Téma: 

milion bels


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

MILLION BELLS

Toužíte po balkonu či terase, které by byly zdobené doslova záplavou květů? Pak zkuste pěstovat Million Bells a věřím, že budete natolik spokojeni, že u tohoto druhu zůstanete. Jedná se o takzvané minipetúnie, a pokud jste se nechali přesvědčit, tak už teď se můžete těšit na zelené závěsy plné pestrých květů. Přečtěte si pár maličkostí o této rostlině a zjistíte, že její pěstování není vůbec náročné.

Zdroj: Million Bells
Zveřejněno dne: 4.1.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: odpověď na dotaž

Proč když zadám dotaz mi vyjede milion odpovědí na něco co jsem se nedotazovala a odpovědi které s dotazem vůbec nesouvisí.
Např.jsem chtěla najít článek "Hubnoucí elixír z 11 bylin" ale nic jsem nenašla.
Simovová

Zdroj: diskuze Odpověď na dotaž
Odesláno dne: 19.8.2014 uživatelem Danuše
Počet odpovědí: 0

IONIZÁTOR

Ionizátor versus čistička vzduchu

Většina čističek vzduchu vypouští ozon. I těch několik miligramů této molekuly, které zařízení za hodinu vyrobí, často vede k tomu, že jeho hladina přesáhne hodnotu, která ohrožuje zdraví. Astmatikům, aniž by je na to výrobce upozornil, pak může takové zařízení udělat ze života doslova peklo.

Většina těchto výrobků využívá principu elektrostatického vychytávání nabitých částeček vyskytujících se okolo nás. Nečistoty jsou odstraňovány tak, že se zachycují na kovových elektrodách.

Lékaři varují, že ozon, o kterém nemáme ani tušení, že jej dýcháme, může být příčinou poškození plic. Že nám může vyvolávat bolesti na prsou, kašel, zkrácení dechu, pocit nedostatku vzduchu, svírání v krku.

Před škodlivými účinky ozonu by se měli mít na pozoru zvláště ti, kteří mají nějaké chronické respirační onemocnění, jako je například astma. Na lehkou váhu nelze brát ani negativní účinek ozonu vedoucí ke snížené odolnosti organismu k infekcím. Riziko snížené imunity se netýká jen nemocných, postihuje i „zdravé“ lidi.

Pro ty z vás, kteří už doma pračku vzduchu máte, bude možná zajímavé vypátrat, jak je to s její produkcí ozonu. Mnohdy tento údaj výrobce neuvádí. Někdy se jím ale chlubí. Často je tento údaj uveden v jednotkách „ppb“ (parts per bilion) nebo v „ppm“ (parts per milion). Tyto jednotky nejsou v soustavě SI. Pro porovnání s údaji, se kterými operují zdravotníci, je třeba je převést. Zde jsou konverzní koeficienty: ozón [03]: 1 ppm = 2 mg/m3. Peroxyacetylnitrát: 1 ppm = 5 mg/m3.

Ozon je molekula tvořená třemi atomy kyslíku. Je to silné oxidační činidlo, u biologických látek působí dvěma směry, a to oxidací sulfhydrylových skupin a aminokyselin enzymů, koenzymů, proteinů a peptidů. A oxidací vícenásobně nenasycených mastných kyselin na peroxidy mastných kyselin.

Protože jsou buněčné membrány složeny z proteinů i lipidů, ozon je likviduje zcela spolehlivě. K poškození jsou zvláště náchylné buňky s velkým povrchem. Takové máme v plicích. Také plicní řasinkové buňky mohou být ozonem vážně poničeny. Místo řasinkových buněk se v poškozené tkáni objeví buňky dlaždicové. Ke zpětnému procesu změny dlaždicových buněk na řasinkové nedochází, a to dokonce bez ohledu na to, jak dlouho byly buňky působení ozónu vystaveny. Dýchat vzduch s ozonem tedy není nic, co bychom měli vyhledávat.

Ionizátor pracuje úplně na jiném principu, tudíž je velmi šetrný k lidskému organismu.

Zdroj: Ionizátor
Zveřejněno dne: 29.9.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Informace

Dobrý den,
můj lékař se mnou nekomunikuje o lékach má milion úvazků a nemá čas.Nikdo mi neví ani v lékárni odpovědět že při mojich 17 lécích které se mezi sebou tlučou to máme tak neschopné lekárniky.Dobří dělají v Německu.Kdo kontroluje lékaře že denně dělají 48 hodin anebo stát to nezajímá.
Dá se zaměnit Simgal za Simvacard a kdy bude Simgal
Moc Děkuji
Jiří

Zdroj: diskuze Informace
Odesláno dne: 11.1.2017 uživatelem Ing.Juraj Valo
Počet odpovědí: 0

PANGASIUS - RECEPTY

Co je to pangasius

Díky jemnému bílému nebo lehce narůžovělému masu bez typického rybího pachu a drobných kostí se tato ryba prosadila v jídelníčcích mnoha zemí. A chutná i těm, kteří ryby jinak odmítají. Pochází výhradně z intenzivních chovů v jihovýchodní Asii.

