UCHOVÁNÍ PATIZONU je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Patison (Cucurbita pepo) je tykvovitá zelenina, kterou lze upravovat mnoha způsoby. Plody patisonu jsou druhem dýně, podobné cuketám a jsou diskovitého tvaru. Dužina je spíše moučná, k přímé konzumaci jsou lepší patisony dozrálé.
Nemoci a škůdci patizonu
Ptáte se na nemoci patizonů? Patizony jsou náchylné k několika chorobám a škůdcům. Mezi běžné choroby patří padlí, peronospona, bakteriální vadnutí a různé plísně a skvrnitost listů. Mezi škůdce, kteří patizon často trápí, patří brouci okurkoví, ploštice, zavíječi révoví, mšice a svilušky.
Choroby patizonu
Padlí okurkové
Toto houbové onemocnění se projevuje jako bílé, práškové skvrny na listech a může rostlinu oslabit a snížit produkci plodů.
Peronospora
Charakterizují ji houbovité skvrny na horní straně listu s odpovídajícím chmýřím na spodní straně.
Bakteriální vadnutí
Bakteriální onemocnění šířené hmyzem, jako jsou brouci okurkoví, způsobuje vadnutí a nakonec odumření rostliny.
Plíseň listů a skvrnitost
Různé houbové a bakteriální patogeny mohou způsobovat skvrnitost listů a plíseň, což vede k opadávání listů a snížení výnosů.
Škůdci
Okurkoví brouci
Larvy i dospělci se živí sazenicemi, listy, květy a plody a mohou přenášet bakteriální vadnutí.
Ploštice tykvovitá
Tento hmyz saje rostlinné šťávy, což způsobuje vadnutí, žloutnutí a křehkost listů.
Zavíječi tykvovití
Larvy se prořezávají do stonků tykvovitých, narušují cévní systém rostliny a potenciálně ji zabíjejí.
Mšice
Malý hmyz sající mízu, který může oslabovat rostliny a přenášet viry.
Svilušky
Drobní roztoči, kteří se živí rostlinnou mízou a způsobují tečkování a žloutnutí listů.
Ošetření proti chorobám
Střídání plodin, správné rozestupy a dobrá cirkulace vzduchu mohou pomoci předcházet chorobám. Pro některé houbové choroby mohou být nutné fungicidy.
Ošetření proti škůdcům
Pravidelně kontrolujte rostliny, zda nevykazují známky škůdců. Mezi organické ochrany patří neemový olej, křemelina a Bacillus thuringiensis (BT). V některých případech mohou být nutné chemické insekticidy.
Abyste mohli zavést nejúčinnější kontrolní opatření, je důležité identifikovat konkrétního škůdce nebo chorobu, která vaše patizony postihuje, abyste mohli zavést nejúčinnější ošetření.
Patizony nakrájíme na tenké plátky silné asi půl centimetru. Ty pak dáme do hrnce, zalijeme až po okraj slanou vodou a necháme macerovat 24 hodin. Po 24 hodinách svaříme ve vodě a 1/2 litru octa, do které jsme přidali pár lístků bobkového listu. Po přejití varem scedíme a jednotlivé kousky vyskládáme na savý papír a necháme 2 hodiny. Poté oschlé kousky naskládáme do sklenic v pořadí vrstva patizonu, jeden nebo dva plátky česneku, oregano, koření na nakládání, olivový olej. Takto postupujeme až do úplného zaplnění obsahu sklenice. Tady je vidět návod na nakládání patizonu.
Minule jste nám podrobně vysvětlila, jak založit vinici, jak provést výsadbu a jak se o mladé keře starat. Kde získáme sazenice?
