TIS ČERVENÝ PŘESAZOVÁNÍ je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Keř je dřevnatá rostlina vyšší než trávy a byliny, která se hned u země nebo poměrně nízko nad zemí dělí do mnoha větví. Na rozdíl od vyšších stromů keře nemají hlavní kmen. V tomto článku se můžete blíže seznámit s keři kvetoucími v dubnu, zvláště pak s jejich léčivými účinky.
Tis červený
Pomalu rostoucí, často vícekmenný, až 20 m vysoký keř. Borka tenká, odlupující se v tenkých šupinách, zprvu načervenalá, později hnědošedá. Jehlice čárkovité, 20 až 35 mm dlouhé a asi 2 mm široké, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zúžené v kratičký řapík, opadávající ve stáří 4 až 10 let. Květy jednotlivé, vyrůstají v úžlabí jehlic, samčí kulovité, 3 až 4 mm v průměru, žluté, samičí jen 1 až 2 mm velké, zelené, podobné listovým pupenům. Semena obklopena červeným dužnatým míškem o průměru 8 až 10 mm. Tis kvete v březnu až dubnu a dožívá se stáří okolo 300 let, jen zřídka více.
Tis červený roste jako podrost v listnatých lesích, na půdách humózních, čerstvě vlhkých, zásaditých (zejména vápnitých), stanoviště stinné (špatně snáší náhlé změny intenzity světla).
Vyjma míšku obalujícího semena a dřeva je celá rostlina prudce jedovatá. Obsahuje směs přibližně 10 jedovatých pseudoalkaloidů souhrnně pojmenovaných jako taxin, jehož obsah v jehlicích se pohybuje od 0,6 % do 2 % (nejvíce jej obsahují v lednu, nejméně v květnu). V mladých výhoncích, kůře a semenech je dále přítomen alkaloid milosin, trocha efedrinu, glykosid taxatin a taxakatin, rhodaxanthin, lykopin, seaxanthin, sacharóza, rafinóza, kyselina gallová, hořčiny, bisflavonoidy (skiadopitysin, kyaflavon), steroly a jiné látky.
Otravy tisem se projevují zvracením, bolestí žaludku, průjmem, křečemi, slabým pulzem, v těžších případech i bezvědomím, po němž může následovat smrt. Vzhledem k tomu, že se taxin velmi rychle vstřebává z trávicího ústrojí, může smrt přijít doslova během několika minut po požití rostliny. V případě otravy je nezbytně nutné okamžitě přivolat lékařskou pomoc.
Tis je jedovatý i pro řadu zvířat, například pro koně, mezka, skot, ovce, prasata, drůbež a jiné, naopak pro hmyz a většinu divokých ptáků je tis zřejmě zcela neškodný (někteří ptáci pojídají míšky a šíří semena trusem).
Dříve byl tis používán proti vzteklině, střevním parazitům, proti hadímu uštknutí a zejména jako prostředek vyvolávající potrat. V současnosti jsou však tisové drogy považovány za zastaralé a značně nebezpečné. Z jehlic tisu se vyrábí cytostatikum taxol, které se užívá například při karcinomu vaječníku, prsu či plic.
Tisové dřevo je tvrdé, pružné a trvanlivé, takže bylo v minulosti užíváno k výrobě luků, kuší, nožů a hřebenů. Napuštěné černou barvou bylo pod názvem německý eben užíváno při výrobě nábytku, kořenovými dýhami se vykládaly truhlářské výrobky, používalo se na výrobu příborů, některých dechových hudebních nástrojů, píp a podobně. Protože v současnosti již není tis ani zdaleka tak běžný, jako býval v&nb
V naší poradně s názvem ANTURIE PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Dobrý den,mám dotaz.Před 3 lety jsem dostala anturii,která od té doby stále kvete.Starý květ odejde a hned raší nové.Potřebovala by přesadit,mám ale strach,abych rostlině neublížila.V květinářství mi řekli,přesadit po odkvětu.Má někdo prosím zkušenost s přesazováním?Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Anturie nepotřebuje moc často přesazovat. Stačí jednou za pět let přesadit do o 3 cm většího květináče s velkým otvorem na odtok vody a se substrátem založeným na rašelině s trochou písku. Přesazování se provádí na jaře, bez ohledu na stav květů. Když budete při přesazování opatrná, tak anturie bude kvést stále dál i po přesazení. Květinu po přesazení osprchujte a oroste vodní mlhou každý den 1 měsíc. Pak zahajte přihnojování každé dva týdny hnojivem s vysokým obsahem fosforu, které ale zřeďte dvojnásobným množstvím vody, než je uvedeno na obalu. Hnojí se od jara do podzimu. Substrát udržujte stále vlhký, ale rostlinu nenechte stát ve vodě. Úplně ideální je široká miska naplněná štěrkem a na štěrku postavený květináč s antůrií. Rostlina má ráda rozptýlené světlo. V zimě ocení, když ji umístíte někam k lampě nebo na ní namíříte halogenovou bodovku, abyste jí prodloužili denní světlo.
Tis se objevuje jako podrost v listnatých lesích, na půdách humózních, čerstvě vlhkých, zásaditých (zejména vápnitých) a na stinných stanovištích (špatně snáší rychlé změny intenzity světla).