Pangasius dolnooký obývá velké řeky, jeho domovem jsou povodí řek Mekong a Chao Phraya v jihovýchodní Asii. Introdukován byl i do dalších oblastí. Tento druh může dosáhnout velikosti až 130 cm s hmotností převyšující čtyřicet kilogramů. Tělo má podlouhlé, ze stran zploštělé a bez šupin. Zbarvení na hřbetní straně těla je tmavomodré, na bocích přechází v tmavě šedou. U mladých ryb jsou na bocích patrné dva černé pruhy. Břišní strana je stříbrnošedá. Starší a větší jedinci bývají zbarveni šedě. Ploutve jsou tmavě šedé až černé. Hřbetní ploutev se nachází blízko za hlavou, ryba tak vzdáleně připomíná žraloka a můžeme se někdy setkat i s názvem sumeček žraločí (zejména v akvaristické literatuře). Ocasní ploutev je dobře vyvinutá, silně vykrojená, řitní ploutev je dlouhá, pangasius má i tukovou ploutvičku (malá ploutvička v zadní části hřbetu). Kolem ústního otvoru jsou dva páry vousů. Je to všežravý druh, v přírodě se živí různou potravou od ryb přes bezobratlé živočichy až po rostliny, které tvoří velkou část potravy hlavně u velkých jedinců.

Tato ryba v průběhu posledních přibližně deseti letech doplnila spektrum druhů, které jsou produkovány ročně v objemu vyšším než 1 milion tun.

Tržní hmotnost pangasia se pohybuje v rozpětí od 900 do 1 500 g. Takto velké ryby jsou z farem dopraveny živé ke zpracování do velkých hal, kde jsou usmrceny a ručně zpracovány do podoby filet bez kůže. Filetováním ryb je získávána rybí svalovina (maso) zpravidla bez kůže a kostí, hlavy a ploutví. Zpracovávají se podélným řezem, který oddělí boční partie těla od páteře. Další variantou je zbavení ryb vnitřností, oddělení hlavy a ploutví a dodávání takzvaného opracovaného trupu.

Významnější problém s pangasiem spočívá v jeho kvalitě z hlediska lidského zdraví. Tato ryba má více méně smysl jen pro ty, kteří se jinak rybího masa ani nedotknou a díky ní se postupně seznámí i s dalšími zdravějšími druhy (maso má jen naprosté minimum chuti, takže ani nepáchne tolik neoblíbenou rybinou a nejsou v něm kosti). Jinak je tato ryba hodně tučná, přičemž obsah toho nejdůležitějšího, co nás u rybího masa zajímá, tedy omega-3 kyselin, je v porovnání s naprostou většinou jiných druhů minimální.

Obliba tohoto masa vychází z jeho chuti a cenové nabídky. Jedná se o levnou surovinu (filety) s jednoduchou úpravou bez kůže a kostí. Maso je světle růžové, bez rybí vůně a chuti. Podle některých zjištění jeho konzum v Evropě dnes nahrazuje nedostatkové, dříve běžně dostupné ryby s výrazně bílou svalovinou (treska, nilský okoun). Rovněž vyhovuje obecně se prosazujícímu konzumentskému transferu od celých ryb (pstruh, makrela) k filetům bez kostí a bez výraznějšího rybího aroma (chuť se dodává kuchyňskou úpravou, kořením). Pangasius bývá i obvykle první rybou zakoupenou zákazníky, kteří předtím ryby nenakupovali (mladé rodiny, domácnosti s nízkými příjmy). Opravdový boom pak zažil pangasius ve veřejném stravování, a to především kvůli své nízké ceně. Nespornou výhodou je i fakt, že filety jsou bez kostí.

Chov této ryby je v asijském podání ryze průmyslová činnost. Výhodné podmínky velkých řek jako Mekong umožňují průmyslový chov v rybích farmách, kde se tísní ryby po tisíci kusech. O tom, jak jsou krmeny, se můžeme jen dohadovat – důležitý je váhový přírůstek za co nejkratší čas. O kvalitě vody, ve které ryby žijí, lze rovněž diskutovat. Nezapomínejme, že průmyslová výroba v Asii v okolí velkých řek není vyhlášená zrovna přehnanou péčí o životní prostředí.