Většina zájemců o výsadbu vinic si sadbu koupí; ti, co chtějí vysazovat větší výměru vinic, si ji raději předem objednají u školkaře. Školkaři, jakožto výrobci sazenic, si musí nejprve zajistit zdravý školkařský materiál, tzn. podnože a rouby příslušných odrůd. Garanty za množství a hlavně kvalitu školkařského materiálu jsou tzv. udržovatelé, většinou šlechtitelé, kteří mají dostatečně velké výsadby jednotlivých odrůd a provádějí na nich negativní selekci. To znamená, že vyřazují keře, u kterých se vyskytnou virová či jiná onemocnění, přenositelná tímto materiálem. Touto činností garantují, že rostlinný materiál, který od nich odchází, je zdravý.
Podnožová réva:
Kontroluje to ještě někdo?
Ano, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, zkráceně ÚKZÚZ. Takže školkařům můžeme důvěřovat. Školkaři pak produkují vlastní révové sazenice. Jde o poněkud komplikovaný proces. Nejprve odstraní všechna očka z podnoží a rouby rozstřihají na jednooké části. Pak spojí podnože a rouby – jde tedy o roubování, i když vinaři pro tento krok používají historický výraz: „štěpování“. Je možné to dělat anglickou, čili jazýčkovou kopulací – to je vhodné jen pro malé partie, protože je to časově náročná práce a ještě k tomu se to musí umět. Ve školkách se proto místo nožů používají štěpovací strojky, které nařezávají určitým způsobem, kdy vzniká řez ve tvaru řeckého písmene omega. Ve srovnání s ručními štěpaři jsou štěpovací strojky mnohem výkonnější, a dokonce umí zasouvat rouby do podnoží.
Spojení podnože a roubu štěpovacím strojkem:
Ať už se provádí štěpování ručně nebo strojově, místo spojení se ihned naparafínuje, aby spoje nevysychaly. „Štěpovance“ (podnože spojené s rouby) se ukládají do beden, ve kterých ve vhodnou dobu následuje proces stratifikace. Tím se rozumí, že štěpovanci jsou po určitou dobu vystaveni vyšším teplotám (okolo 30 °C), aby se začal vytvářet kalus – pletivo, jehož prostřednictvím obě části spolu srostou za zvýšených vlhkostních podmínek. Tvorba kalusu se musí kontrolovat. Později začínají rašit očka na roubech – to je signál pro snížení teploty prostředí. Jakmile se vytvoří kalus po celém obvodu štěpovaného místa, stratifikace je ukončena.
Naparafínované vrcholky roubovanců ve stratifikačních bednách:
Při stratifikaci tedy obě části srostou. Narostou při ní už i kořeny?
Mohou narůst, ale nemusí. Pokud ano, bývá to jen pár kořínků, které by rostlinu určitě nevyživily. Proto štěpovance čeká ještě jedno vegetační období, které tentokrát strá
Lze zmrazit patizon? Chcete-li zmrazit patizon, nejprve ho omyjte a poté nakrájejte na požadované kousky. Pro dosažení nejlepších výsledků a zabránění rozvaření dýně byste ji měli blanšírovat ve vroucí vodě asi jednu minutu a poté ji ihned přenést do ledové lázně, aby se zastavilo vaření. Po vychladnutí a důkladném osušení dýně můžete:
rychle zmrazit jednotlivé kousky na plechu, aby se neslepily, a poté je přenést do mrazicího sáčku nebo nádoby
vychladlou, suchou dýni nandat do sáčků nebo nádob vhodných do mrazničky a před uzavřením a zmrazením odstranit co nejvíce vzduchu.
Postup zmrazení patizonu
Omytí a příprava: Patizon důkladně omyjte a poté ho nakrájejte na plátky nebo kostky podle potřeby.
Blanšírování dýně: Nakrájenou dýni vložte asi na jednu minutu do hrnce s vroucí vodou.
Chlazení: Blanšírovanou dýni rychle přendejte z vroucí vody do ledové lázně, aby se zastavil proces vaření.
Sušení: Vyjměte dýni z ledové lázně a dobře ji osušte.
