Téma: 

tis červený pěstování


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

TAXUS BACCATA

Plody

Tis červený je krásný keř, na kterém dozrávají lákavé červené bobule. Tato dekorativní dřevina je však prudce jedovatá. Alkaloid taxin se trávicím traktem rychle vstřebává a příznaky otravy se objevují již po 20–30 minutách.

Z jehlic tisu se vyrábí cytostatikum taxol, které se užívá například při karcinomu vaječníku, prsu či plic.

Detail odstavce: Plody
Zdroj: Taxus baccata
Zveřejněno: 6.10.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: saturejka a její pěstování

Kde je možné koupit semínky na pěstování saturejky venku do záhonu.... ?
Předem děkuji....

Zdroj: diskuze Saturejka a její pěstování
Odesláno: 18.2.2017 uživatelem Josef Štichauer
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

TAXUS BACCATA

Pěstování

Tis se objevuje jako podrost v listnatých lesích, na půdách humózních, čerstvě vlhkých, zásaditých (zejména vápnitých) a na stinných stanovištích (špatně snáší rychlé změny intenzity světla).

Velmi často se pěstuje v parcích, a to v několika kultivarech, které se liší tvarem (sloupovitý či široký vzrůst, převislé větve a podobně), délkou jehlic či barvou míšek. Je možné jej tvarovat a vzhledem k tomu, že roste velmi pomalu, udržuje si daný tvar po mnoho let. Vyhovuje mu stinné umístění a dobře snáší i městské znečištěné ovzduší. Půda by měla být čerstvě vlhká, zásaditá a humózní. Množí se semeny nebo koncem léta stonkovými řízky, což je u okrasných forem jediný možný způsob množení.

Protože velice dobře regeneruje i na starém dřevě (hluboký zmlazovací řez), je vhodný pro stříhané živé ploty, pěstované v zástinu.

Tato domácí, ve volné přírodě vzácná dřevina roste od nížin až do nižších horských poloh. Dokáže růst na silně zastíněných místech i na plném slunci, jen má-li tam alespoň trochu vlhkou půdu. Na živiny je nenáročná, upřednostňuje vápenaté půdy, ale nevyžaduje je. Výborně snáší znečištěné ovzduší.

V současnosti je tis oblíbeným keřem pro výsadbu v parcích i zahradách. Z našich jehličnanů má nejtmavší zbarvení, a tak dobře vyniká mezi jinými. Zvlášť pěkně tisy vypadají v podzimním období, kdy se kolem semen vytváří dužnatý červený obal – míšek (epimatium).

Výhodou tisu je i velká tolerance k zastínění. Z evropských dřevin snáší stín nejlépe. S oblibou se využívá pro stříhané živé ploty. Další výhodou je výborná regenerace i na starém dřevě (dobře snáší hluboký zmlazovací řez). Díky pomalým přírůstkům se z tisů úspěšně tvarují takzvané živé sochy (topiary). Tis se hodí také k výsadbě jako solitér či do skupinových výsadeb. Specializovaní prodejci nabízejí bohatý sortiment kultivarů. Zatímco některé se místo do výšky rozrůstají spíše do šířky; jiné vynikají světlejším zbarvením jehličí (ty je vhodné vysazovat na místa s dostatkem slunce) či velmi útlou siluetou.

Tis červený nejlépe roste v živných, dobře propustných půdách. Především mladé rostliny pravidelně zaléváme, aby nedošlo k přísušku. Pozor však na zamokření. Volíme stanoviště na slunci až v mírném polostínu. Během vegetace používáme pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny. Tisy velice dobře snáší řez. Brzy na jaře provádíme zmlazení rostlin, během vegetace pak zastřihujeme nové výhony. Je schopen obrážet i ze starého dřeva. Plně mrazuvzdorný do -27 °C.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Taxus baccata
Zveřejněno: 6.10.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

TAXUS BACCATA

Tis červený

V ČR roste roztroušeně až vzácně, nejvíce v pahorkatinách až podhorských oblastech. Celkově roste v Evropě od Britských ostrovů až po Karpaty a pobaltské země, na severu po jih Skandinávie, na jihu převážně jen v horách (v Alpách do nadmořských výšek až 1 400 m), vyskytuje se hlavně v oblastech teplého oceánského proudění s mírnými zimami. Dále roste na severu Afriky, na Kavkaze a v Malé Asii.