Zdroj: Pangasius - recepty
Zveřejněno dne: 30.5.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Lupénka (psoriáza) a léčba pomocí přírodních látek. Nové vědecké zjištění.

biologicka lecba je jen pro vybrany fakt spatny pripady a trva u kazdyho z pacientu (ma jich byt 350 z cele CR) 2 roky. Co jsem zjistil od nekterych dermatologu, se ale po te dobe projevy vraceji a pokud se v lecbe nepokracuje, je to zase v pytli. Stoji to milion korun pro jednoho pacienta na rok a hradi to pojistovna (takze si dovedete predstavit tu castku, kterou za to vsichni platime, no nic :) ). Ted jsem zkusil neco jinciho (aniz jsem byl zapojen do projektu biologicke lecby) sam doma a hodne dobre fungujiciho - pripravky Dr. Michaels, ryze prirodni, tedy bez kortikoidu. Meli s tim velky uspech pri testech u pacientu Na Bulovce a u profesora Novotneho v Praze. 75 procent pacientu bylo po 8 tydnech zcela cistych, u profesora Novotneho, jak vim, to bylo 90 procent pacientu. Jako fakt pecka, tak jsem to zkusil hned, jak jsem se o tom dovedel. A funguje to, jsem po 8 tydnech skoro cisty, jeste chvili vydrzim a bude. Snad to vydrzi, coz by melo - podle toho, co jsem se dovedel od lidi, co to zkusili. Jsou cisti treba i rok. Kozar vam to nejspis nedoporuci, protoze o tom bud nevi, nebo s tim nema zkusenosti nebo o tom jen slysel a zavrhne to s tim, ze je to moc drahy. Mne doktorka rekla, ze neco takovyho existuje, ale ze s tim enmaji zkusenosti a ze je to drahy a ze teda mi napise ten Betacorton. To bylo uz pred nakou dobou, pred nakym casem mi o tom rekl kamos, ze to pomaha, tak jsem si o tom neco zjistil a prd, zacal jsem. Sice me to vyslo na par tisic, ale vysledek bezva. Sam to nemam na nehtech, ale pry to tam taky pomaha. Lze to koupit v kazdy lekarne. S lupenkou preju zdar!

Zdroj: diskuze Re: Lupénka (psoriáza) a léčba pomocí přírodních látek. Nové vědecké zjištění.
Odesláno dne: 6.5.2008 uživatelem Bond
Počet odpovědí: 0

PLÍSEŇ NEHTŮ TRÁPÍ TÉMĚŘ MILIÓN ČECHŮ

Babské rady na plíseň nehtů

Jako alternativní léčba plísně nehtů se používá česnek, banánová slupka, olej Tea tree, extrakt z grapefruitových jadérek, hypermangán a nebo petrolej, ale neexistuje žádný vědecký důkaz prokazující jejich léčivé účinky na plíseň nehtů.

Zdroj: Plíseň nehtů trápí téměř milión Čechů
Zveřejněno dne: 20.1.2015

PLÍSEŇ NEHTŮ TRÁPÍ TÉMĚŘ MILIÓN ČECHŮ

Stříhání nehtů pomáhá vyléčení

Bylo prokázáno, že krátký nehet, každý týden odstřihnutý vždy těsně u nehtového lůžka má větší šanci se rychle vyléčit od plísně nehtů, než nehet, který je sice pravidelně čištěný, ale je dlouhý. Pod dlouhým nehtem se totiž vytváří po delší dobu příhodné klima pro růst plísní než u krátkého nehtu.

Zdroj: Plíseň nehtů trápí téměř milión Čechů
Zveřejněno dne: 20.1.2015

PLÍSEŇ NEHTŮ TRÁPÍ TÉMĚŘ MILIÓN ČECHŮ

Plíseň nehtů příznaky

Nehty, které jsou infikovány plísní, jsou zbytnělé, křehké, třepí se, jsou drsné a nerovné, zkřivené, matné, šedé nebo nažloutlé barvy. Při neléčené mykóze nehtů dochází k oddělení nehtů od nehtového lůžka, k tak zvané onycholýze. Plíseň může způsobovat bolest v prstech nebo v konečcích prstů a plesnivé nehty mohou i mírně zapáchat. Mezi další příznaky spojené s plísní nehtů jsou kožní léze zvané dermatophytidy. Dermatophytidy mohou způsobovat vyrážku nebo svědění v oblastech těla, které nejsou zamořena plísní, podobně jako alergická reakce nebo i svědivé pupínky kolem nehtu na noze.