Rychlé zmrazení (doporučeno): Osušené kousky dýně rozložte v jedné vrstvě na plech vyložený pečicím papírem. Plech vložte do mrazáku asi na hodinu, nebo dokud kousky zcela nezmrznou. Tento krok zabrání jejich zamrznutí ve velkém chomáči.
Balení: Mrazenou dýni přendejte do vzduchotěsných mrazicích sáčků nebo pevných mrazicích nádob.
Zmrazení: Sáčky nebo nádoby označte datem a uložte je do mrazáku.
Tipy pro úspěch
Používejte malou, křehkou dýni: Menší dýně s křehkou slupkou jsou ideální k zmrazení.
Blanšírování, aby se zabránilo rozvaření: Blanšírování pomáhá inaktivovat enzymy, což pomáhá udržet lepší texturu po zmrazení a rozmrazení.
Odstranění vzduchu: Před uzavřením mrazicích sáčků vymačkejte co nejvíce vzduchu, abyste zabránili spálení mrazem. Máte-li vakuovačku, použijte ji.
Jak dlouho vydrží mražený patizon
Zmrazený patizon si uchovává vysokou kvalitu po dobu 6 měsíců až 1 roku v závislosti na způsobu přípravy a skladování, ačkoli některé zdroje uvádějí kratší dobu, například 3–6 měsíců u vařené dýně nebo pyré, zatímco zmrazená syrová a blanšírovaná dýně se obecně doporučuje spotřebovat do 10–12 měsíců pro zachování nejlepší chuti a textury. Správné označení s datem zmražení je zásadní pro sledování doby použitelnosti podomácku mražených pokladů.
Oloupaný patison plníme masem, sýry, zeleninou, nádivkou, rybami, salátem, ovocem. Nakrájený lze obalit v trojobalu a smažit jako řízek, strouhaný připravujeme jako bramborák či lívance (slané lívanečky z patisonů a hub). Patisony nakládáme, dusíme, grilujeme, smažíme, zapékáme, pečeme. Výborný je především s česnekem (například dušený patison na smetaně s koprem a česnekem).
Kdy byste měli sklízet tykev patizon? Malé dýně skvěle chutnají a také vypadají skvěle, ale když přijde na sklizeň, potřebujete trochu zkušeností. V tomto článku se podíváme na to, kdy nastal ten správný čas na sklizeň a co se stane, když sklidíte dýně příliš brzy.
S výjimkou patizonu se dýně sklízejí poměrně pozdě. Bývají jednou z posledních zelenin, kterou na podzim vidíme na polích. Dýně mohou do určité míry dozrát, ale jen pokud nejsou nakrájené. Pokud jste již začali se zpracováním a zjistíte, že dýně není zralá, je třeba ji zlikvidovat. Pojďme se tedy podívat, kdy je dýně zralá.
Ingredience: 400 g oloupaných patisonů, 200 g čerstvých hub, 4 vejce, 2 dl smetany, 100 g hrubé mouky, sůl, pepř, špetka hrubě mletého kmínu, česnek podle chuti, olej na smažení
Technologický postup: Patisony nastrouháme na hrubší straně struhadla a vložíme do rendlíku na lžíci rozpáleného oleje, osolíme, mírně podlijeme a udusíme téměř doměkka. V dalším rendlíku na oleji podusíme houby nakrájené na plátky se špetkou kmínu, osolíme, opepříme. V míse rozšleháme 4 vejce se smetanou, přidáme hrubou mouku, česnek utřený se solí a obsah obou rendlíků. Promícháme, podle potřeby zahustíme, dosolíme, dopepříme a v pánvi na oleji smažíme lívanečky.
Během vánoc a adventu úplně postačí, když cukroví dáte do papírové krabice na dorty, kterou dáte do pevného igelitu a takto zabalené to dáte do stínu na balkon. Mírný mráz ani déšť tomu nevadí. Domů si vždy naberte jen tolik, kolik sníte za jeden den.