Velmi často se pěstuje v parcích, a to v několika kultivarech, které se liší tvarem (sloupovitý či široký vzrůst, převislé větve a podobně), délkou jehlic či barvou míšek. Je možné jej tvarovat a vzhledem k tomu, že roste velmi pomalu, udržuje si daný tvar po mnoho let. Vyhovuje mu stinné umístění a dobře snáší i městské znečištěné ovzduší. Půda by měla být čerstvě vlhká, zásaditá a humózní. Množí se semeny nebo koncem léta stonkovými řízky, což je u okrasných forem jediný možný způsob množení.
Protože velice dobře regeneruje i na starém dřevě (hluboký zmlazovací řez), je vhodný pro stříhané živé ploty, pěstované v zástinu.
Tato domácí, ve volné přírodě vzácná dřevina roste od nížin až do nižších horských poloh. Dokáže růst na silně zastíněných místech i na plném slunci, jen má-li tam alespoň trochu vlhkou půdu. Na živiny je nenáročná, upřednostňuje vápenaté půdy, ale nevyžaduje je. Výborně snáší znečištěné ovzduší.
V současnosti je tis oblíbeným keřem pro výsadbu v parcích i zahradách. Z našich jehličnanů má nejtmavší zbarvení, a tak dobře vyniká mezi jinými. Zvlášť pěkně tisy vypadají v podzimním období, kdy se kolem semen vytváří dužnatý červený obal – míšek (epimatium).
Výhodou tisu je i velká tolerance k zastínění. Z evropských dřevin snáší stín nejlépe. S oblibou se využívá pro stříhané živé ploty. Další výhodou je výborná regenerace i na starém dřevě (dobře snáší hluboký zmlazovací řez). Díky pomalým přírůstkům se z tisů úspěšně tvarují takzvané živé sochy (topiary). Tis se hodí také k výsadbě jako solitér či do skupinových výsadeb. Specializovaní prodejci nabízejí bohatý sortiment kultivarů. Zatímco některé se místo do výšky rozrůstají spíše do šířky; jiné vynikají světlejším zbarvením jehličí (ty je vhodné vysazovat na místa s dostatkem slunce) či velmi útlou siluetou.
Tis červený nejlépe roste v živných, dobře propustných půdách. Především mladé rostliny pravidelně zaléváme, aby nedošlo k přísušku. Pozor však na zamokření. Volíme stanoviště na slunci až v mírném polostínu. Během vegetace používáme pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny. Tisy velice dobře snáší řez. Brzy na jaře provádíme zmlazení rostlin, během vegetace pak zastřihujeme nové výhony. Je schopen obrážet i ze starého dřeva. Plně mrazuvzdorný do -27 °C.
V naší poradně s názvem PŘESAZOVÁNÍ ORCHIDEE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sendy.
Dobrý den,přesadila jsem orchidej bohužel s květy .Měla jsem pocit,že má nedostatek místa v květináči.
Ona mi do druhého dne uvadla.Je to již měsíc od přesazování.Květy má povadlé a lupena změklá.
Má šanci na přežití,nebo jsem ji tak ublížila,že nepřežije?
Děkuji za odpověď.S.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Orchidej je zvláštní v tom, že může mít kořeny ve vzduchu a i tak bude dobře prosperovat. Jinými slovy, nepotřebuje substrát na kořenech. Proto není potřeba přesazovat, jakmile začnou kořeny přerůstat přes květináč. Nyní vaše orchidej asi nepřijala nový substrát a zřejmě ji nezachráníte. Budiš vám to alespoň k ponaučení, jak příště pečovat o novou orchidej.
Jediný druh, u kterého na území České republiky připadá v úvahu záměna s tisem červeným, je v našich parcích často vysazovaný příbuzný tis prostřední Taxus media. Tis prostřední je křížencem tisu červeného s tisem japonským. Jako rozlišovací znak nejlépe poslouží právě výše zmíněná kůra. Zatímco kůra tisu červeného postupně přechází na červenohnědou až šedočernou a odlupuje se v plátech, kůra tisu prostředního s postupem času tmavne a rýhovitě praská. Staré větve pak mají kůru více či méně černou (i u nich se však projevuje v různé míře rodičovský vliv tisu červeného). Druhy se ještě liší několika drobnostmi, například jiným zakončením jehlic, celkově je však tis prostřední jinak dost podobný svému rodičovskému druhu.
Fastigiata má přísně sloupovitý vzrůst a roste velmi pomalu, čímž se hodí i do menších zahrad. Až do úplné dospělosti bývá velmi subtilní a zřídkakdy přesáhne 1 m na šířku. Výška je velmi variabilní v závislosti na půdních podmínkách. Jehlice jsou tučné a temně zelené, raší zářivě zelené. Větvičky mají oranžovohnědou barvu. Většinou se jedná o samičí klony, které nesou jasně červené plody, které jsou jedovaté stejně jako celý keř.
