která se hned u země nebo poměrně nízko nad zemí dělí do mnoha větví. Na rozdíl od vyšších stromů nemají keře hlavní kmen. Jsou to dřeviny, které se větví od báze, zpestřují výsadbu, vytvářejí harmonický přechod mezi trvalkami a stromy, poskytují útočiště drobným živočichům, zvláště opeřencům, a nás chrání před větrem a zvědavými pohledy. Okrasné keře jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny s široce rozvětvenými výhony a jsou vhodné jak k vyplnění záhonu, tak do živých plotů, k pokrytí půdy nebo jako solitéry. Záleží však, jaký druh dřeviny si vyberete. Ne každý keř se hodí ke každému účelu. Všeobecně lze ale říci, že keře patří mezi nejvděčnější zahradní prvky. Nejsou náročné na stanoviště ani na péči. Při jejich výsadbě je však třeba zjistit, jak keř může vyrůst a jakému stanovišti dává přednost.

Keře poskytnou soukromí, přilákají zpěvné ptáky, některé i motýly. Přínosné jsou všechny keře, druhy, které krásně kvetou, voní či dávají plody, pak dvojnásob.

Pro nejlepší výsledek vysázíme z celkového počtu přibližně 25 % stálezelených a 75 % opadavých keřů. To jsou ideální proporce celoročně zajímavého osázení. Důležitá je i rozmanitost. Zastoupeny by měly být keře nízké i vysoké, kvetoucí, plodící, voňavé, s tvarovanými listy, s barevnými výhony i podzimním vybarvením.

Pro nepřetržité clonění se nejlépe hodí keře, kterým neopadávají listy. Keříky do výšky 60 cm lze využít do bordur, k pokryvu půdy, mezi trvalky v prvních řadách i do nádob. Keře vysoké kolem dvou metrů fungují jako živé ploty, pozadí pro květiny a na malých zahrádkách zastupují stromy.

Detail odstavce: Kvetoucí keře využití a pěstování
Zdroj: Kvetoucí keře
Zveřejněno: 25.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Lopatkovec

Mám lopatkovec cca 3-4 roky, pěstuji jej metodou pokus-omyl, takže už vím, že ten můj rozhodně nesnáší přímé slunce a sucho. Vzpamatoval se mně z toho ve stínu a dobře zalévaný, zatím ho mám venku. Přes zimu ho mám vedle monitoru nad PC, dobře se mu tam daří.

Zdroj: diskuze Nenáročné pokojové rostliny
Odesláno: 20.8.2017 uživatelem Stana
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KEŘE

Keř

Keř je dřevnatá rostlina vyšší než trávy a byliny, která se hned u země nebo poměrně nízko nad zemí dělí do mnoha větví. Na rozdíl od vyšších stromů keře nemají hlavní kmen. Jsou to dřeviny, které se větví od báze, zpestřují výsadbu, vytvářejí harmonický přechod mezi trvalkami a stromy, poskytují útočiště drobným živočichům, zvláště opeřencům, a nás chrání před větrem a zvědavými pohledy.

Okrasné keře jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny s široce rozvětvenými výhony a jsou vhodné jak k vyplnění záhonu, tak do živých plotů, k pokrytí půdy nebo jako solitér. Záleží však, jaký druh dřeviny si vyberete. Ne každý keř se hodí ke každému účelu. Všeobecně lze ale říci, že keře patří mezi nejvděčnější zahradní prvky. Nejsou náročné na stanoviště ani na péči. Při jejich výsadbě je však třeba zjistit, jak keř může vyrůst a jakému stanovišti dává přednost.

Pro nejlepší výsledek vysázíme z celkového počtu přibližně 25 % stálezelených a 75 % opadavých keřů. To jsou ideální proporce celoročně zajímavého osázení. Důležitá je i rozmanitost. Zastoupeny by měly být keře nízké i vysoké, kvetoucí, plodící, voňavé, s tvarovanými listy, s barevnými výhony i podzimním vybarvením.

Pro nepřetržité clonění se nejlépe hodí keře, kterým neopadávají listy. Keříky do výšky 60 cm využijeme do bordur, k pokryvu půdy, mezi trvalky v prvních řadách i do nádob. Keře vysoké kolem dvou metrů fungují jako živé ploty, pozadí pro květiny a na malých zahrádkách zastupují stromy.

Keře mohou být dekorativní svým tvarem, květy, které často voní, barevnými listy či ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají i stonky, mívající často charakteristickou texturu.

Detail odstavce: Keř
Zdroj: Keře
Zveřejněno: 26.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: kala venkovní její pěstování

Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?

Zdroj: diskuze Kala venkovní její pěstování
Odesláno: 31.5.2015 uživatelem Alena
Počet odpovědí: 4 Zobrazit odpovědi

KEŘ MAHONIE

Pěstování

Mahonie je neopadavý, nízký až středně vysoký keř (vysoké 60–150 cm, široké 100–180 cm). Listy mahonií jsou lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř dohněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy jsou oboupohlavné, výrazně žluté.

Vzhledem k poléhavému keřovitému růstu jsou mahony velmi vhodné jako podrostové keře v rozsáhlejších výsadbách vyšších stromů nebo na stinnějších místech zahrad, kde je můžeme využít i jako půdopokryvné rostliny.