Zdroj: Plíseň nehtů trápí téměř milión Čechů
Zveřejněno dne: 20.1.2015

PLÍSEŇ NEHTŮ TRÁPÍ TÉMĚŘ MILIÓN ČECHŮ

Vyšetření nehtové mykózy

Pro správné diagnostikování plísňové infekce nehtu, bude lékař vyšetřovat nečistoty, které odebere z pod nehtu. Stěry budou použity při zkouškách s hydroxidem draselným (KOH) nebo se z nich vykultivuje plísňová kultura, která se pak zkoumá pod mikroskopem. Test s KOH lze provést rychle, zatímco kultivace plísňové kultury může trvat týdny. Lékaři musí být opatrní při diagnostice plísňových infekcí nehtů, protože několik jiných onemocnění může mít podobné příznaky jako plíseň, patří sem (lupénka, kontaktní dermatitida, trauma, nádor nehtového lůžka, ekzém a syndrom žlutého nehtu).

Zdroj: Plíseň nehtů trápí téměř milión Čechů
Zveřejněno dne: 20.1.2015

PLÍSEŇ NEHTŮ TRÁPÍ TÉMĚŘ MILIÓN ČECHŮ

Plíseň nehtů

Většinou postihuje muže než ženy, nebo starší lidi, u mladých lidí je jen malá pravděpodobnost výskytu.

Vlastnosti nebo faktory zvyšující riziko plísně nehtů

  • snížený krevní oběh,
  • pomalu rostoucí nehty,
  • rodinná anamnéza plísňové infekce (genetika),
  • silné pocení,
  • pracovní prostředí (vlhkost),
  • ponožky a boty, které brání větrání,
  • chůze naboso ve vlhkých veřejných prostředích (bazény, tělocvičny a sprchy),
  • předchozí zranění, infekce na kůži nebo nehtech,
  • cukrovka, AIDS, cirkulační problémy, oslabený imunitní systém,
  • těsná obuv,
  • cvičení, která způsobuje opakované drobné trauma na hyponychium (kde se prst váže k nehtu)

Zdroj: Plíseň nehtů trápí téměř milión Čechů
Zveřejněno dne: 20.1.2015

MUŽSKÉ SPERMA

Kolik spermií je zapotřebí k dosažení těhotenství?

Jen jedna spermie může oplodnit vajíčko a způsobit tak těhotenství, ale v každé „dávce“, která dojde k vajíčku, jich je asi milion. Průměrná ejakulace obsahuje téměř 100 milionů spermií. Muži, kteří mají méně než 20 milionů spermií v mililitru spermatu, mohou mít problém s neplodností.

Proč je uvolněno tolik spermií, když stačí jen jedna, aby bylo počato dítě? Aby se spermie dostaly k vajíčku, musí projít z pochvy do vejcovodu, což je dlouhá a namáhavá cesta, při které jich přežije jen málo. Ty, které přežijí, pronikají do vajíčka. Vajíčko je však pokryto silnou vrstvou, která oplodnění velmi znesnadňuje. Odborníci se domnívají, že je tento proces přirozeným způsobem, jak umožnit jen té nejzdravější spermii, aby oplodnila vajíčko, čímž poskytuje nejlepší šanci počít zdravé dítě.

Zdroj: Mužské sperma
Zveřejněno dne: 28.4.2015

ONEMOCNĚNÍ LEDVIN

Anatomie ledvin

Ledviny jsou součástí vylučovacího systému, jde o párový orgán. Jsou uloženy ve výši dvanáctého hrudního obratle až po druhý obratel bederní, leží po stranách páteře. Jejich délka je asi 12 cm, šířka 5–6 cm, výška 4 cm. Ledviny mají charakteristický fazolovitý tvar. Jejich povrch je hladký, barva červenohnědá. Na jejich vnitřní straně je prohlubeň, kudy do ledviny vstupuje ledvinová tepna a vystupuje ledvinová žíla a močovod. Na řezu ledvinou je kůra, která je tvořena převážně nefrony, a dřeň, která obsahuje vývodné kanálky a takzvané Henleovy kličky nefronu. Nefron je základní stavební i funkční jednotka ledviny. Každá ledvina obsahuje asi jeden milion nefronů. Nefron má dvě základní části: glomerulus a systém tubulů. Glomerulus obsahuje asi 30 kapilárních kliček, v nichž přes speciálně upravenou třívrstevnou stěnu kapilár (vlásečnic) dochází k filtraci krevní plazmy a vzniká takzvaná primární moč.

Zdroj: Onemocnění ledvin
Zveřejněno dne: 22.2.2016

PLÍSEŇ NEHTŮ TRÁPÍ TÉMĚŘ MILIÓN ČECHŮ

Léčba plísně nehtů

Léčba plísňové infekce nehtu může být dlouhý a nákladný proces. Léčba může zahrnovat buď perorální antimykotické léky, masti anebo alternativní terapie, kterými jsou různé babské rady. Obecně platí, že přípravky, které jsou volně prodejné v lékárnách bez lékařského předpisu, nejsou velmi efektivní. Výjimkou je sprej nebo mast Clotrimazol, který při dlouhodobém užívání dokáže zcela vyléčit mnoho plísní nehtů. Mezi účinné perorální léky proti plísni nehtů patří itrakonazol (Sporanox), flukonazol (Diflucan) a Terbinafin (Lamisil). Na lokální zevní léčbu nehtů je nejúčinnější antimykotický lak Loceryl - 5% léčivý lak na nehty. Použití léků může sice vyléčit plíseň nehtů, ale často není vyléčena zcela. Navíc mají antimykotické léky užívané vnitřně neblahé dopady na játra, ve kterých se metabolizují. V extrémních případech může lékař rozhodnout o odstranění celého nehtu.