Hicksii je odrůda tisu prostředního, což je výsledek úspěšného křížení odrůd Taxus baccata Fastigiata a Taxus cuspidata. Tvoří velice pěkný, široce sloupovitý, bohatý a kompaktní keř, který roste pomalu a hustě – v 15 letech dosahuje kolem 3 metrů do výšky a 1 metr do šířky, takže je vhodný i do malých zahrad. Větve rostou přísně vzhůru a jsou posety neopadavými, lesklými, sytě zelenými jehlicemi, které pokrývají celou rostlinu. Nevyholují spodní větve jako běžné tisy. Tvoří sytě červené nejedlé plody.
Semperaurea je atraktivní odrůda tisu červeného výrazně žluté barvy. Neopadavé jehlice tohoto tisu jsou až 2 cm dlouhé, ploché, vrchní strana na horních (osluněných) větvičkách keře je výrazně žlutá v sezóně až oranžově zlatavá v zimě, spodní a vnitřní jehličí je pak sytěji až tmavě zelené. Roste převážně vzpřímeně, vcelku hustě do široce vystoupavého keře o výšce 2–3 m a šířce kolem 2 m.
Summergold je jehličnan z čeledi tisovité a rodu tis, který dorůstá 2 metrů výšky a 3 metrů šířky. Je rozložitě až plazivě rostoucí. Na jaře jsou jeho nové jehlice žluté, později ztmavnou. Plody tvoří na podzim, jsou to červené dužnaté míšky. Je jedovatý. Vyhovují mu běžné, propustné půdy, střední vlhkostní režim a stanoviště slunné až polostinné. Hodí se do předzahrádek, na tvarování, do skupinových výsadeb.
Fastigiata Aurea má přísně sloupovitý vzrůst a roste velmi pomalu, čímž se hodí i do menších zahrad. Až do úplné dospělosti bývá velmi subtilní a zřídka
V naší poradně s názvem DENDROBIUM NOBILE PŘESAZOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobrý den mám problém nevím jak mám přesadit tuto orchidej,má od stonku kořeny s výhonkama.Děkuji:)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Pokud jsi tak šikovná, že máš u své orchideje nové výhonky, tak jim nech narůst alespoň 3 listy a pak je odděl od matky i s nekolika kořeny a zasaď do nového substrátu. Pokud se ti tam květina už teď nevejde, tak ji přesaď už teď i s těmi výhonky do větší průsvitné plastové nádoby do substrátu pro orchideje. A počkej až se vše rozroste. Potom to rezesaď.
Konifery se vysazují jako různorodé skupiny jehličnanů i jednotlivé solitéry nápadné nejen pestrými jehlicemi či zajímavým tvarem, ale i nízkým nebo přímo zakrslým růstem.
Většinu těchto zákrsků tvoří kultivary našich dobrých známých jehličnanů – borovice, smrku, tisu nebo jalovce. Ve skalkách objevíme často ještě menší zakrslíky smrčků, cypřišků nebo půdopokryvných jalovců.
Výhodou těchto konifer je velmi pomalý růst do výšky, navíc většina z nich dobře snáší zaštipování a tvarování mírným řezem nebo zastřihnutím.
Velmi oblíbeným jehličnanem je zakrslý kónický smrček (Picea glauca Conica) dorůstající po letech do výšky dvou a půl metru nebo pomalu rostoucí, ploše kulovitý smrk (Picea pungens Glauca globosa) vysoký do jednoho metru.
V posledních letech se objevují formy zakrslých smrků s jehlicemi namodralými, zlatavými a stříbrnými.
Stejně tak najde uplatnění borovice kleč (Pinus mugo), která je k dostání v četných variantách a barevných odstínech. Je nenáročná na půdu a odolává znečištěnému prostředí, větší nároky má jen na světlo. Dobře snáší tvarování zaštipováním jarních výhonů v červnu. Zpomalí se tak růst, a navíc borovice získá kompaktnější vzhled.
Krásnou solitérou malé zahrady se může stát jedlovec (Tsuga canadensis Minuta) dorůstající výšky šedesáti centimetrů, hustý a ploše převislý. Snese i vlhké půdy a je velmi odolný proti mrazu.
Dobře vypadají i nízké a poléhavé kultivary jalovce s jehlicemi od stříbřitě bílé přes modravou až po žlutou. Rostou poměrně pomalu a některé kultivary mají při plazivém růstu schopnost kopírovat terén.
Za zmínku stojí i tis červený (Taxus baccata) nebo tis japonský (Taxus cuspida) v zakrslém tvaru, případně jejich kříženci. Rostou hodně pomalu, velmi dobře snášejí tvarování řezem a v nabídce najdete i barevné variety.
Všechny výše jmenované jehličiny se hodí nejen pro výsadbu do skalek, ale i do pěstebních nádob. Před nákupem v zahradnictví je dobré poradit se s odborníky, jak zkombinovat různé tvary a jejich barevnost.
Nejvhodnější dobou pro jejich výsadbu je jaro nebo podzim, konifery pěstované v kontejnerech lze vysazovat celoročně.
Zakrslé jehličnany žijí několik desetiletí, potřebují proto při výsadbě do nádob dobrou drenáž a nevysychavou propustnou zeminu.
Hluboký stín nesvědčí zvlášť mladým rostlinám, které se pak vytahují a ztrácejí tvar. Pravidelná zálivka je samozřejmostí i v bezmrazém období během vegetačního klidu – konifery většinou nezmrznou, ale uschnou.