Jde o pomalu rostoucí, často vícekmenný, až 20 m vysoký keř nebo strom. Borka je tenká, odlupující se v tenkých šupinách, zprvu načervenalá, později hnědošedá. Jehlice čárkovité, 20 až 35 mm dlouhé a asi 2 mm široké, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zúžené v kratičký řapík, opadávající ve stáří 4 až 10 let. Květy jednotlivé, vyrůstají v úžlabí jehlic, samčí kulovité, 3 až 4 mm v průměru, žluté, samičí jen 1 až 2 mm velké, zelené, podobné listovým pupenům. Semena obklopena červeným dužnatým míškem o průměru 8 až 10 mm. Kvete v březnu až dubnu. Tis se dožívá stáří okolo 300 let, jen zřídka více.

Rostlina je dvoudomá, má samčí a samičí jedince, přičemž samičí rostlina plodí červené bobule.

Z našich jehličnanů má nejtmavší zabarvení. Asi 2 mm široké a 20–3  mm dlouhé špičaté a měkké jehlice mají leskle tmavozelenou svrchní stranu, spodní strana je světlejší a matná. Jsou dvouřadé, na stromě vytrvávají 5–8 let, postrádají pryskyřičné kanálky. Kůra je zpočátku červenohnědá a hladká, posléze se mění na červenohnědou až šedočernou a odlupuje se v plátech.

Detail odstavce: Tis červený
Zdroj: Taxus baccata
Zveřejněno: 6.10.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Rakytník - jeho pěstování

všude je pěstování to už vím ale ráda bych věděla jak ho stříhat aby nebyl vysoký a široký a abych mu neublížila děkuji za odpovědˇ

Zdroj: diskuze Rakytník - jeho pěstování
Odesláno: 13.8.2017 uživatelem renata vojtová
Počet odpovědí: 7 Zobrazit odpovědi

PĚSTOVÁNÍ MALIN

Pěstování maliníku

Pro pěstování malin je vhodné slunné stanoviště. Během suchého počasí však vyžadují dostatečný přísun vody. Zejména v době tvorbě květů a plodů. Pro hnojení se nejlépe hodí dobrý kompost nebo hnůj. Hnojíme od jara. Pro pěstování je vhodná mírně kyselá až neutrální půda, která je dostatečně vlhká. Většina druhů potřebuje k růstu oporu.

Detail odstavce: Pěstování maliníku
Zdroj: Pěstování malin
Zveřejněno: 27.11.2014


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: kala květina pěstování

Potřebuji poradit proč kaly nekvetou? děkuji

Zdroj: diskuze Kala květina pěstování
Odesláno: 25.8.2016 uživatelem Jiří Havel
Počet odpovědí: 0

TAXUS BACCATA

Upozornění

Vyjma míšku obalujícího semena a dřeva je celá rostlina prudce jedovatá. Obsahuje směs přibližně 10 jedovatých pseudoalkaloidů souhrnně pojmenovaných jako taxin, jehož obsah v jehlicích se pohybuje od 0,6 do 2 % (nejvíce jej obsahují v lednu, nejméně v květnu). V mladých výhoncích, kůře a semenech je dále přítomen alkaloid milosin, trochu efedrinu, glykosid taxatin a taxakatin, rhodaxanthin, lykopin, seaxanthin, sacharosa, rafinosa, kyselina gallová, hořčiny, bisflavonoidy (skiadopitysin, kyaflavon), steroly a jiné látky.