Pokud vám zbyde cukroví po vánocích, tak pro jeho uchování je nejlepší hluboké zmrazení ve vakuové misce. O velikonocích nebo na Valentina pak budete mile překvapeni jeho čerstvostí a skvělou chutí.
Šťávu ze zázvoru skladujte v chladničce maximálně týden. Neoloupaný zázvor se dá skladovat v chladničce 2−3 týdny. Jestliže chcete zázvor skladovat déle, můžeme/musíte ho zamrazit. V takovém případě zabalte zázvor do potravinové fólie, vložte ho do uzavíratelného plastového sáčku, ze kterého vymačkejte všechen vzduch. Sáček se zázvorem uzavřete a dejte do mrazáku. Takto zabalený zázvor můžete skladovat až několik měsíců. Až ho vytáhnete zmrazený, zkuste ho nastrouhat na struhadle na sýry, je to velmi jednoduché.
Mražení nakrájeného zázvoru: Zázvor oloupejte a nakrájejte na malé kousky. Z nich vytvořte malé hromádky a ty rozložte na tác s pečicím papírem. Tác vložte do mrazáku a nechte ho tam tak dlouho, dokud všechen zázvor nezmrzne. Potom zázvor přendejte do vzduchotěsné krabičky nebo do sklenice s těsným víčkem. Nakonec nádobu se zázvorem dejte zpět do mrazáku. Takto skladovaný zázvor vám vydrží v mrazáku až šest měsíců.
Mražení nasekaného zázvoru: Zázvor se slupkou nasekejte na kousky, jaké budete v budoucnu potřebovat k vaření, tj. můžete mít větší kousky, ale i malé kousíčky zázvoru. Ty potom vložte do vzduchotěsné krabičky a krabičku dejte do mrazáku.
Mražení zázvoru ve formě medailonků: Víte-li, že budete při vaření potřebovat zázvor ve formě medailonků, oloupejte ho, nakrájejte na medailonky a ty následně vložte do skleněné misky nebo do nějaké jiné nádoby, kterou můžete umístit do mrazáku. Nádobu se zázvorem dejte do mrazáku a nechte ji tam, dokud zázvor úplně nezmrzne (po hodině můžete medailonky obrátit). Poté kousky zázvoru vložte do vzduchotěsné krabičky a krabičku dobře zavřete. Krabičku se zázvorem dejte zpátky do mrazáku. Takto skladovaný zázvor vám vydrží minimálně tři měsíce.
Nápady, moderní design a promyšlená řešení pro optimální komfort při obsluze charakterizují program domácích přístrojů Liebherr. K nim patří stolní a volně stojící chladničky, kombinace chladničky a mrazničky, stolní a volně stojící mrazničky, mrazicí truhlice, chladničky na nápoje a na udržování zásob, klimatizované a temperované chladničky na víno a chladničky a mrazničky pro profesionální použití.
Patentovaný systém Liebherr BioFresh nabízí ideální klima pro uskladnění vašich potravin tak, aby zůstaly déle čerstvé a přispívaly tak ke zdravému stravování.
Teplota je udržována těsně nad bodem mrazu, aby bylo jídlo uchráněno před mrazem. Také je zde ideální vlhkost. Ovoce, zelenina, maso, a ryby si udrží své vitamíny a minerály, delikátní chuť a atraktivní vzhled až třikrát déle než v běžné chladničce.
Ve vybraných lednicích s mrazáky Liebherr najdete zásuvky BioFresh neboli oddělené chladicí přihrádky s vysokou vlhkostí, které jsou vhodné k uchování zeleniny a ovoce. Prostor DrySafe poskytuje nízkou vlhkost vzduchu, je tak ideální pro ukládání masa, ryb a mléčných výrobků, které by měly být vždy vzduchotěsně zabaleny. Při nízké teplotě a vlhkosti vzduchu se totiž sníží činnost mikroorganismů, které napomáhají kažení potravin. Díky výše uvedenému jsou potraviny déle čerstvé. Také je zde vhodné skladovat ryby.