Během vegetace jsou vhodná hnojiva podporující růst, ke konci vegetačního období hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu – k podpoře vyzrávání pletiv. Při dobré péči vám konifery spokojeně poros
Vyjma míšku obalujícího semena a dřeva je celá rostlina prudce jedovatá. Obsahuje směs přibližně 10 jedovatých pseudoalkaloidů souhrnně pojmenovaných jako taxin, jehož obsah v jehlicích se pohybuje od 0,6 do 2 % (nejvíce jej obsahují v lednu, nejméně v květnu). V mladých výhoncích, kůře a semenech je dále přítomen alkaloid milosin, trochu efedrinu, glykosid taxatin a taxakatin, rhodaxanthin, lykopin, seaxanthin, sacharosa, rafinosa, kyselina gallová, hořčiny, bisflavonoidy (skiadopitysin, kyaflavon), steroly a jiné látky.
Otravy tisem se projevují zvracením, bolestí žaludku, průjmem, křečemi, slabým pulzem, v těžších případech i bezvědomím, po němž může následovat smrt. Vzhledem k tomu, že se taxin velmi rychle vstřebává z trávicího ústrojí, může smrt přijít doslova během několika minut po požití rostliny. V případě otravy je nezbytně nutné okamžitě přivolat lékařskou pomoc.
Tis je jedovatý i pro řadu zvířat, například pro koně, mezka, skot, ovce, prasata, drůbež a jiné, naopak pro hmyz a většinu divokých ptáků je tis zřejmě zcela neškodný (někteří ptáci pojídají míšky a šíří semena trusem).
Při diagnostice otravy tisem červeným je nutné vždy zjistit, kolik toho pacient požil, jakou část konkrétně požil, jak dlouho uběhlo od otravy. Bohužel v tomto případě nám žádné zobrazovací metody v ozřejmění nepomohou. Musíme se tedy spoléhat pouze na důkladnou anamnézu.
První pomocí je vyvolání zvracení, jelikož se tis poměrně rychle z žaludku do organismu vstřebává, je nutné zvracení vyvolat okamžitě a nečekat na příjezd záchranné služby a „vypumpování“ žaludku. Bohužel zatím není známa žádná protilátka. V léčbě se tedy spoléháme pouze na výplach žaludku a udržování základních životních funkcí. Dále se využívá možnost dialýzy.
Ve svém příspěvku PŘESAZOVANÍ ORCHIDEJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Pavlíková.
Dobrý den,
mám orchidej už pět let, velkokvětou, úžasně kvete ale pořád. Kdy mám tedy přesazovat a co s kořeny které rostou z květináče ven. Ty ani do většího nenacpu. Rostou jak nahoru tak dolů. Ulámaly by se. Ustříhat je, to asi ne.
Prosím o radu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Pokud Vám orchidej stále krásně kvete a je vidět, že dobře prospívá, má zdravé kořeny i listy, tak bych nepřesazovala. Jestli však potřebujete přesadit, protože už se Vám orchidej nevejde na parapet nebo už zcela přerostla květináč a vypadává z něj, pak zkuste přesadit podle rad v našem článku. Opatrně vyjměte rostlinu z nádoby, dávejte pozor na kořeny. Ty, které byly v zemi, dejte znovu do substrátu, ty vzdušné nezahrnujte zeminou. Přesazenou orchidej několik dnů nezalévejte. Nejlépe postupujte přesně krok za krokem dle naší kapitoly o přesazování orchidejí.
V ČR roste roztroušeně až vzácně, nejvíce v pahorkatinách až podhorských oblastech. Celkově roste v Evropě od Britských ostrovů až po Karpaty a pobaltské země, na severu po jih Skandinávie, na jihu převážně jen v horách (v Alpách do nadmořských výšek až 1 400 m), vyskytuje se hlavně v oblastech teplého oceánského proudění s mírnými zimami. Dále roste na severu Afriky, na Kavkaze a v Malé Asii.
Jde o pomalu rostoucí, často vícekmenný, až 20 m vysoký keř nebo strom. Borka je tenká, odlupující se v tenkých šupinách, zprvu načervenalá, později hnědošedá. Jehlice čárkovité, 20 až 35 mm dlouhé a asi 2 mm široké, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zúžené v kratičký řapík, opadávající ve stáří 4 až 10 let. Květy jednotlivé, vyrůstají v úžlabí jehlic, samčí kulovité, 3 až 4 mm v průměru, žluté, samičí jen 1 až 2 mm velké, zelené, podobné listovým pupenům. Semena obklopena červeným dužnatým míškem o průměru 8 až 10 mm. Kvete v březnu až dubnu. Tis se dožívá stáří okolo 300 let, jen zřídka více.
Rostlina je dvoudomá, má samčí a samičí jedince, přičemž samičí rostlina plodí červené bobule.
Z našich jehličnanů má nejtmavší zabarvení. Asi 2 mm široké a 20–3 mm dlouhé špičaté a měkké jehlice mají leskle tmavozelenou svrchní stranu, spodní strana je světlejší a matná. Jsou dvouřadé, na stromě vytrvávají 5–8 let, postrádají pryskyřičné kanálky. Kůra je zpočátku červenohnědá a hladká, posléze se mění na červenohnědou až šedočernou a odlupuje se v plátech.