Zdroj: Plíseň nehtů trápí téměř milión Čechů
Zveřejněno dne: 20.1.2015

PLÍSEŇ NEHTŮ TRÁPÍ TÉMĚŘ MILIÓN ČECHŮ

Plíseň nehtů a její příčiny

Plísňová infekce nehtu je způsobena mikroskopickými organismy, které nevyžadují sluneční světlo ke svému přežití. Kandida patří do skupiny plísní zvané dermatofyty a je zodpovědná za mnoho mykotických infekcí nehtů. Ovšem mimo kandidu mohou způsobit plíseň nehtů i jiné druhy. Například trichophyton rubrum je další nejčastější dermatofyt, který způsobuje mykózu nehtů. Zde je seznam dalších druhů, které mohou způsobit plíseň nehtů Trichophyton interdigitale, Epidermophyton floccosum, Trichophyton violaceum, Microsporum gypseum, Trichophyton tonsurans, Trichophyton soudanense. Dále to jsou celé rody plísní Neoscytalidium (celý rod hub), scopulariopsis (rod anamorphních hub, který obsahuje 22 druhů), aspergillus (jedná se o rod plísní, který se skládá z několika stovek druhů a je v různých klimatických podmínkách po celém světě). Patogeny, které způsobují mykózu nehtů, se obvykle dostávají do kůže přes malé řezy či malé prasklinky mezi nehtem a nehtovým lůžkem. Plísně rostou, když je pod nehtem vlhké a teplé prostředí.

Zdroj: Plíseň nehtů trápí téměř milión Čechů
Zveřejněno dne: 20.1.2015

PLÍSEŇ NEHTŮ TRÁPÍ TÉMĚŘ MILIÓN ČECHŮ

Obrana proti nehtové mykóze

Správná prevence před vznikem infekce nehtů nevyžaduje jen správné mytí rukou a nohou. Mezi další opatření patří:

  • Proti plísni nehtů je vhodné pravidelné čištění nehtů alespoň jednou týdně.
  • Plíseň nehtů se omezí tím, že udržují nehty čisté, krátké a suché.
  • Proti plísni nehtů je vhodné nosit ponožky, které dýchají, obvykle syntetické
  • Proti mykóze nehtů pomáhá používání proti-plísňových sprejů nebo zásypů.
  • Plíseň nehtů se omezí nošením gumových rukavic při mytí nádobí.
  • Plíseň nehtů také ovlivňuje kousání nehtů.
  • Nákaza onychomykózou se také omezí, když se nosí boty nebo sandály na veřejných místech, jako jsou bazény, sauny, koupaliště.
  • Plísni nehtů lze předejít, když zajistíte, aby vaše nástroje na manikúru a pedikúru byly vždy čisté, nejlépe vysterilizované, například převařením v horké vodě.
  • Mykóza nehtů se také objeví méně, když přestaneme používat laku na nehty a umělé nehty.
  • Proti přenosu plísně nehtů se vyplatí vždy umytí rukou po dotyku s člověkem, který měl plísní infikovaný nehet.
  • Nákaza nehtovou plísní se omezí, když se vyhneme sdílení bot a ponožek s jinými lidmi.

Zdroj: Plíseň nehtů trápí téměř milión Čechů
Zveřejněno dne: 20.1.2015

UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Karcinom štítné žlázy

Nádory štítné žlázy jsou poměrně vzácné, vyskytují se u 36–60 případů na 1 milion obyvatel a mezi zhoubnými nádory zaujímají 0,5–1 %. Přesto patří u mladších lidí ve věku do 45 let mezi pět nejčastějších karcinomů a počet těchto nádorů stále narůstá. Rizikovým faktorem je předchozí radiační zátěž (například stavy po ozařování krku, větší výskyt v oblastech, kde došlo k jaderným katastrofám a podobně), výskyt v rodině, jiná onemocnění štítné žlázy, nedostatek jodu a hormonální vlivy.