Tyto chladničky v podstatě podporují zdraví a wellness styl díky udržení životně důležitých minerálů a vitamínů v potravinách. Ty zůstávají až třikrát déle čerstvé než s tradičním chlazením – technologie BioFresh Liebherr zaručuje perfektní čerstvost u všech druhů potravin.
Nejprodávanějším typem je chladnička Liebherr CUef 2811. Jde o volně stojící kombinovanou chladničku značky Liebherr s mrazničkou, o celkovém objemu 263 litrů. Vybavena je jasným LED osvětlením chladicí části, nastavitelnými nožičkami, tlumeným zavíráním a tyčovým madlem. Nastavení teploty lze provést jednoduše pomocí otočného regulátoru. Jistě oceníte i moderní vzhled lednic, díky kterému se skvěle hodí téměř do jakékoliv kuchyně. Mraznička o objemu 53 l je vybavena systémem SmartFrost, který zabezpečuje rovnoměrné rozdělení teploty, menší tvorbu námrazy a působí pozitivně na spotřebu energie. Vyjímatelné skleněné mezipodlážky a průhledné šuplíky umožňují variabilní uspořádání vnitřního prostoru. Tak lze celý vnitřní prostor použít jako VarioSpace i pro extra velké mražené produkty. Systém FrostSafe nabízí dokola uzavřené šuplíky s průhledným čelem pro dokonalé a energeticky úsporné mrazení. Chladnička nabízí 4 police z tvrzeného skla a 2 přihrádky na ovoce a zeleninu vyznačující se snadnou údržbou. Využívat můžete také přihrádku na&
Dát špenát do mrazáku je ta nejlepší volba pro jeho dlouhodobé uchování. Důležité je mít čerstvý špenát s nezvadlými listy. Všechny listy dejte do velké nádoby se studenou vodou a rukama listy properte. Během této operace vytahujte všechno, co se vám nelíbí. Pak po malých částech přendejte listy do hlubokého sítka, důkladně přelijte (spařte) vařící vodou a hned zchlaďte v čisté studené vodě a nechte okapat. Takto postupně sterilizujte všechny listy a nechte okapat. Po té listy tyčovým mixérem rozmixujte na pyré, které nalijte do forem na mufiny nebo do kelímků od paštiky a dejte hluboce zmrazit. Zmrzlé formičky vyprázdněte a zmrzlý špenát dejte volně do pytlíku po několika kusech zpět do mrazáku.
Begonia semperflorens, známé spíše pod lidovým názvem voskovky, jsou 15 až 30 centimetrů vysoké a ze všech kvetoucích begonií se pěstují nejsnadněji. Jsou pestré v barvě listu i květu. Existují kombinace zelených listů s bílými, růžovými a červenými květy s odlišným lemováním. Další možností jsou bronzové nebo červené listy spolu s bílým, růžovým či červeným květem, někdy také s odlišným vroubením květu.
Voskovky jsou odolné vůči slunci a suchu. Kvetou celé léto až do prvních mrazíků. Ty je poškodí natolik, že je dobré rostliny okamžitě vytrhat. Od ledna se vysévá semeno jemné jako prach na dobře urovnané, utlačené truhlíky. Přimáčknou se, opatrně se zalijí a přikryjí se sklem. Při 20 °C se za týden objeví malé rostlinky. Přepichují se do hnízd neboli špetek, později se vysazují také po několika kusech na větší spon. Při sázení do kelímků je vhodné sázet silné rostliny jednotlivě, ty slabší nechat po 2 až 3 kusech v kelímku. Ven se sází otužené rostliny až po ledových mužích v druhé polovině května. Neotuženým rostlinám spálí slunce horní listy doběla.