Ve svém příspěvku PŘESAZOVÁNÍ BUKSUSU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaromíra.
Dobrý den.
Mám po babičce asi 2m vysoký buksus starý asi 12let. Překáží už ve výhledu. Potřebovala bych ho přesadit, ale bojím se, abych mu neublížila. Je možné s ním manipulovat? A pokud ano, kdy je to lepší? Na jaře, nebo na podzim??? Předem děkuji za poradu. Nemám moc zkušeností se zahrádkou.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Téměř všechny druhy orchidejí (výjimkou jsou ty s opadavými listy) nemají přesazování rády a těžce ho snášejí. Proto epifytní orchideje přesazujte po 4–5 letech, stálezelené po 2–3 letech, opadavé každý rok. A samozřejmě tehdy, když bude orchidej příliš rozrostlá a prokořeněná (například u rodu Oncidium či Cattleya), začne vystupovat z květináče (Cymbidium) nebo vám bude připadat, že je substrát příliš zasolený (to se projevuje bílými povlaky na substrátu), zhutnělý či „vyčerpaný“ a už potřebuje vyměnit (časté u rodu Phalaenopsis).
Nejvhodnější dobou k přesazování orchidejí je čas po jejich odkvětu, případně zjara. V každém případě se zkuste vyhnout přesazování v době, kdy jsou na stvolech ještě malá, nerozvitá poupátka. Ta jsou totiž velmi náchylná a po přesazení by mohla opadat. Ale jestli potřebujete orchidej přesadit, protože viditelně chřadne, přesaďte ji co nejdříve bez ohledu na květy.
Květináče pro epyfitní orchideje (například Phalaenopsis) by měly být průhledné, nebo alespoň průsvitné, aby se ke kořenům dostalo hodně světla. Dále být měly být co nejvíce vzdušné, to znamená, že by dno mělo mít dostatek otvorů, případně i středové vyvýšení, aby substrát v květináči prosychal co nejrovnoměrněji. Co se týče velikosti květináče, můžete vzít přibližně jen o 2–3 cm v průměru větší květináč, než byl ten původní. Ideální je, když máte při přesazování nakoupeno více velikostí a dle stavu kořenů se rozhodnete pro správnou velikost. Často se totiž stává, že zvenku se zdají být kořeny v pořádku, ale po vyjmutí z květináče zjistíte, že ve středu již uhnily.
A jak tedy postupovat při samotném přesazování orchidejí? Nejprve ponořte celý květináč do vlažné vody a nechte takto asi hodinu. Kořeny vám pěkně změknou a substrát se částečně odmočí. Poté plastový květináč důkladně promačkejte, abyste uvolnili všechny kořeny. Jestliže již kořeny prorostly spodem a omotaly se pod květináčem, v žádném případě je nelamte ani nestříhejte. Narušené kořeny by mohly začít plesnivět či zahnívat. Pokud je to nutné, původní nádobu rozřežte, důležité je neublížit kořenům. Orchidej opatrně vyjměte a s citem ji zbavte veškerého původního substrátu. Když rostlinu přesazujete poprvé od jejího zakoupení, tak pozorně očistěte také střed kořenového balu, kde může být kus stlačeného rašeliníku, který vstřebává vodu jinak než okolní kůra, takže pokud ho včas neodstraníte, kořeny vám od středu začnou uhnívat. Následně ostříhejte suché a shnilé kořeny. Také všechny poškozené nebo nahnilé části beze zbytku odstraňte hladkým, čistým řezem. Jestliže se vám nějaký kořínek nalomil, nasypte do rány v místě nalomení mletou skořici nebo drcen
V naší poradně s názvem HORTENZIE LATNATÁ STANOVIŠTĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šimková Jana.
Dobrý den,obracím se na vás o radu.Potřebuji přesadit hortenzii latnatou na slunné místo.Kdy je to nejvhodnější?Teď na podzim,nebo až na jaře?Děkuji za pomoc.Šimková Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Hortenzie se přesazují v době vegetačního klidu, tedy když ztratí většinu listů. Nejlepší doba na přesazování hortenzie je listopad a prosinec, popřípadě pak i leden a únor, pokud není půda zamrzlá. Snažte se přenést co nejvíce kořenového balu z původního stanoviště. Vykopejte velkou jámu, která bude dvakrát širší, než je průměr přenášeného balu. Prostor pak zasypte zeminou, kterou prolejvejte velkým množstvím vody, aby se zemina rovnoměrně naplavila kolem kořenového balu rostliny.
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Tis červený je krásný keř, na kterém dozrávají lákavé červené bobule. Tato dekorativní dřevina je však prudce jedovatá. Alkaloid taxin se trávicím traktem rychle vstřebává a příznaky otravy se objevují již po 20–30 minutách.
Z jehlic tisu se vyrábí cytostatikum taxol, které se užívá například při karcinomu vaječníku, prsu či plic.
Ve svém příspěvku ANTURIE - DOTAZ K PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimíra Tancíková.