Nádory štítné žlázy mohou být benigní, nejčastější jde o folikulární adenom, nebo maligní – karcinom. Karcinomy štítné žlázy jsou značně různorodé, představují nehomogenní skupinu nádorů, jejíž jednotlivé formy se liší nejen histologicky, ale především biologickým chováním. Vyžadují odlišné léčebné postupy a mají i různou prognózu, od nádorů s velmi příznivým průběhem a dobře ovlivnitelných terapií, které jsou nejčastější, až po vzácné typy s vysokou agresivitou. Karcinomy štítné žlázy se rozdělují na diferencované (papilární a folikulární), nediferencované (anaplastický) a medulární karcinomy štítné žlázy. Ve štítné žláze se mohou vyskytnout nádory z lymfatické tkáně (lymfomy) nebo metastázy jiných malignit a vzácně sarkomy.

Prognóza karcinomů štítné žlázy závisí na histologické formě nádoru. Nejméně agresivní jsou diferencované karcinomy, zejména papilární, horší prognózu má karcinom medulární a nejagresivnější je karcinom anaplastický. U papilárního karcinomu je přežití u více než 85 % případů, u folikulárního 46 % a medulárního 25 %. Zásadní je vhodně zvolená terapie, která kombinuje chirurgické odstranění štítné žlázy, léčbu radijodem a hormonální supresní léčbu.

Zdroj: Uzlíky na štítné žláze
Zveřejněno dne: 23.4.2016

LEDVINY

Popis ledviny

Ledviny jsou významnou součástí vylučovacího systému našeho těla.

Umístění

Ledviny jsou párový orgán. Jsou uloženy ve výši dvanáctého hrudního obratle až po druhý obratel bederní, leží po stranách páteře. Jejich délka je asi 12 cm, šířka 5–6 cm, výška 4 cm.

Funkce

Ledviny mají fazolovitý tvar. Jejich povrch je hladký, barvu mají červenohnědou. Na vnitřní straně je prohlubeň, kudy do ledviny vstupuje ledvinová tepna a vystupuje ledvinová žíla a močovod. Na řezu ledvinou je kůra, která je tvořena z větší části nefrony, dále dřeň, která obsahuje vývodné kanálky a tzv. Henleho kličky nefronu. Nefron je základní stavební i funkční jednotka ledviny. Každá ledvina obsahuje asi jeden milion nefronů.

Nefron má dvě základní části:

  • glomerulus – ten obsahuje asi 30 kapilárních kliček; přes speciálně upravenou třívrstevnou stěnu kapilár (vlásečnic) dochází k filtraci krevní plazmy a vzniká takzvaná primární moč; denně vznikne asi 170–200 litrů primární moči, která pak vstupuje do systému tubulů;
  • systém tubulů – v tomto systému je naprostá většina primární moči zpět vstřebána prostřednictvím specifických kanálů; objem, který nebyl zpět vstřebán, tvoří moč definitivní, která je odváděna přes vývodné kanálky do kalichů, ledvinné pánvičky a odtud ústí do močovodů; denně vznikají asi dva litry definitivní moči. Její složení je upravováno dle potřeb organismu, jde o velice složitý proces.

Ledviny jsou bohatě zásobeny krví. Dvacet procent srdečního minutového výdeje směřuje právě do ledvin. Tento objem zdaleka neodpovídá velikosti ledvin. Hlavní funkcí ledvin je očišťovat krev od zplodin metabolismu, škodlivých látek a léků. Tyto látky jsou močí odváděny z organismu. Není to ale funkce jediná. Ledviny reagují na celkový objem vody v organismu a dle potřeby vylučují více či méně definitivní moče. Dále se podílejí na regulaci krevního tlaku. Kromě plic ledviny zásadním způsobem ovlivňují acidobazickou rovnováhu. Ledviny jsou také místem tvorby hormonů. Tvoří se zde renin, také se zde produkuje erytropoetin, který podněcuje v kostní dřeni tvorbu červených krvinek. Dochází i k úpravě vitamínu D, který významně ovlivňuje metabolismus vápníku a fosforu, prvků důležitých pro stavbu kostí.