Zazimování
Bogonii voskovku můžete i zazimovat. Přeneste je dovnitř dříve, než teploty klesnou pod 10 °C. Umístěte je na světlé, teplé a vlhké místo s dobrou cirkulací vzduchu, ale mimo dosah průvanu nebo větracích otvorů. Během zazimování omezte zálivku a zvažte lehké hnojení jednou měsíčně. Pokud byly venku ve stínu, vyhněte se přímému slunečnímu záření i během přezimování. Snažte se o teplotní rozmezí 18 °C až 24 °C a udržujte vlhkost pomocí zvlhčovače vzduchu nebo misky naplněné vodou a oblázky. Omezte zálivku. Begónie v zimě nevyžadují tolik vody. Mezi zálivkami nechte horní vrstvu půdy zcela vyschnout. Během zimy z rostlin odstraňte všechny odumřelé nebo žloutnoucí listy a květy.
Aklimatizace na jaře: S rostoucími teplotami postupně aklimatizujte rostliny na venkovní podmínky, než je vrátíte na letní stanoviště. Rostlinu brzy na jaře prořízněte, abyste podpořili nový růst. Pokud teploty nárazově klesnou pod 10 °C, rostliny přikryjte.
Druhou variantou uchování begónií přes zimu je řízkování. Koncem léta / začátkem podzimu můžete z begónie voskovky odebrat řízky a přes zimu si z nich vypěstovat nové rostliny. Pro lepší zakořenění řízků použijte kořenící stimulátor, ať vám zakoření všechny, ať nemusíte příliš krátit svoje rostliny v době nejkrásnějšího vzrůstu.
Gladioly zazimování: Není možné gladioly zazimovat například chvojím a nechat je stále na jejich stanovišti i přes zimu.
Hlízy gladiolů, z nichž některé mají původ v Jihoafrické republice a jiné v západní Evropě, nejsou dostatečně mrazuvzdorné, proto je v našich podmínkách musíte každoročně sklízet a přes zimu uchovávat v patřičných podmínkách.
V době, kdy mečíky dosoušíte, se mezi starou a mladou hlízou vytváří odlučovací vrstva. Teprve v okamžiku, kdy je od sebe můžete bez problémů oddělit, nastává období vhodné k jejich čištění. Každá hlíza je složena z hlízy staré a různého počtu nově vzniklých (může být jen jedna, a stejně tak jich může být více), dále ze zbytků kořenů a brutů. Bruty jsou jakési malé kulaté korále, které získáte jako vedlejší produkt během čištění hlíz. Umožňují snadný způsob množení. Jeho výhodou je i fakt, že většinou za poměrně nízkou cenu (dle odrůdy) získáte větší množství sadby. S výsevem brutů začněte co nejdříve. Brutům nevadí ani poklesy teplot k nule. Mnohdy se dokonce stane, že přežijí zimu a zjara pak raší, ovšem podzimní výsev nelze doporučit z důvodu velkého množství ztrát. Přibližně dva týdny před výsevem uložte bruty do místnosti s teplotou nad dvacet pět stupňů Celsia. Vyšší teplota způsobí jejich lepší vzcházení. I přes veškerou správnou péči někdy brut nevzejde. Květenství brutů sice nejsou tak ohromná jako z dospělých hlíz, ale do menších váz se uplatní o to lépe. Za další rok až dva, podle nárůstu, se tyto hlízy dopěstují do obvyklé velikosti.
Jednotlivé popsané části od sebe navzájem oddělte, buď ručně, nebo pomocí tupého předmětu, aby se zamezilo jejich poškození. Obvykle není potřeba jiného předmětu, při opožděném čištění však potřeba bude. Starou část vyhoďte spolu s kořeny, zůstane vám mladá (nově narostlá) hlíza a bruty. Z nové hlízy sloupněte svrchní část (slupku). Odstranění této části je důležité z toho důvodu, že se na povrchu může vytvořit zdroj spor hub. Někdy se také provádí úplné odstranění slupek. Každý způsob má své plus i minus: při úplném očištění od slupek snadněji zkontrolujete stav hlíz, nevýhodou ale může být rychlejší sesychání hlíz. Pokud však jsou správně uskladněny, nebývá jejich celková ztráta příliš velká.