Prosím o radu,
mám 3 anturie, 1 velkokvětou /asi 3 roky/ a 2 s menšími květy /2 a 1 rok/ krásně mi pořád kvetou, ale problém je v tom, že u všech nových přirůstků se listy i květy - nějak nemohou dostat ven ze "svého obalu", tím pádem jsou zakrnělejší. Musím jej buďto ručně - naříznout a roztrhnout, nebo se list třeba i vůbec nedostane ven až dojde k jeho zlomení. Poradí mi někdo, co jim chybí , nebo v čem je problém.
Děkuji za radu a odpověď.
Tancíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renata.
Dobrý den
asi před 15lety jsem dostala krásnou mohutnou růžovou anturii, už tehdy s dřevnatými stonky, asi 50cm dlouhým. Nedávno , při přesazování, jsem zjistila, že v květináči jsou 3
rostliny. Rozesadila jsem je každou zvlášť,ale měli všechny velmi málo kořínků, zůstala mi jen jedna , ostatní 2 zahynuly.
Může mi někdo poradit, zda se dá nějak rozmnožit i tato stará dřevnatá rostlina. Zajímalo by
mě také, jestli se dá odhadnout, kolik jí je let
Chamaecyparis nootkatensis neboli Cypřišek nutkajský je miláčkem mezi jehličnany. Svým nenapodobitelným tvarem připomíná strom se zeleným závojem. Jeho větve jsou prohnuté, horizontální a okolní větvičky s jehličím jsou svěšené. Barva je středně zelená. Celkový tvar je pyramidální se širokou základnou. Jeho běžná výška se pohybuje mezi 6–10 m, přičemž v parcích a arboretech, kde má neomezený prostor pro kořeny, může být s věkem až dvojnásobná. Je tolerantní vůči všem typům půd, ale nejlépe mu vyhovují vlhčí, mírně kyselé humózní půdy. Nestříhá se. Nesnáší znečištěné ovzduší uprostřed měst. Je plně mrazuvzdorný do -34 °C. Tuto velmi dekorativní dřevinu lze využívat pro živé ploty, stromořadí, na hřbitovy, do zahrad i předzahrádek a městské výsadby.
Jalovec obecný je neopadavý, dvoudomý, pomalu rostoucí, až 10 m vysoký keř nebo strom rozmanitého tvaru (kuželovitý, sloupcovitý, rozložitý, často s více kmeny). Borka je šedá až hnědočervená, podélně brázditá, tenká, snadno se odlupující. Jehlice v 3četných přeslenech, 1 až 1,5 cm dlouhé, svrchu žlábkovité s bělavým proužkem, opadávají ve věku 3 až 4 let. Samčí květy jsou 4 až 5 mm velké, vejcovité, žluté, samičí cca 2 mm velké, zelené. Plody (jalovčinky) kulovité, mají 6 až 10 mm v průměru, zprvu jsou zelené, později modré až černé a ojíněné, dozrávají po 2 letech, 3. rokem opadávají. Kvete v dubnu až květnu. Jalovci vyhovuje slunné stanoviště a spíše písčité, suché, málo výživné půdy. Množí se semeny nebo řízky. Pokud chcete sklízet i jalovčinky, musíte zasadit jak samčí, tak samičí rostlinu. Jalovec je o něco méně jedovatý než tis červený.
V naší poradně s názvem DRACENA PŘESAZOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Slabá.
Dobrý den. Mám krásnou dracenu původně z IKEA. Roste do výšky, listy má zelené a pevné. Nic jí nechybí. Je tu jen jeden háček. Má hodně kořenů. Mám ji přesazovat pořád do většího a většího květináče, nebo ji můžu odstřihnout jemné kořeny a nechat jen ty silnější? Můžu ji zmenšit celý kořenový bal třeba na polovinu? Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kořenový bal je možné ořezat až na polovinu původního objemu, ale zároveň je třeba zmenšit i rostlinu. Jinak ny menší kořenový bal nestačil zásobovat celé její tělo. Pokud vám vyhovuje její velikost, tak nepřesazujte a v létě jenom hnojte a nechte ji v současném obalu.
Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.
O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)
Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.
Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.
Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy. Vyšlechtěny jdou však už i form
Tvarované túje dodají zahradě noblesu a šmrnc. Lze je dokonce tvarovat podobně jako sochař tesá sochy. Jejich úpravou se můžete přímo umělecky vyžít. Nejlépe je kombinovat stříhání na jaře (březen až květen) se stříháním na konci léta (srpen až září).
Nejjednodušší tvary zvládnete možná vystříhat od oka. Ale pozor na stálé zarovnávání, které pak zanechá mnohem menší keřík, než jste měli původně v plánu. Kužel vytvoříte snáz, pokud si na keř připevníte do jehlanu pár bambusových hůlek a nahoře je svážete, případně kolem jejich obvodu několikrát obtočíte provázek či drátek. Kulovité tvary můžete vytvářet pomocí různých improvizovaných obručí.
Na složité tvary malých sošek se vyplatí vytvořit si formu z drátěného pletiva. Tu nasadíte na keř (poté, co jste jej nahrubo ostříhali do požadovaného tvaru) a přečnívající výhony odstřihnete. Pomocí formy pak budete keř i nadále udržovat. Formy lze v některých zahradnictvích dokonce zakoupit již hotové. Podmínkou úspěšné práce jsou kvalitní, ostré zahradnické nůžky přiměřené velikosti. Existují dokonce i tvarovací malé pilky na elektrický pohon.