Zdroj: Ledviny
Zveřejněno dne: 13.7.2017

ODČERVENÍ LIDÍ

Plasmodia (zimničky) – malárie

Plasmodia (zimničky) jsou prvoci patřící mezi krvinkovky (Haematozoea). Jsou známí především jako původci malárie. Dříve bylo toto onemocnění spojováno se zapáchajícími bažinami (mal-arie, to znamená špatný vzduch). Skutečná příčina byla objevena v roce 1880. Jedná se o nejzávažnější infekční onemocnění, kterému ročně podléhá více než milion lidí. Nejvíce ohrožené jsou chudé státy tropického a subtropického pásma, jako je Kambodža, Tanzanie, Uganda, Nigérie, Libérie, Kamerun, Ghana, Pobřeží slonoviny, Sierra Leone, Guinea a Myanmar. Rizikovými faktory jsou pobyty v ohrožených oblastech bez předchozího očkování, styk s infikovanou osobou. K přenosu dochází také infikovanou krví při transfuzi nebo u těhotných žen na plod. Životní cyklus parazita se dokončuje v těle samičky komára rodu Anopheles, který při sání přenese ze slinných žláz do člověka (mezihostitele) stadia sporozoitů. U člověka pak dochází k řadě rozmnožovacích cyklů, přičemž první z nich probíhá v jaterním parenchymu, zpravidla bez příznaků, a parazit zde může dlouhou dobu přežívat. Tady dochází k infikování červených krvinek, začínají se objevovat gametocyty, pohlavní vývojová stadia, která se dále vyvíjejí při nasátí infikované krve komárem. Podle původce, který onemocnění způsobuje, rozlišujeme tři druhy onemocnění: malárii tropickou, jejímž vyvolavatelem je Plasmodium falciparum, malárii třídenní, způsobenou P. vivax nebo P. ovale, a malárii čtyřdenní, která je známá též jako čtvrtodenní zimnice a kterou způsobuje Plasmodium malariae. Nejzávažnějším je onemocnění způsobené druhem Plasmodium falciparum. Závažnost spočívá v přilnavosti červených krvinek ke stěnám cév a jejich následné neprůchodnosti, což vede k nedostatečnému zásobování vnitřních orgánů, hlavně ledvin a mozku. Klinické projevy nastupují mezi 7.–10. dnem od nákazy. Inkubační doba se uvádí jeden až dva týdny, ale může se klidně protáhnout i na několik měsíců (zejména u Plasmodium vivax). Klinické příznaky nejsou specifické, jedná se o bolesti hlavy a svalů, nevolnost, zvracení, citlivost na světlo. Hlavními příznaky jsou takzvané malarické záchvaty, které se objevují s různou frekvencí, dle původce. Jedná se o stavy, kdy jsou červené krvinky naplněné parazity a praskají. To je doprovázeno pocity mrazení a třesavkou, která do 15 minut odeznívá, a následují vysoké horečky přetrvávající až několik hodin. Po překonání těchto horečnatých stavů se pacient silně potí. Do dalšího záchvatu pacient netrpí žádnými dalšími příznaky. Zasažení jedinci často trpí anémií vzhledem k napadení červených krvinek. Většina příznaků tohoto onemocnění není způsobována přímo parazitem, ale spíše reakcí lidského těla na tohoto parazita.

Zdroj: Odčervení lidí
Zveřejněno dne: 29.3.2018

LÉČBA SVRABU OCTEM

Svrab u mytých lidí

Svrab se přenáší kontaktem postiženého člověka se zdravým, ale také pohlavním stykem nebo z ložního prádla (často na ubytovnách a hotelích, kde se příliš často nemění povlečení). Svrabem se tedy může nakazit každý. Nejčastěji se svrab vyskytuje u mladých lidí i dětí, dále u pacientů v nemocnicích a léčebnách, u bezdomovců. Zákožka svrabová (Sacroptes scabiei var. hominis) je mikroskopický roztoč. Živí se lidskou kůží, vyvrtává chodbičky ve vrchní vrstvě pokožky. Samičky kladou do chodbiček vajíčka, denně vyhloubí 2–3mm chodbičky. Samička žije 4–6 týdnů, naklade 40–50 vajíček, které se během 72–96 hodin přemění v dospělé jedince. Obvykle je na kůži přítomno asi 12 zákožek, u osob s poruchou imunity je to ale i více než 1 milion.

Inkubační doba je 21 dnů při první infekci, při opakované infekci se zkracuje na 1–3 dny. V ČR je hlášeno asi 30–40 případů na 100 000 obyvatel. Epidemie svrabu se vracejí po 15 letech, poslední ale začala v roce 1960 a trvá dodnes. V rozvojových zemích postihuje svrab až 100 % populace. Těžký svrab je známkou poruchy imunity nebo přítomnosti zhoubného nádoru.

Přenos infekce se děje kontaktem s nemocným, ale také kontaktem s kontaminovanými předměty (ložní prádlo, oděv), protože zákožka přežije i více než 2 dny na textiliích. Svrab rovněž patří mezi sexuálně přenosné choroby! Rizikovými skupinami jsou jak pacienti, tak personál zdravotnických zařízení.

U dospělých téměř nikdy nebývá postižena kůže obličeje, plosek nohou, dlaní a kštice, u dětí jsou projevy i na ploskách, v obličeji a ve kštici. Typické pro svrab jsou dvě papuly světle červené barvy vedle sebe, z nichž jedna je větší (místo vstupu zákožky), druhá menší (konec svrabové chodbičky), někdy kůže reaguje zánětem nad celou chodbičkou (v délce 5–15 mm) mezi oběma papulami.