Otravy tisem se projevují zvracením, bolestí žaludku, průjmem, křečemi, slabým pulzem, v těžších případech i bezvědomím, po němž může následovat smrt. Vzhledem k tomu, že se taxin velmi rychle vstřebává z trávicího ústrojí, může smrt přijít doslova během několika minut po požití rostliny. V případě otravy je nezbytně nutné okamžitě přivolat lékařskou pomoc.

Tis je jedovatý i pro řadu zvířat, například pro koně, mezka, skot, ovce, prasata, drůbež a jiné, naopak pro hmyz a většinu divokých ptáků je tis zřejmě zcela neškodný (někteří ptáci pojídají míšky a šíří semena trusem).

Při diagnostice otravy tisem červeným je nutné vždy zjistit, kolik toho pacient požil, jakou část konkrétně požil, jak dlouho uběhlo od otravy. Bohužel v tomto případě nám žádné zobrazovací metody v ozřejmění nepomohou. Musíme se tedy spoléhat pouze na důkladnou anamnézu.

První pomocí je vyvolání zvracení, jelikož se tis poměrně rychle z žaludku do organismu vstřebává, je nutné zvracení vyvolat okamžitě a nečekat na příjezd záchranné služby a „vypumpování“ žaludku. Bohužel zatím není známa žádná protilátka. V léčbě se tedy spoléháme pouze na výplach žaludku a udržování základních životních funkcí. Dále se využívá možnost dialýzy.

Detail odstavce: Upozornění
Zdroj: Taxus baccata
Zveřejněno: 6.10.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

PĚSTOVÁNÍ MUŠKÁTŮ

Nejlepší půda pro muškáty

Rostlinám se nejlépe daří v dobře propustném substrátu, bohatém na živiny. Ten si můžete koupit již předem připravený v každém větším zahradnictví (jedná se o speciální substrát pro pěstování pelargonií) nebo supermarketu. Substrát si můžete namíchat také sami ze zeminy, kompostu a písku v poměru 2:1:1.

Detail odstavce: Nejlepší půda pro muškáty
Zdroj: Pěstování muškátů
Zveřejněno: 14.4.2014


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

TAXUS BACCATA

Podobné rostliny

Chamaecyparis nootkatensis neboli Cypřišek nutkajský je miláčkem mezi jehličnany. Svým nenapodobitelným tvarem připomíná strom se zeleným závojem. Jeho větve jsou prohnuté, horizontální a okolní větvičky s jehličím jsou svěšené. Barva je středně zelená. Celkový tvar je pyramidální se širokou základnou. Jeho běžná výška se pohybuje mezi 6–10 m, přičemž v parcích a arboretech, kde má neomezený prostor pro kořeny, může být s věkem až dvojnásobná. Je tolerantní vůči všem typům půd, ale nejlépe mu vyhovují vlhčí, mírně kyselé humózní půdy. Nestříhá se. Nesnáší znečištěné ovzduší uprostřed měst. Je plně mrazuvzdorný do -34 °C. Tuto velmi dekorativní dřevinu lze využívat pro živé ploty, stromořadí, na hřbitovy, do zahrad i předzahrádek a městské výsadby.

Jalovec obecný je neopadavý, dvoudomý, pomalu rostoucí, až 10 m vysoký keř nebo strom rozmanitého tvaru (kuželovitý, sloupcovitý, rozložitý, často s více kmeny). Borka je šedá až hnědočervená, podélně brázditá, tenká, snadno se odlupující. Jehlice v 3četných přeslenech, 1 až 1,5 cm dlouhé, svrchu žlábkovité s bělavým proužkem, opadávají ve věku 3 až 4 let. Samčí květy jsou 4 až 5 mm velké, vejcovité, žluté, samičí cca 2 mm velké, zelené. Plody (jalovčinky) kulovité, mají 6 až 10 mm v průměru, zprvu jsou zelené, později modré až černé a ojíněné, dozrávají po 2 letech, 3. rokem opadávají. Kvete v dubnu až květnu. Jalovci vyhovuje slunné stanoviště a spíše písčité, suché, málo výživné půdy. Množí se semeny nebo řízky. Pokud chcete sklízet i jalovčinky, musíte zasadit jak samčí, tak samičí rostlinu. Jalovec je o něco méně jedovatý než tis červený.