Mahony rostou v přírodě převážně na pohostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování. Svědčí jim polostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají. Nároky mají velmi podobné jako cesmíny.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Keř mahonie
Zveřejněno: 29.11.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Kamélie

Pořídila jsem si minulou zimu na výstavě první malou kamélii. Přes celé léto byla venku na zahradě ve stínu a výborně prospívala. Na zimu před příchodem mrazů jsem ji dala na nevytápěné schodiště. Nasadila 5 poupat, když první začalo rozkvétat, najednou opadaly všechny listy a připadá mi, že i květ se již dále nerozvíjí. Zalévám stále stejně dešťovou vodou, přihnojuji Krystalonem na borůvky. Co jsem, prosím, udělala špatně?

Zdroj: diskuze Kamélie
Odesláno: 26.1.2016 uživatelem Marie Čejková
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ

Keř s modrými bobulemi

Mahony jsou nízké až středně vysoké keře, kytka, květina (vysoké 60–150 cm, široké 100–180 cm). Listy mají lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř do hněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy jsou oboupohlavné, výrazně žluté. Plody jsou modré bobule, na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté. Nejčastěji pěstovaná je u nás velmi dekorativní mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Rostlina se používá k dekoraci, a to jako samotná nebo do vazeb, přičemž je výsledná kytice velmi originální.

Mahony rostou v přírodě převážně na polostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování – i na zahrádce jim svědčí jim polostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají.

Detail odstavce: Keř s modrými bobulemi
Zdroj: Mahon a jeho pěstování
Zveřejněno: 11.4.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: vysoké keře

Dobrý den,
potřebuji zakrýt prostor pod vlašským ořechem nějakým vhodným křovím. Nejsem zahradník a použil jsem tůje. Ty nevydržely. Prosím radu- co bych tam měl zasadit?
Předem děkuji.

Zdroj: diskuze Vysoké keře
Odesláno: 29.5.2017 uživatelem Jaromír
Počet odpovědí: 0

BRSLEN

Brslen japonský

Japonské brsleny jsou stálezelené keře, výjimečně stromky s roubovanou korunou v nižší výšce, které se v jižních zemích a ve státech s mírnými zimami těší velké oblibě. Základní druh má sytě zelené, vejčitě oválné listy, které vyrůstají hustě podél větviček, kultivary jsou pestrobarevné.

Japonský brslen je velmi hustý keř, který u nás dorůstá do výšky kolem 2 m a pro zachování kompaktnosti keře je dobré jej stříhat nebo tvarovat. Řez provádějte nejdříve zjara po odeznění mrazů (na podporu růstu a větvení) nebo do konce července pro tvarování.

Brslen japonský je vcelku nenáročný na půdu. Jakmile zakoření, dobře snáší sucho. Zem mu vyhovuje téměř jakákoliv propustná, přednostně vlhčí. Pěstuje se od slunečných pozic až do hlubokého stínu. V chladnějších oblastech, ale nejenom tam, se využívá jako nádherná dekorace do ozdobných nádob, které přes sezónu umístíte na terase, před vchodem nebo na balkóně a na zimu přenesete do bezmrazé světlé místnosti.

Mezi jednotlivými odrůdami kolísá jejich mrazuvzdornost. Pestrolisté odrůdy vysazujte do míst, kde na ně v zimě a na jaře nebude celý den svítit přímé slunce. Letní slunce pak snesou výborně po celý den. Zelenolistý druh není na zimní slunce tak choulostivý, i když se stane, že vám slunce nebo mráz popálí listy, na jaře znovu spolehlivě obrazí. Pokud máte většinu zahrady umístěnou na silném větru, dopřejte barevným japonským brslenům závětrnou pozici, aby jim vítr nevysušoval listy, které mají po celý rok. Vyzkoušená mrazuvzdornost je -21 °C.

Brslen japonský se hodí také k osázení koryt a nádob na terase. Kombinovat ho lze dobře se zakrslými koniferami s tmavým jehličím. Mladší keře můžete na zimu opatřit mírnou přikrývkou z chvojí.

Dříve se brsleny využívaly v lidovém léčitelství, ovšem dělat domácí pokusy bez znalosti složení látek obsažených v keři není nejvhodnější. Dřevo brslenů je žluté a lesklé, bývalo žádáno řezbáři a výrobci hudebních nástrojů. Odvar z plodů používali barvíři látek na okrové variace, olej ze semen sloužil ke svícení a jako přísada do mýdla. Z rozdrcených plodů se připravovala mast na léčení vší.

Brslen obsahuje mimo jiné jedovatý glykosid evonymin, kterého je nejvíce v kůře, plodech a větvích. Chemicky patří evonymin do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho srdeční účinek je však nepatrný. Otravy brslenem se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem a průjmem. Byly pozorovány zejména u dětí a u zvěře.

Přesazování snáší i starší brsleny dobře, pokud nemají příliš narušený kořenový bal. Dostatečně prostorná jáma, kvalitní kompost a řádná zálivka po výsadbě, to vše je předpokladem úspěchu.

Živé ploty z opadavých brslenů řežte v období vegetačního klidu, tedy po opadu listů a dříve než začnou rašit. Stálezelené keře tvarujte a řežte těsně před jarním rašením.