Přečnívající výhonky je třeba odstraňovat co nejdříve. Od jara do podzimu, kdy rostliny bujně přirůstají, budou potřebovat zástřih i jednou za dva či tři týdny. Ovšem například pomalu rostoucí tis stačí zastřihnout jednou ročně. V zimě nezapomeňte keře ochránit před těžkým sněhem, který by mohl dílo polámat.
Přesazování magnólie, jako každý zahradní úkol, přináší řadu možných problémů.
Uvědomění si těchto potenciálních problémů vám může pomoci je předvídat a přijmout opatření, abyste zajistili nejlepší šanci na přežití vaší magnólie.
Pojďme prozkoumat některé z nejčastějších problémů, kterým může člověk čelit během a po přesazování magnólie.
Šok po přesazení magnólie
Transplantační šok je běžný problém při přesazování magnólií. Toto je období, kdy rostlina může vykazovat známky úzkosti kvůli náhlé změně prostředí.
Symptomy: Keř magnólie může vykazovat zvadlé květy nebo listy, změnu barvy a sníženou rychlost růstu.
Prevence: Zajistěte, aby kořenový bal zůstal během procesu přesazování vlhký. Omezte dobu, po kterou jsou kořeny magnólie vystaveny vzduchu, a zajistěte, aby měly dobrý kontakt s půdou na novém místě.
Záchrana: Zalévejte ji dobře a pravidelně, udržujte půdu kolem kořenů vlhkou, ale ne podmáčenou. Může také pomoci zastínění baldachýnem, pokud je keř po přesazení vystaven extrémnímu slunečnímu záření.
Nadměrné poškození kořene
Kořenový systém magnólie je velmi citlivý. Poškození během procesu přesazení může vážně ovlivnit zdraví rostliny.
Symptomy: Keř magnólie s nadměrným poškozením kořenů může mít zakrnělý růst, vykazovat hnědnoucí listy nebo dokonce ve vážných případech vykazovat známky odumírání.
Prevence: Prořezání kořenů předem pomocí ostrého rýče může pomoci předejít těmto problémům. S kořenovým balem zacházejte vždy opatrně. Použití pytloviny k obalení kořenového balu jej také může chránit před poškozením.
Záchrana: Pravidelně kontrolujte úroveň vlhkosti v půdě a ujistěte se, že magnólii dostatečně zaléváte. Podpořte růst nových kořenů poskytnutím správných půdních podmínek a případně použitím přípravků na podporu růstu kořenů.
Přesazená magnolie se kýve
Jakmile se magnólie přesadí, nebude mít plně vytvořený kořenový systém, který by ji ukotvil. Díky tomu je náchylná k vyvrácení silným větrem.
Varovné signály: Nakloněný keř, který se snadno pohne, když se ho dotknete.
Prevence: Kotevní kůly budou pro magnólii potřebnou podporou. Ujistěte se, že kůly jsou umístěny mimo kmen a nepoškozují kořeny. K zajištění keře bez poškození kůry použijte motouzy nebo měkké vázací prostředky.
Záchrana: Pokud se magnólie převrhne, budete ji muset co nejdříve znovu zasadit. Vykopejte novou jámu, ujistěte se, že kořenový bal je neporušený, a poskytněte dostatečnou oporu, aby se to neopakovalo.
V naší poradně s názvem PŘESAZOVÁNÍ ORCHIDEE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Orchidej je zvláštní v tom, že může mít kořeny ve vzduchu a i tak bude dobře prosperovat. Jinými slovy, nepotřebuje substrát na kořenech. Proto není potřeba přesazovat, jakmile začnou kořeny přerůstat přes květináč. Nyní vaše orchidej asi nepřijala nový substrát a zřejmě ji nezachráníte. Budiš vám to alespoň k ponaučení, jak příště pečovat o novou orchidej.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sendy.
V naší poradně s názvem PŘESAZOVÁNÍ ORCHIDEÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava Cromá.
V návodu jsem se nedočetla co s kořeny které jsou nad substrátem. Mám je ostřihat nebo je ponechat tak jak původně byly? Děkuji za radu. Přeji hezký den.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kořeny nestříhat. Orchideím nevadí, když mají kořeny odkryté na vzduchu.
Kamélie je rostlina, kterou lze poměrně snadno pěstovat, jakmile jí vytvoříte ty správné podmínky. Může být pěstována jak ve vnitřních prostorách, tak ve venkovních květináčích, ale také venku na záhoně.
Světlo a teplo
Ideální při pěstování kamélie je možnost ji na léto umístit ven a na zimu zase přenést do chladných, nepřetápěných částí domu. Ven kamélii přestěhujte nejlépe v květnu, preferuje polostín, ale bude snášet i slunné místo, pokud to nebude horké polední slunce. Myslete i na to, že na větru či v průvanu bude koruna kamélie rychle osychat. Rostlinu venku nechte co nejdéle, nejvýše však do prvních mrazíků.