Detail odstavce: Podobné rostliny
Zdroj: Taxus baccata
Zveřejněno: 6.10.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: pěstování stolních vína

Tady jsem se poprve dozvěděl neco o pěstování stolních odrůd za 1

Zdroj: diskuze Pěstování stolních vína
Odesláno: 6.8.2018 uživatelem mira
Počet odpovědí: 0

PĚSTOVÁNÍ AVOKÁDA Z PECKY

Pěstování avokáda a jeho plody

Budete-li se o avokádo řádně starat, dočkáte se odměny ve formě plodů. Na plody si ale budete muset dost dlouho počkat, zhruba tak pět let, někdy je to dříve, jindy později. Tato rostlina nepotřebuje ani opylení květů, poradí si i bez toho. Když se tedy nakonec dočkáte úrody, co pak s plody? Zkuste některý z níže uvedených receptů...

Detail odstavce: Pěstování avokáda a jeho plody
Zdroj: Pěstování avokáda z pecky
Zveřejněno: 3.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: pěstování orchidejí

Po odkvětu můžete ustřihnout celý stonek až u listů.

Zdroj: diskuze Pěstování orchidejí
Odesláno: 20.9.2016 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

PĚSTOVÁNÍ MUŠKÁTŮ

Muškáty – přezimování

Rostliny přezimují ve světlé a chladné místnosti s teplotou okolo 5–10 °C. Muškáty přes období zimního spánku zaléváme velmi zřídka. Na jaře rostliny vyjmeme, hluboce seřízneme a přesadíme do truhlíků s novou zeminou.

Detail odstavce: Muškáty – přezimování
Zdroj: Pěstování muškátů
Zveřejněno: 14.4.2014


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

PĚSTOVÁNÍ MUŠKÁTŮ

Muškáty – choroby a nemoci

Jako nejčastější choroby a škůdce muškátů můžeme jmenovat: kadeřavost listů, bakteriální skvrnitost, muškátovou rez, botrytidu pelargonií, praskání a kroucení květního stonku, molici muškátovou, mšici muškátovou a ploštici.

Detail odstavce: Muškáty – choroby a nemoci
Zdroj: Pěstování muškátů
Zveřejněno: 14.4.2014

PĚSTOVÁNÍ CELERU

Sazenice

Předpěstování celeru je trochu náročné, proto pokud se chystáte mít na záhonu jen deset celerů, bude lepší koupit si počátkem května předpěstované sazenice v zahradnictví.

Detail odstavce: Sazenice
Zdroj: Pěstování celeru
Zveřejněno: 4.5.2017

TAXUS BACCATA

Druhy

Jediný druh, u kterého na území České republiky připadá v úvahu záměna s tisem červeným, je v našich parcích často vysazovaný příbuzný tis prostřední Taxus media. Tis prostřední je křížencem tisu červeného s tisem japonským. Jako rozlišovací znak nejlépe poslouží právě výše zmíněná kůra. Zatímco kůra tisu červeného postupně přechází na červenohnědou až šedočernou a odlupuje se v plátech, kůra tisu prostředního s postupem času tmavne a rýhovitě praská. Staré větve pak mají kůru více či méně černou (i u nich se však projevuje v různé míře rodičovský vliv tisu červeného). Druhy se ještě liší několika drobnostmi, například jiným zakončením jehlic, celkově je však tis prostřední jinak dost podobný svému rodičovskému druhu.

Fastigiata má přísně sloupovitý vzrůst a roste velmi pomalu, čímž se hodí i do menších zahrad. Až do úplné dospělosti bývá velmi subtilní a zřídkakdy přesáhne 1 m na šířku. Výška je velmi variabilní v závislosti na půdních podmínkách. Jehlice jsou tučné a temně zelené, raší zářivě zelené. Větvičky mají oranžovohnědou barvu. Většinou se jedná o samičí klony, které nesou jasně červené plody, které jsou jedovaté stejně jako celý keř.