Semena brslenů posbírejte hned po uzrání, přibližně počátkem října, a vysejte do volné půdy nebo do pařeniště. Brsleny lze množit i vegetativně řízky. Stálezelené (včetně jejich kultivarů) se řízkují během srpna do truhlíků a po zakořenění se dají přezimovat do hlubokého pařníku. Opadavé druhy brslenů se řízkují už v červnu na záhon, po zakořenění přezimují pod krytem z chvojí. Pravdou je, že cena brslenů není nijak vysoká, takže jestli pro vás bude výhodnější jejich množení, či koupě vzrostlejších kusů, si rozhodnete nejlépe sami.

Detail odstavce: Brslen japonský
Zdroj: Brslen
Zveřejněno: 16.5.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: tuje

dobrý den, múžete mě poradit jaké vybrat keře/odrůdu/ tújí, když chci udělat živý plot cca
30m dlouhý plný do výšky cca 150-180cm aby pak rostl už skoro od země či malinko nad zemí, nemáte i foto ,děkuji Marek

Zdroj: diskuze Tuje
Odesláno: 3.10.2016 uživatelem marecek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KEŘ MAHONIE

Praktické rady

Mahonie potřebují propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí.

Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak hnojíme v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny.

Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.

Detail odstavce: Praktické rady
Zdroj: Keř mahonie
Zveřejněno: 29.11.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Sklizeň rakytníku

Dobrý den,ostřižení keře s plody se nemusíte bát.Je dobré aspoň 30 % větví nechat a rakytník zase obrazí. Taky už budu tak do 14 dní sklízet.Teď hodně zalívám,plody se krásně nalévají a čekám ještě na správnou chuť.Čím vyzrálejší tím lepší.Určitě nebudu čekat se sklizní až na září.Plody by šli špatně sklízet.Záleží na teplém počasí.Ať se daří oranžové zlato! Vlaďka Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Sklizeň rakytníku
Odesláno: 3.8.2017 uživatelem Vlaďka
Počet odpovědí: 6 Zobrazit odpovědi

MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ

Pěstování

Mahon potřebuje propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí. Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak je potřeba hnojit v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Mahon a jeho pěstování
Zveřejněno: 11.4.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Sklizeň rakytníku

Rakytník se sklízí podle odrůd. Letos na jaře jsem zasadil dva keře a byli na nich první malvičky. Ani jsem je neochutnal, protože mi je sklidili koncem července kosi. Běžně sklízím rakytník v druhé polovině srpna. Letos to bylo dřív kvůli počasí. Zahradu mámasi 450m nad mořem, tak je možné, že vy v kraji vína můžete sklízet ještě o 14 dní dříve.

Zdroj: diskuze Sklizeň rakytníku
Odesláno: 3.10.2017 uživatelem Zdeněk Boráň
Počet odpovědí: 6 Zobrazit odpovědi


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: plíseň a sklizeném česneku,

Zdravím, máte asi dobrou sousedku jako mám já, stříká mi na keře, které jsou u mě, tedy na mém pozemku nějakým jedem, větvičky jsou na koncích černé, ohnuté a bez života, rostliny mi po dvou letech hynou. Nevím, co s ní. S babou zlou. Na to, abych postavila plný plot nemám peníze a s předchozími sousedy to bylo OK, nic se nemuselo řešit. Jednou ten česnek oželíte, ale co dál? Zákony jsou na takové lidi krátké.

Zdroj: diskuze Plíseň a sklizeném česneku,
Odesláno: 8.1.2015 uživatelem lali.ja
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

RŮŽOVĚ KVETOUCÍ KEŘE

Kolkvície krásná

Kolkvície krásná (Kolkwitzia amabilis) může dorůst do výšky 2 až 3 metrů, stejně tak i do šířky. Jde o opadavý, bohatě větvený keř, který vypadá zvláště v době kvetení nádherně, a tak se velmi dobře uplatní jako solitér výsadbě, jen občas se vysazuje i do živých plotů. Kůra se na starších kmenech odlupuje, což vynikne zejména v zimě, kdy je keř bez listí. Listy má vstřícné, krátce řapíkaté, čepel listů je kopinatá až vejčitá. Koncem května se na prutovitě převislých větvích začnou rozevírat světle růžově zbarvené květy, jejichž koruna je mírně dvoupyská, zvonkovitá, s výraznou síťovitou kresbou a až 25 mm velká. Voní jemnou, nevtíravou sladkou vůní. Plodem je tobolka.

Tento nenáročný keř dobře prospívá na slunci a v mírném stínu. Vyhovuje mu spíše vápenitá půda s dostatkem živin. Snese i dlouhodobější sucho. Kolkvície by se neměla prořezávat každým rokem, postačí průklest po dvou až třech letech, radikálněji je možné zmladit jen staré keře. Pěstuje se několik kultivarů, k těm nejběžnějším patří ´Pink Cloud´.

Detail odstavce: Kolkvície krásná
Zdroj: Růžově kvetoucí keře
Zveřejněno: 15.9.2015

NEJHEZČÍ KVETOUCÍ KEŘE

Použití kvetoucích keřů

Kvetoucí keře jsou neodmyslitelnými prvky okrasných zahrad, jsou ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Existuje nepřeberné množství různých kvetoucích keřů, které jsou dekorativní svým tvarem, květy, vůní, barevnými listy či ozdobnými plody. Kvetoucí keře se používají v okrasných zahradách, parcích jako solitéry nebo k oddělení prostor v okrasných zahradách sestříháváním do živého plotu.