Vyčištěné hlízy označte jménem odrůdy nebo barvou a dosušte je během týdne při patnácti až dvaceti stupních Celsia. Nezapomeňte na dostatečný přísun vzduchu. Zbylý brut též označte a vložte do papírových sáčků. Ty nechte do jarního termínu výsevu v suchu při pokojové teplotě. Je vhodné, abyste hlízy mečíků uskladnili v nízkých prodyšných plastových lískách, které se mimo jiné používají i k zimnímu uložení úrody ovoce. Hlízy vyskládejte do tenčí vrstvy, aby jim nehrozilo napadení chorobami. Jestliže jste hlízy po sklizni na podzim při vyšších teplotách správně dosušili, uložte je do chladných suchých prostor. Pro jejich uchování po očištění jsou nejlepší místnosti se stálou teplotou kolem šesti až osmi stupňů Celsia. Teploty k nule již znehodnocují hlízy a také vyšší hodnoty nad deset stupňů Celsia nejsou vůbec vhodné.
Chcete-li připravit švestkový kompot bez vody, můžete švestky zavařit pouze s cukrem a citronovou šťávou, aby ovoce uvolnilo vlastní šťávu a vytvořilo hustou, sirupovitou konzistenci. Švestky lze také uvařit na mírném ohni, dokud nezměknou a nezhoustnou, s rozmačkáním nebo bez něj pro dosažení požadované textury. Kompot pak můžete skladovat v chladničce nebo zavařit pro delší trvanlivost.
Příprava švestek
Švestky omyjte, rozpůlte a vypeckujte. Pro hladší kompot je můžete nakrájet na menší kousky nebo je po uvaření dokonce rozmačkat.
Smíchejte ingredience
Vložte švestky do hrnce. Přidejte cukr (upravte si sladkost podle své chuti) a citronovou šťávu (která pomáhá s konzervací a dodává kyselost).
Uvařte kompot
Směs zahřívejte na středně vysokém plameni a často míchejte, aby se neslepila. Jakmile se směs začne vařit, snižte plamen a vařte, dokud švestky nezměknou a směs nezhoustne.
Zkontrolujte propečenost
Konzistenci můžete otestovat přejetím lžící po dně hrnce; pokud se kompot na chvíli oddělí a udrží si čáru, je hotový.
Přidejte koření nebo vanilku
Zvažte přidání vanilkového extraktu, hřebíčku nebo jiného koření pro extra chuť.
Uchování
Zmrazování: Horký kompot lžící nalijte do nádob nebo sáčků vhodných do mrazničky a ponechte trochu prostoru pro rozpínání. Zmrazte, dokud kompot neztuhne, poté kdykoliv rozmrazte a dobrou chuť.
Zavařování: Pokud chcete kompot zavařovat pro delší skladování, přelijte horký kompot do sterilizovaných sklenic a ponechte prostor nad kompotem. Zavařte ve vroucí vodní lázni nebo v napařovacím hrnci po doporučenou dobu.
Zavařování švestek v mikrovlnné troubě není doporučenou ani standardní metodou konzervace. I když lze mikrovlnnou troubu použít k vaření švestek a dokonce i k výrobě marmelády, není vhodná pro dlouhodobou konzervaci, jakou dosahuje tradiční zavařování v uzavřených sklenicích. Proces ohřevu v mikrovlnné troubě spolehlivě nevytváří vakuové utěsnění potřebné pro bezpečné a dlouhodobé skladování. Pro správné plnění a konzervování švestek se doporučuje metoda vodní lázně nebo tlakového zavařování.
Zde je důvod, proč není zavařování švestek v mikrovlnce ideální:
Nedostatečné vakuové utěsnění
Ohřev v mikrovlnné troubě spolehlivě nevytváří vakuové utěsnění potřebné k zabránění znehodnocení a zajištění dlouhodobého skladování.