Hicksii je odrůda tisu prostředního, což je výsledek úspěšného křížení odrůd Taxus baccata Fastigiata a Taxus cuspidata. Tvoří velice pěkný, široce sloupovitý, bohatý a kompaktní keř, který roste pomalu a hustě – v 15 letech dosahuje kolem 3 metrů do výšky a 1 metr do šířky, takže je vhodný i do malých zahrad. Větve rostou přísně vzhůru a jsou posety neopadavými, lesklými, sytě zelenými jehlicemi, které pokrývají celou rostlinu. Nevyholují spodní větve jako běžné tisy. Tvoří sytě červené nejedlé plody.

Semperaurea je atraktivní odrůda tisu červeného výrazně žluté barvy. Neopadavé jehlice tohoto tisu jsou až 2 cm dlouhé, ploché, vrchní strana na horních (osluněných) větvičkách keře je výrazně žlutá v sezóně až oranžově zlatavá v zimě, spodní a vnitřní jehličí je pak sytěji až tmavě zelené. Roste převážně vzpřímeně, vcelku hustě do široce vystoupavého keře o výšce 2–3 m a šířce kolem 2 m.

Summergold je jehličnan z čeledi tisovité a rodu tis, který dorůstá 2 metrů výšky a 3 metrů šířky. Je rozložitě až plazivě rostoucí. Na jaře jsou jeho nové jehlice žluté, později ztmavnou. Plody tvoří na podzim, jsou to červené dužnaté míšky. Je jedovatý. Vyhovují mu běžné, propustné půdy, střední vlhkostní režim a stanoviště slunné až polostinné. Hodí se do předzahrádek, na tvarování, do skupinových výsadeb.

Fastigiata Aurea má přísně sloupovitý vzrůst a roste velmi pomalu, čímž se hodí i do menších zahrad. Až do úplné dospělosti bývá velmi subtilní a zřídkakdy přesáhne 1 m na šířku. Výška je velmi variabilní v závislosti na půdních podmínkách. Tučné jehlice na vrchní vrstvě keře jsou zářivě žlutozelené. Větvičky mají zelenou až hnědou barvu. Většinou se jedná o samičí klony, nesoucí jasně červené plody, které jsou jedovaté stejně jako celý keř.

Detail odstavce: Druhy
Zdroj: Taxus baccata
Zveřejněno: 6.10.2016

PĚSTOVÁNÍ AVOKÁDA Z PECKY

Pěstování avokáda doma

Pro pěstování avokáda doma nepotřebujete žádné speciální podmínky. Rostlinu pěstujte při pokojové teplotě 20 až 25 °C, udržujte dostatečnou vzdušnost a vlhkost. V letních měsících se bude rostlině krásně dařit venku, v zimě můžete teplotu snížit až k 15 °C. Nevystavujte ji přímému slunečnímu záření a snažte se substrát udržovat stále vlhký, ale ne přelitý, aby nedocházelo k zahnívání kořenů. Zálivku provádějte přímo do květináče a přebytečnou vodu, která protekla do spodní misky, slijte. Stane-li se vám, že avokádu začnou opadávat listy, může to mít většinou dvě příčiny, buď je rostlina přelitá, nebo suchá, nic se ale neděje, pokud se o rostlinu začnete starat tak, jak máte, brzy vám znovu obrazí.

Detail odstavce: Pěstování avokáda doma
Zdroj: Pěstování avokáda z pecky
Zveřejněno: 3.11.2015

PĚSTOVÁNÍ CELERU

Řapíkatý celer

Mnohem menší bulva a silné, dlouhé stonky jsou typické pro řapíkatý celer. Nároky na pěstování má shodné s bulvovým celerem, ale liší se podstatně vyššími požadavky na dusík z důvodu tvorby většího množství zelené hmoty.

Vegetační doba je asi o třicet dní kratší než u celeru bulvového, pěstování je trochu pracnější: aby řapíky určené ke konzumaci zůstaly křehké a šťavnaté, musí se bělit. Jak? Rostlina se sváže a obalí kornouty z tmavé lepenky. Postupně se pak zahrnuje zemí, až vykukují jen zelené vršky listů.