Top 10 kvetoucích keřů:

  • Azalka
  • Jírovec
  • Lýkovec
  • Forsythia (zlatice)
  • Hortenzie
  • Šeřík
  • Rododendron (alpská růže)
  • Ibišek
  • Kalina

Detail odstavce: Použití kvetoucích keřů
Zdroj: Nejhezčí kvetoucí keře
Zveřejněno: 13.12.2013

KVETOUCÍ KEŘE

Kvetoucí keře na jaře

Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května.

Azalka japonská

Jedná se o keř pocházející z Japonska, který dorůstá do výšky 40 až 60 cm, je listnatý, částečně opadavý, barva listů je zelená, květy pak nápadně oranžové. Azalka má rád polostín až stín.

Tento na údržbu nenáročný keř kvete obvykle velmi bohatě od konce dubna až do konce května.

Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené. V polostínu a stínu jsou téměř neopadavé, na osluněném stanovišti může více než polovina listů přes zimu spadnout a rostlina si na jaře po odkvětu vytvoří nové.

Azalky potřebují lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou zem, bohatou na železo a fosfor. Používejte speciální hnojiva na rododendrony a azalky, eventuálně vřesovištní rostliny. Ideální jsou jako skupinová výsadba a do vřesovišť.

Buxus zimostrázový

Jedná se o keř dorůstající do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, kvete drobnými žlutými květy. Má rád slunce nebo polostín.

Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné.

Buxus snese snad všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.

Dřišťál Juliin

Jedná se o neopadavý keř, který dorůstá do výšky 2,5 m, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu spíše slunce nebo polostín.

Tento stálezelený trnitý keř má vzpřímený tvar a v květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Dřišťál snese všechny typy půd.

Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.

Kdoulovec nádherný

Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy bílé. Má rád slunce nebo polostín.

Tento rozložitý až vystoupavý opadavý keř se před olistěním obalí záplavou květů podobných jabloňovým (duben až květen).

Po odkvětu kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, přetrvávající až do pozdního podzimu, mnohdy až do jara. Plody jsou jedlé, ale pro poněkud kyselou a svíravou chuť se obvykle nepojídají samostatně, spíše se přidávají jako dochucovadlo nebo se využívá jejich příjemné vůně.

Kdoulovec je na půdu nenáročný, nejvíce mu vyhovuje slunné stanoviště s běžnou zahradní půdou. Je to krásný solitérní keř použitelný i ve skupinách jako předsadba keřových skupin, ale i pro nižší živé ploty.

Rododendron

Jedná se o keř, který dorůstá do výšky až 2,5 m, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy mohou mít různé barvy od bílé až po fialovou. Má rád polostín.

Rododendron je překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které vás každé jaro ohromí svou nádhernou jasnou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Kvete v květnu až červnu, a to v různých barevných variacích podle druhu.

Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Snáší dobře zastínění, vyžaduje alespoň polostín, nejlépe dopolední, tedy z východní strany. Na dopolední slunce je citlivý především v zimě, kdy mu mohou sluneční paprsky silně popálit listy. Proto zvláště mladé rostliny chráníme obvykle chvojím nebo stínovkou, nemají-li přirozený dopolední stín.

Je to keř obzvláště vhodný jako nepřehlédnutelný solitér, ale i do skupinové výsadby či do vřesoviště.

Detail odstavce: Kvetoucí keře na jaře
Zdroj: Kvetoucí keře
Zveřejněno: 25.11.2015

POKOJOVÉ KVĚTINY DO STÍNU

Pěstování rostlin ve stínu

Chcete-li pěstovat rostliny na méně osvětleném místě v interiéru, pak vězte, že i stínomilná rostlina potřebuje přiměřené množství světla, což představuje umístění maximálně dva metry od okna, přičemž samozřejmě záleží na velikosti okna a jeho orientaci na světovou stranu.

Rostliny, které snášejí stín, většinou pocházejí z podrostů pralesa, kam dopadá už jen malá část světla. Patří mezi ně například některé druhy kapradin, marantovitých a áronovitých rostlin či fíkusů. Nevadí jim nedostatek slunce, ale vyžadují teplé stanoviště a vyšší vzdušnou vlhkost, což však bývá v běžných bytových podmínkách těžko dosažitelná kombinace. Možným řešením je postavit květináč na misku naplněnou mokrým štěrkem nebo drobnými oblázky a vlhkost neustále udržovat, tedy rostlinu i kamínky rosit.

Nyní tedy několik rostlin, z nichž můžete vybírat, třeba podle vzhledu...

Detail odstavce: Pěstování rostlin ve stínu
Zdroj: Pokojové květiny do stínu
Zveřejněno: 12.7.2015

KRÁSNOHLÁVEK

Calocephalus brownii pěstování

Calocephalus brownii umístěte do stínu či polostínu. Nesmí se nikdy nechat zcela vyschnout, naopak se musí udržovat v mírném, ale skutečně mírném vlhku. Calocephalus brownii musíte jednou za 14 dní hnojit, nesmí na zimu zůstat venku. Pokud Calocephalus brownii roste, tak žije, pokud však svěsí konce, tak vám umřel. Mnoho lidí ani nepozná, že krásnohlávek již nežije, protože tato rostlina zůstává stále v pevném tvaru.