Nepředvídatelné rozložení tepla
Sklenice se v mikrovlnné troubě mohou ohřívat nerovnoměrně, což může vést k nedostatečně zpracovaným oblastem, kde by se mohly množit bakterie.
Není to uznávaná metoda
Ohřev v mikrovlnné troubě pro potřeby konzervování není standardní ani doporučenou praxí odborníků na zavařování potravin.
Nejlepší způsob uchování švestek
Konzervování ve vodní lázni
Vhodné pro ovoce s vysokým obsahem kyselosti, jako jsou švestky. Zahrnuje ohřev uzavřených sklenic ve vroucí vodě za účelem vytvoření vakuového uzávěru.
Tlakové zavařování
Používá se pro potraviny s nízkým obsahem kyselosti a zajišťuje správnou sterilizaci a utěsnění pro dlouhodobé skladování.
Zmrazování
Jednodušší metoda krátkodobé konzervace. Švestky lze zmrazit celé, nakrájené na plátky nebo rozmixované.
Každoroční opad listů je součástí životní strategie většiny listnatých stromů rostoucích v našich klimatických podmínkách.
Zima představuje pro většinu živých organismů náročné období. Musí vynakládat mnohem více energie na vlastní přežití (nezmrznutí) i na získání potravy/vody. Rostliny musí zůstat stát na tom svém stanovišti a jsou vystaveny všem povětrnostním vlivům – mrazu, větru, sněhové pokrývce, námraze. A samozřejmě nedostatku klíčového zdroje – vody. Tím, že strom na podzim shodí listy, se tomu všemu snaží čelit. Holé větve také znamenají menší plochu, na které se může držet sníh a námraza, a navíc nekladou tak velký odpor větru. Riziko polámaných větví je tak významně nižší než v olistěném stavu. Tím hlavním důvodem, proč stromům každoročně listí opadává, je však uchování vlhkosti.
Pokud je půda zmrzlá, je voda pro stromy takřka nedostupná. Strom si proto nemůže dovolit ztrácet ani kapku. Možná to není běžně známo, ale v období, kdy má strom listy, dochází k obrovským ztrátám vody právě skrze listy, respektive skrze listové průduchy, jimiž uniká vodní pára do okolního prostředí. Protože ale listy obsahují řadu důležitých látek, hlavně dusík a uhlík, strom, jako řádný hospodář, si je před opadem odčerpá a ve formě bílkovin uloží ve vnitřních pletivech. Na jaře je pak použije na tvorbu nových listů a květů. Naopak do uvadajících listů uloží odpadní látky.
Vlastní mechanismus opadu listů se připravuje už od jara. V místech, kde řapík listu přisedá na větvičku (stonek), se už v době intenzivního růstu začnou vytvářet vrstvičky buněk, které lze od sebe navzájem oddělit. Jejich dočasná soudržnost je dána pouze přítomností růstového hormonu auxinu, který se tvoří v listech a vrcholových částech stonku a putuje rostlinou směrem dolů. Ke konci vegetace, na podzim, produkce auxinu klesá a úměrně tomu se oslabuje i jeho vliv na soudržnost buněk. V okamžiku, kdy síla gravitace překoná sílu auxinu, list upadne.
Sezónní shazování listí je ovládáno kombinací krátkého dne a nízkých teplot. Když poměr denního světla, tmy a chladu dosáhne kritického bodu, odpoví na to typický širokolistý strom vytvořením přehrádky zvláštních korkových buněk v místech, kde je řapík listu připojen k větvi. List pak pomalu odumírá, protože byl izolován od cévních svazků. Spoj se oslabuje, až list ze stromu spadne. Drobnou jizvu, která zůstala po opadu listu, zacelí další vrstva specializovaných buněk – ta chrání strom proti ztrátě vlhkosti a proti vniknutí hub.
Z listnáčů neopadávají pouze listy kožovité či ostnité. Příkladem neopadavého keře je cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium), pěstovaná v mnoha parcích.