Celer se dobývá ze země celý a řapíky se odřezávají těsně u bulvy, aby zůstal srostlý svazek listů. Nejsnadnější je pěstovat odrůdy samobělící, u nichž odpadá práce s vyvazováním a přihrnováním.

Detail odstavce: Řapíkatý celer
Zdroj: Pěstování celeru
Zveřejněno: 4.5.2017

PĚSTOVÁNÍ MUŠKÁTŮ

Muškáty – cena

Cena převislých muškátů se pohybuje od 25 do 30 Kč/ks

Cena stojatých muškátů se pohybuje od 30 do 40 Kč/ks

Detail odstavce: Muškáty – cena
Zdroj: Pěstování muškátů
Zveřejněno: 14.4.2014

PĚSTOVÁNÍ BRAMBOR

Uskladnění brambor

Brambory nejdéle vydrží v temnu. Při uskladnění brambor pomůže kmín. Je to nejlepší způsob jak je udržet nejdéle čerstvé a bez klíčků. Brambory se nasypou do pytle a k nim se přidá velké množství rozemletého kmínu. Silice obsažená v kmínu zabrání klíčení a udrží brambory dlouho čerstvé.

Detail odstavce: Uskladnění brambor
Zdroj: Pěstování brambor
Zveřejněno: 3.6.2016

PĚSTOVÁNÍ BRAMBOR

Sázení brambor v červenci

V červenci je možné ještě zasadit brambory, které můžeme sklidit ke konci září. Je vhodné takto vysazovat rané brambory, zajistíme si tak přísun velmi chutných brambor v podzimním období. Brambory vysazujeme obdobným způsobem jako na jaře (viz výše).

Detail odstavce: Sázení brambor v červenci
Zdroj: Pěstování brambor
Zveřejněno: 3.6.2016

PĚSTOVÁNÍ CELERU

Hranolky

Ingredience: 200 g celeru, 1 dl oleje, sůl na ochucení

Postup: Celer očistíme, nakrájíme na hranolky a smažíme na oleji. Osolíme a můžeme podávat. Mají opravdu výtečnou chuť. Toto je recept Antonie Mačingové, díky níž se do širokého povědomí dostaly nejen celerové hranolky.

Detail odstavce: Hranolky
Zdroj: Pěstování celeru
Zveřejněno: 4.5.2017

PĚSTOVÁNÍ CELERU

Recepty s celerem

Tato zelenina se hodí k přímé konzumaci i k tepelné úpravě, například do polévek, omáček, pod maso či do salátů. Celerová nať je nejen velmi oblíbená, ale také velmi zdravá. Předčí dokonce některé vlastnosti bulvy. Používá se často do polévek nebo k přízdobě teplé i studené kuchyně.

Detail odstavce: Recepty s celerem
Zdroj: Pěstování celeru
Zveřejněno: 4.5.2017

PĚSTOVÁNÍ MALIN

Stáleplodící maliny

Stáleplodící maliník plodí na jednoletých výhonech. Rozkvétá na vrcholových částech dřevnatícího letošního výhonu v srpnu a plody dozrávají od poloviny srpna až do prvních mrazíků. Tyto odrůdy jsou vhodné do každé zahradní půdy. Tento druh hnojíme kompostem či odleželým hnojem. Tato odrůda je plně mrazuvzdorná. Plody jsou velké, červené, s navinulou chutí a velice příjemnou vůní. Sklizňové období končí v polovině října. Ideální je rostlinu sázet na slunečné stanoviště, je vhodná doplňková závlaha v letních měsících. Pro kvalitní sklizeň se doporučuje pěstování pouze jednoletých výhonů, které je nutné po odplození odstranit. Seřezáním maliníku předejdete napadení houbovými chorobami.

Detail odstavce: Stáleplodící maliny
Zdroj: Pěstování malin
Zveřejněno: 27.11.2014