Detail odstavce: Calocephalus brownii pěstování
Zdroj: Krásnohlávek
Zveřejněno: 6.10.2014

BRSLEN

Brslen Fortuneův

Tato skupina stálezelených brslenů pocházejících z Číny byla nazvána po botanikovi jménem Robert Fortune, který od 19. století sbíral rostliny v Číně a byl prvním, kdo objevil čajovník a přivezl jej do Indie. Jedná se o nízké až půdopokryvné keře, které snad jako jediné snesou teploty až -30 °C a stále si udrží vybarvené listy.

Odrůda Emerald'n'Gold má střed listu sytě zelený, okrajům vévodí jasná žlutá, která často zabírá až polovinu plochy listu (podle stanoviště), takže efekt celého keře je velmi zlatavý.

Pokud je zasadíte k plotu nebo jiné opoře, delší větve se jí začnou chytat a spolehlivě se vyškrábou do několika metrů. Nejhodnotnější jsou zejména jako podsada skupinových aranžmá, kde nabídnou pěkný podrost, zatímco krásky uprostřed na sebe poutají všechnu pozornost. Pouze radíme dobře zvažovat kultivar, aby vybraný druh nebyl v kombinaci s ostatními vyššími keři již přespříliš panašovaný, strakatý nebo zlatý.

Tento brslen roste středně rychle do výšky i šířky a lze jej pěstovat na slunci i v nepříliš tmavém stínu. Dává přednost mírně kyselé a vlhčí půdě, která bude dobře odvodněná, ale není náročný. Je plně mrazuvzdorný do -29 °C. Řez je možný kdykoli od jara do poloviny léta.

Brslen Fortuneův nekvete, je to stálezelený velmi dekorativní keř, který má silné, kožovité a lesklé protistojné listy. Často se používá ve skalkách a zahradách i pro živé ploty nebo jako popínavý kultivar. Dá se pěstovat v korytech či nádobách. V zimě se olistění panašovaných keřů mění až na růžově karmínovou barvu.

Tradičně se brsleny využívaly v lidovém léčitelství, ovšem dělat domácí pokusy bez znalosti složení látek obsažených v keři není nejvhodnější. Dřevo brslenů je žluté a lesklé, bývalo žádáno řezbáři a výrobci hudebních nástrojů. Odvar z plodů používali barvíři látek na okrové variace, olej ze semen sloužil ke svícení a jako přísada do mýdla. Z rozdrcených plodů se údajně připravovala mast na léčení vší.

Brslen obsahuje mimo jiné jedovatý glykosid evonymin, kterého je nejvíce obsaženo v kůře, plodech a větvích. Chemicky patří evonymin do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho srdeční účinek je však nepatrný. Otravy brslenem se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem a průjmem. Byly pozorovány zejména u dětí a u zvěře.

Přesazování snáší i starší brsleny dobře, pokud nemají příliš narušený kořenový bal. Předpokladem úspěšné výsadby je dostatečně prostorná jáma, kvalitní kompost a řádná zálivka.

Semena brslenů posbírejte hned po uzrání, tedy přibližně počátkem října, a vysejte do volné půdy nebo do pařeniště. Brsleny lze množit i vegetativně řízky. Stálezelené (včetně jejich kultivarů) se řízkují během srpna do truhlíků a po zakořenění se dají přezimovat do hlubokého pařníku. Opadavé druhy brslenů se řízkují už v červnu na záhon, po zakořenění přezimují pod krytem z chvojí. Pravdou je, že cena brslenů není nijak vysoká, takže co pro vás bude výhodnější, zda jejich množení, či koupě vzrostlejších kusů, si rozhodnete nejlépe sami.

Detail odstavce: Brslen Fortuneův
Zdroj: Brslen
Zveřejněno: 16.5.2016

PYRACANTHA

Pyracantha – hlohyně

Jsou to velmi rozsochaté stálezelené a trnité keře. V létě se však jako zázrakem obsypou obrovským množstvím plodů velikosti hrachu, kterým říkáme malvičky. Mohou být v barvě šarlatové, pomerančově oranžové anebo sytě žluté. Ty pak rostliny zdobí přes celou zimu. Od jara do počátku léta keř zdobí chocholíkovité květy složené z mnoha drobných bílých kvítků. Rostlina kvete tak bohatě, že jsou větve květy doslova obsypány. Od října do zimy rostlinu zdobí korálkovité plody ve žluté, oranžové nebo červené barvě. Kromě květů a pestrých plodů jsou také dekorativní listy, které zůstávají na rostlině po celý rok. Jsou oválné, lesklé a na krajích pilovité, mají tmavě zelenou barvu. Rostou na trnitých větvích. Hlohyně se s oblibou používají do živých plotů nebo k výsadbě ke zdem. Keř roste poměrně hustě a dorůstá výšky 2–3 m.

Hlohyně jsou vhodné zejména na nepropustné živé ploty, ale i jako svěží podrost. Dobře vegetují v polostínu vyšších dřevin. Nejraději však mají dobrou propustnou půdu, spíše sušší a na slunném místě. Uplatňují se také v menších skupinách a některé druhy jsou vhodné i do nádob.

Svými četnými rumělkově červenými plody působí na podzim velmi pěkně odrůda například Pyracantha coccinea Roem (hlohyně šarlatová). Je to poměrně vysoký keř dosahující výšky mezi 2 a 3 m, s mírně lesklými sytě zelenými listy. Květy má uspořádané v chocholících.