Pěstujete-li rostlinu v květináčích, jejich baly rychle promrzají a rostlinu poškozují. Tam, kde se zimní teploty pohybují do -15 °C lze nechat kamélie i přes zimu v zemi, jen je třeba je zakrýt velkou vrstvou mulče a přikrýt geotextilií. Největším problémem při tomto způsobu pěstování bývá, že při pozdních mrazech omrzají mladé výhonky a odumírají.
Mnohem lepší je, když si kamélii můžete donést zpět do domu a umístit ji do místnosti vytápěné nejvýše do 15 °C. Kamélie potřebuje nižší teploty, protože ji podněcují k rozkvětu pupenů. Při teplotě 6–10 °C vám kamélie pokvete až pět týdnů, kdežto pokud byste ji umístili do vytápěného obývacího pokoje, odkvetla by vám po několika dnech.
Tato rostlina rozhodně není určena k pěstování v paneláku.
Půda a přesazování
Kamélie vyžaduje kyprou, kyselou půdu, která je vlhká, ale nezadržuje přebytečné množství vody. Kořeny kamélie mají vysoké nároky na kyslík, proto jsou dost mělké a není doporučováno v její blízkosti pěstovat další rostliny, které by svými kořeny kamélii utlačovaly. Zvolíte-li pro pěstování kamélie místo pod vzrostlým stromem, ve stínu, bude jí to vyhovovat a určitě se jí zde bude dobře dařit. Vyberte takový strom, který ji nebude svými kořeny obtěžovat, jako by to dělala například borovice.
Pěstujeme-li kamélie v květináčích, je potřeba je přesazovat. Nejlepší čas pro přesazování je na jaře, před začátkem nového růstu. Pokud kořeny rostliny pronikají květináčem, je možné přesazovat i na podzim. Mladé rostliny kamélie se přesazují jednou za dva roky, starší rostliny dle potřeby. K přesazování můžete použít substrát určený pro rododendrony, protože obsahuje málo vápníku a má odpovídající nízké pH.
Zalévání
Kamélie by neměla být suchá ani podmáčená. Přelití rostlině nepomůže, stejně jako zaschnutí, proto zalévání věnujte dostatečnou péči. Při přeschnutí mohou opadat poupata, při přelití uhnívat kořeny. Množství vody je potřeba přizpůsobit daným klimatickým podmínkám. Kamélie pěstované v květináčích budou vyžadovat méně vod
Anthurium scherzerianum se česky nazývá toulitka Scherzerova nebo toulitka chvostokvětá, pro lepší představu si můžete prohlédnout její fotografie. Určitě na fotografiích poznáváte rostlinu, kterou jste již někdy viděli prodávat jako řezanou květinu v květinářství. Vězte tedy, že Anthurium scherzerianum seženete nejen jako řezanou, ale i jako hrnkovou květinu ve většině zahradnictví či v supermarketech, protože jde o poměrně oblíbenou rostlinu. Tato odrůda pochází z Kostariky, kde ji objevil Karl von Scherzer, jehož jménem se také pyšní. Co vás na této květině zaujme asi nejvíce, je květ, který má zpravidla jasně červenou barvu.
Pěstování
Anthurium scherzerianum vyžaduje světlé místo, klidně i okenní parapet, co ale této toulitce vyhovovat nebude, je přímé sluneční záření. Dalším hodně důležitým požadavkem pro tuto květinu je teplo, ani v zimě by pokojová teplota neměla klesat pod 16 °C, ideální bude, když bude vyšší než 20 °C.
Zálivka a hnojení
Aby vaše rostlina zdravě prospívala a kvetla, potřebuje společně s teplem a světlem pravidelnou a dostatečnou zálivku a živiny. Četnost zálivky přizpůsobte pokojové teplotě, v létě a v době květenství je lepší květinu zalévat dvakrát v týdnu, v zimě můžete zálivku omezit na jedenkrát za týden. Je lepší, necháte-li si vodu na zalévání nějaký čas odstát. Zdá-li se vám zemina hodně vyschlá, je dobré květináč asi na půl hodiny do vody ponořit, aby kořeny byly schopny pojmout tolik vláhy, kolik rostlina potřebuje. Při zalévání si dejte pozor, aby se voda nedostala na květy, začaly by vám flekovatět, hnědnout a brzy byste je museli odstranit úplně a bylo by po kráse. Co naopak rostlina ocení, je rosení listů, ale znovu, pozor na květy.
To, že vám rostlina nepokvete nebo poroste hodně pomalu, může být zapříčiněno nedostatkem výživy, proto se doporučuje toulitku chvostokvětou v době vegetace hnojit 1krát za 14 dní plným hnojivem, v zimě pak postačí 1krát za měsíc.
Přesazování a množení
Jednou za 2 roky byste měli Anthurium scherzerianum přesadit do nové půdy. Nejlepší je přesazování provádět na jaře, a to do hrubozrnného rašelinového substrátu.
Chcete-li si Anthurium scherzerianum namnožit, pak nejlepší možný způsob je dělení při přesazování, přičemž oddělíte buď nový výhonek, nebo část rostliny i s kořeny. Další možný způsob je řízkování, kdy odříznete stonek a ten buď rovnou zasadíte do substrátu, nebo ho dáte zakořenit do vody. Řízkování u těchto rostlin však nebývá příliš úspěšné.