Hlohyně jsou velmi odolné, takže je není potřeba ani přistiňovat v předjarním období, abychom je ochránili před prudkým sluníčkem.

Pyracanthy dobře snášejí i obsah vápníku v půdě, stejně jako například kdoulovce, skalníky, lýkovec anebo škumpa a meruzalky. Co se přihnojování týče, končíme s ním nejpozději v červenci, aby nové letorosty mohly dostatečně vyzrát ještě do příchodu zimy.

Pokud se rozhodnete pěstovat hlohyně na své zahradě, jistě oceníte jejich celkovou nenáročnost a velkou dekorační hodnotu. Můžete je nechat i částečně pnout po opoře anebo jimi zakrýt méně vzhledná místa zahrady, i tam jejich pěstování splní svůj účel.

Hlohyně nejlépe plodí na slunečném místě, ale roste i ve stínu. Nesnáší trvale zamokřené a nepropustné plochy. Je vápnomilná a snese sucho. V zásadě je nenáročná. Za silnějších mrazů namrzá, ale dobře regeneruje. Vysazujeme ji s kořenovým balem, nejlépe z kontejneru v předjaří. Starší keře špatně snášejí přesazování.

Tvarovaný živý plot z hlohyně stříháme zjara těsně před rašením. Dobře snáší znečištěné ovzduší. Množit se mohou na podzim řízky.

Hlohyně vysazujeme jako solitéry, do smíšených nebo jednodruhových skupin, do tvarovaných i volně rostoucích živých plotů. Může vytvořit až nepropustné houštiny. Dá se také uchytit ke zdi a vést po způsobu popínavých rostlin. Samozřejmě musíme rostlině pomoct, výhony přichytit a pravidelně vyvazovat a tvarovat k opoře. Hlohyně se hodí především k tvorbě plotů a živých ohrazení, bývá vedena po stěnách budov. Kvůli své hustotě a neproniknutelnosti je pro tyto účely nedocenitelná. Využita však může být jako velmi dekorativní solitér parků a zahrad či jako nádobová rostlina (nižší kultivary). Keř tvoří ostré trny, koruna je velmi hustá. Keř bývá květy i plody doslova posetý. K hnízdění ho vyhledávají ptáci.

Ozdobnost bílých kvítků a lesklou zeleň listů předčí hýřivé plody, které na hlohyni nejvíce upoutají.

Detail odstavce: Pyracantha – hlohyně
Zdroj: Pyracantha
Zveřejněno: 30.5.2017

OKRASNÉ KEŘE

Okrasné keře vhodné na živý plot

Mezi keře, z nichž je možné vytvořit živý plot, patří listnáče, poněvadž nejsou jednotvárné a během roku mění barvu, některé mohou i kvést. Jedná se o dřeviny nenáročné na umístění a půdu. Některé se musí zastřihávat.

Zde můžete vidět některé okrasné keře vhodné na živý plot.

Habr

Chcete-li mít kompaktní, rychle rostoucí a odolný živý plot, pak je habr ideální. Snáší suché i vlhké jílovité půdy, odolává mrazu i smogu. Vysazují se 3 až 4 rostliny na metr plotu. Živý plot z habrů, jenž se stříhá dvakrát ročně, může vytvářet jak metrové plůtky, tak čtyřmetrové stěny.

Dřišťál červenolistý

Tato dřevina dorůstá do výšky 1,5 m, je proto ideální k tvorbě nižších živých plotů a záleží pouze na vás, zda budete plot pravidelně zastřihávat, nebo jej necháte volně růst. Rovněž může růst samostatně jako solitéra, což mu neubírá na poutavosti. Dřišťál je atraktivní svými sytě červenými listy a na podzim korálově rudými plody.

Hlohyně

Hlohyně je velmi oblíbený, a tudíž často využívaný neopadavý keř. Má bílé květy a na podzim je obsypána červenými plody. Roste velmi rychle a díky trnům tvoří neproniknutelné tvary. Hlohyni lze zastřihávat i nechat volně růst. Na metr plotu stačí pouze 2 rostliny. Snáší nepřízeň počasí i smog, proto se může vysazovat jako hluková bariéra k silnicím.

Ptačí zob

Ptačí zob je ideální keř pro stříhané živé ploty. Výborně se totiž tvaruje a snáší i radikálnější řez. Můžeme z něj tak vytvořit jakýkoli živý plot (od nízkých plůtků až po dvoumetrové bariéry). Rovněž dobře snáší stín, smog i sucho a rychle roste, proto se hodí do měst jako bariéra k silnicím.

Bobkovišeň

Bobkovišeň je stálezelený vzrůstný keř, který velmi dobře snáší řez a není náročný na údržbu. Vytváří husté a kompaktní sytě zelené živé ploty (na metr plotu stačí 2 až 3 rostliny). Výška keře je 1,5 metru. Bobkovišním se daří v mírně kyselé a vlhčí zemině, a to jak na slunci, tak v polostínu či mírném stínu. Sázejte ji do běžné zahradní zeminy.

Mochna

Mochna je vděčná dřevina s výraznými žlutými kvítky, jež kvete postupně až do podzimu. Tvoří husté jemné plůtky o výšce 100 až 120 cm. Působí kompaktním dojmem a hodí se k dekoraci zahrad a zahrádek. Sází se do běžné zahradní zeminy a je mrazuvzdorná. Udržovací řez stačí provádět jednou za dva roky.

Detail odstavce: Okrasné keře vhodné na živý plot
Zdroj: Okrasné keře
Zveřejněno: 21.12.2015

OKRASNÉ KEŘE

Okrasné keře kvetoucí na jaře

Tyto okrasné keře, které nejsou náročné na údržbu, kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Listy mají drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené.

Zde můžete vidět některé okrasné keře kvetoucí na jaře.

Rododendron

Překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které každé jaro ohromují svou nádhernou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Rododendron kvete od května do června a jeho květy mají různé bravy podle druhu. Výška keře je 1,8 až 2,5 m, šířka 1,8 až 2,5 m. Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Dobře snáší zastínění, potřebuje alespoň polostín (nejlépe dopolední z východní strany). V zimě je citlivý především na dopolední slunce, jež může silně popálit jeho listy. Nemají-li tedy zvláště mladé keře přirozený dopolední stín, je třeba je chránit (například chvojím). Rododendron má široké spektrum využití: jako nepřehlédnutelná solitéra, do skupinové výsadby či na vřesoviště.

Azalka japonská

Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května a jejich květy mají oranžovou barvu. Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a mají středně zelenou barvu. Výška keře je 30 až 60 cm, šířka 1,8 až 2,5 m. V polostínu a stínu téměř neopadávají, naproti tomu na slunných plochách může více než polovina listů přes zimu opadat. Na jejich místě pak na jaře po odkvětu vyrostou listy nové. Azalka potřebuje lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou půdu bohatou na železo a fosfor. Ideální je do skupinové výsadby a na vřesoviště.

Azalka japonská zakrslá

Jedná se o plnokvětou odrůdu. Keř má sněhově bílé květy a kvete většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Ostatní vlastnosti a potřeby jsou stejné jako u azalky japonské (viz výše).

Dřín obecný

Dřín je opadavý, široce rozložitý a vzdušný keř se sytě zeleným olistěním. Drobné žluté kvítky vykvétají ještě na holých větvích již v březnu. V srpnu dozrávají plody, které mají červenou barvu a jsou velmi chutné a zdravé (obsahují velké množství vitaminu C). Keř může dorůst až do výšky 5 m. Na půdu a umístění je dřín naprosto nenáročný. Dříny se hodí do skupin nebo se z nich může vytvořit stříhaný či volně rostoucí živý plot.

Kdoulovec lahvicovitý

Rozložitý až vystoupavý opadavý keř, jehož výška je až 1,6 m. Před olistěním se na něm objevuje záplava tmavě růžových květů. Po odkvětu pak kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, a to až do pozdního podzimu, mnohdy dokonce až do jara. Plody jsou jedlé, ale kvůli poněkud kyselé a svíravé chuti se obvykle nepojídají samostatně, ale spíše se používají jako dochucovadlo. Listy jsou zelené. Kdoulovec není náročný na půdu, ideální je slunné stanoviště s běžnou zahradní půdou. Je to krásný solitérní keř, který se uplatní nejen ve skupinách, ale též jako předsadba keřových skupin či jako součást nižších živých plotů.

Detail odstavce: Okrasné keře kvetoucí na jaře
Zdroj: Okrasné keře
Zveřejněno: 21.12.2015

OKRASNÉ KEŘE

Hnojivo vhodné pro okrasné keře

Základní dávku živin dáváme okrasným keřům již při jejich výsadbě. Každoročně bychom pak měli hnojivo průběžně přidávat, a to ve snadno dostupné formě. Používají se různé druhy hnojiv, vždy záleží na druhu rostliny.

Účinné a rychle působící dvousložkové hnojivo je ideálním zdrojem organických látek a živin. Okrasné keře, stromy i živé ploty zásobuje všemi důležitými živinami a stopovými prvky v poměru, který podporuje zdravý růst daných rostlin. Speciální přídavek draslíku zesiluje buněčnou strukturu rostliny a zvyšuje tak odolnost a sílu celé rostliny, u barevnolistých dřevin navíc zvýrazňuje kresbu. Střední obsah dusíku urychluje tvorbu zelené hmoty. Obsah draslíku a hořčíku brání rezavění a opadávání jehlic. Vyvážený poměr stopových prvků zlepšuje celkovou vitalitu rostlin a zvyšuje jejich odolnost vůči nemocem.

Okrasné keře se většinou hnojí granulovaným substrátem, který se rozhazuje po půdě, nebo roztokem, jenž se přidává k zálivce.

Detail odstavce: Hnojivo vhodné pro okrasné keře
Zdroj: Okrasné keře
Zveřejněno: 21.12.2015

MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ

Podobné keře

Mahónie cesmínolistá

Mahónii cesmínolistou mají rádi zahrádkáři, protože svým hustým vzrůstem a lesklými listy v létě, na jaře záplavou žlutých hroznů květů a od léta do zimy modrými plody musí potěšit každého. Ze zahrádek ji možná znáte, ale víte například, že plody jsou jedlé (obsahuji malé, neškodné množství toxických látek) a mahónii můžete zplaněnou vidět i uprostřed lesa?

Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi známý stálezelený keř z rodiny dřišťálů. Asi 1 až 2 m vysoký rozložitý keř zdobí zahrady a místy zplaňuje v lesích a parcích, kam jej zanáší ptáci svým trusem. Bobule jsou modré, o průměru až 0,8 mm, a působí dojmem lehce ojíněných kuliček. Za určitých okolností jsou jedlé, což může řadu lidí překvapit. Většinou se má za to, že jsou jedovaté, což není vzdáleno pravdě, protože jsou mírně toxické. Dozrávají koncem července až do konce srpna a rostlinu zdobí dlouho do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi jsou nejvhodnější až plně zralé, jinak jsou velmi kyselé. Navíc nedokonale zralé plody v minimální míře obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který však zpracováním nebo usušením téměř mizí. V plně zralých plodech je ho pouze stopové, neškodné množství, uvádí se 0,015 %. Jelikož o jedovatosti nebo nejedovatosti bobulí mahónie existuje mnoho protichůdných názorů, přikláníme se spíše k doporučení je nekonzumovat.

Ovšem v kořenech, kůře a listech je těchto jedů podstatně více. Příznakem otravy berberinem je nevolnost. Kmínky mahónie jsou šedožluté, bez trnů a lysé. Výtažek z dřeva mahónie byl dříve využíván pro barvení vlny, jelikož má výrazně zlatožlutou barvu. Keř kvete v dubnu až květnu žlutými hrozny vonících květů, které lákají hmyz všeho druhu. Listy jsou vejčité, tvrdě kožovité a pichlavé. Jsou lehce vykrajované a zvlněné, proto se často využívají na ozdobu do podzimních i vánočních vazeb a dekorací. Mahónie cesmínolistá se tvarem listů velmi podobá cesmíně, která je ale jinou rostlinou.

Cesmína

Cesmínu poznáte podle červených plodů. Větvička cesmíny je symbolem amerických Vánoc. Na podzim se listy této rostliny lehce zbarvují do bronzova, u odrůdy Atropurpurea je tento jev nejvýraznější. Cesmíny (Ilex) na světě rostou v mnoha druzích. Některé jsou teplomilné, jiné zase odolné proti mrazu, a právě ty mohou zkrášlovat naše zahrady. Některé keře mohou i u nás dorůst úctyhodných velikostí. Lze z nich vytvářet příjemné tmavozelené pozadí pro pestřejší výsadby, poslouží jako neprostupné, stálezelené a velmi dekorativní živé ploty, tvarované se dobře vyjímají ve dvojici jako strážci branky, loubí a podobně, některé jsou i atraktivními solitérami.

Cesmíny jsou ozdobné svými listy, květy i plody, jde tedy o ideální dekorativní dřeviny. Bílé květy se objevují na přelomu jara a léta, jasně červené peckovice pak zdobí rostlinu od léta až do následujícího jara.

Nejatraktivnějším druhem cesmíny, kterému se daří i u nás, je stálezelená cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Má krásně tvarované tmavozelené kožovité lesklé listy s odstávajícími trny a výrazné červené plody. Listy mají tak výrazný lesk, že vypadají stále jako po osvěžujícím dešti. Oblíbené jsou například samosprašné rostliny odrůdy Alaska (cesmíny jsou obvykle dvoudomé). Keř pomalým tempem dorůstá až do třímetrové výšky, roční přírůstek činí okolo 20 cm. Samosprašná odrůda Pyramidalis dorůstá ve tvaru vysokého kuželu až šesti metrů a na vhodném místě ji lze pěstovat jako působivou solitéru. Odrůda Rubricaulis aurea má zlatě lemované tmavozelené listy, Handsworth New Silver zase zdobí zářivě bílé lemování. Cesmína přeslenitá (Ilex verticillata) bude vyhovovat všem, kdo nemají v lásce trnité keře. Vejčité listy, které se na podzim vybarvují žlutě až červeně, totiž trny nemají. Na zimu sice opadávají, ale na rostlině zůstanou malé, jasně červené plody. Nezvyklý vzhled má stálezelená a dokonale mrazuvzdorná cesmína vroubkovaná (Ilex crenata), jejíž listy se tvarem podobají zimostrázu a keříky zdobí nikoli červené, ale černé plody. Na slunci či v polostínu se svrchní lístky odrůdy Golden Rock vybarvují do zlata. Cesmíny se pěstují i jako kříženci rozmanitých druhů. Oblíbené jsou například takzvané modré cesmíny (například Ilex x meserveae), jejichž stálezelené listy mají modrošedý nádech.

Cesmínám nejlépe vyhovují stanoviště v polostínu až stínu. Kultivary se zelenými listy snesou i slunce, rostliny s listy zdobenými bílým nebo žlutým panašováním je před ním třeba chránit. Keřům svědčí nejen půdní, ale i vzdušná vlhkost. Bude se jim dařit pod stromy, v blízkosti jezírka, ve skupinové výsadbě, kde si vytvoří příznivé mikroklima snáz než jako osamocený keř na trávníku vydaný napospas větru. Půda by měla být kyprá a dobře propustná, mírně vlhká, ale zároveň nesmí být rostliny přemokřené. Půdní reakce je ideální mírně kyselá nebo neutrální. Keře lze podle potřeby v létě i tvarovat, ale většinou zachovávají pěkný kompaktní tvar i bez úprav. Zvláště mladé sazenice je třeba chránit proti promrznutí kořenů mulčováním, pokrývkou z listí a chvojí. Cesmínu lze množit řízkováním.

Detail odstavce: Podobné keře
Zdroj: Mahon a jeho pěstování
Zveřejněno: 11.4.2018