Sekundární projevy vznikají rozškrábáním svědivých ložisek a nasedající infekcí – postupně může docházet k diseminaci projevů, generalizaci, impetiginizaci i ekzematizaci. Čím déle svrab trvá, tím více se šíří mimo predilekční místa a jeho diagnóza je složitější.

Mezi zvláštní formy svrabu patří scabies čistých osob (silná svědivost v nočních hodinách, na kůži jen ojedinělé papuly), scabies animalis (vyvolán zvířecími zákožkami, které nepronikají do kůže a nemnoží se – k odstranění stačí preparát s dezinfekčním a protisvědivým účinkem) a scabies norvegica (vzácná forma svrabu postihující především imunosuprimované osoby, jedince se sníženou vnímavostí pruritu a mentálně retardované osoby, která se klinicky projevuje generalizovanými erytematoskvamózními papulami a ložisky tvořenými navrstvenými krustami, a to zejména v místech zvýšeného tlaku; je vysoce infekční.

Zdroj: Léčba svrabu octem
Zveřejněno dne: 19.9.2017

LÉKY NA TLAK BEZ DOPLATKU

Vysoký krevní tlak

Vysoký krevní tlak je nad 140/90 mm Hg. Krevní tlak je tlak, který vyvíjí proudící krev na stěnu tepen v oběhovém ústrojí. Problematika vysokého krevního tlaku spočívá především v častosti jeho výskytu. Udává se, že v České republice trpí vysokým krevním tlakem až 1 milion lidí. Hodnota krevního tlaku během dne přirozeně kolísá, avšak bylo stanoveno, že ideální hodnota krevního tlaku, měřeného v klidu, je 120/80 torr. O vysokém krevním tlaku mluvíme tehdy, pokud krevní tlak překročí hranici 140/90 torr.

Projevy vysokého krevního tlaku

Řada lidí neví, že trpí vysokým krevním tlakem, jelikož se tento nikterak neprojevuje. V takovém případě se na něj přijde náhodně při preventivní prohlídce. Pokud se příznaky objeví, může se jednat o bolest hlavy, neklid, únavu, závratě nebo pocit tlaku na spáncích. Rovněž si pacienti mohou stěžovat na bušení srdce, krvácení z nosu, podrážděnost či změny nálad. Většinou se však tyto příznaky vyskytují při náhlém vzestupu krevního tlaku. U většiny lidí dochází k pozvolnému zvyšování tlaku, a proto tyto příznaky často nemají.

Komplikace vysokého krevního tlaku

Vysoký krevní tlak je nutno léčit zejména z důvodu možného vzniku široké škály komplikací. Následky totiž mohou být velmi závažné, až život ohrožující. Obecně lze říci, že čím je krevní tlak vyšší, tím má těžší následky. V důsledku neléčeného vysokého krevního tlaku může dojít k rozvoji infarktu myokardu, cévní mozkové příhodě, zúžení ledvinných cév, vedoucí k poškození ledvin, či k ischemické chorobě dolních končetin. Vysoký krevní tlak rovněž může narušit menší cévy a může tak způsobit krvácení z nosu, prasknutí cév oka či ledvin a v neposlední řadě i prasknutí cév mozku, které opět vede k rozvoji cévní mozkové příhody. V neposlední řadě vede neléčený vysoký krevní tlak k selhání srdce.

Příčiny vysokého krevního tlaku

Vysoký krevní tlak rozdělujeme podle příčin na primární a sekundární. U primárního vysokého krevního tlaku nejsou známé faktory, které se podílejí na vzniku onemocnění. Avšak předpokládá se účast nezdravého životního stylu s nadměrnou konzumací tučného jídla, kouření, konzumací alkoholu a nedostatku pohybu. Sekundární vysoký krevní tlak vzniká na podkladě jiných již probíhajících onemocnění, jako je onemocnění ledvin, nadledvin, hormonální poruchy, cukrovka, onemocnění srdce a další.

Diagnostika vysokého krevního tlaku

Diagnostika vysokého krevního tlaku není náročná, spočívá v jeho změření pomocí tlakoměru. Při naměření vysokého krevního tlaku je třeba toto měření opakovat, aby se vyloučil stres a nervozita pacienta z návštěvy lékaře (tomu se říká syndrom bílého pláště). Rovněž je možné požádat pacienta, aby si po určitou dobu měřil tlak doma, v případě, že tlakoměr má, a zapisoval si výsledné hodnoty. Tak se dá vyhnout stresové reakci z návštěvy lékaře a tím i ovlivnění krevního tlaku.

Léčba vysokého krevního tlaku

Léčba krevního tlaku spočívá v konzervativní a farmakologické léčbě. V rámci konzervativní léčby je vhodné snížit hmotnost, zavést zdravé stravovací návyky s menším podílem tučných jídel a velice důležité je pokrmy nepřisolovat. Rovněž je nutná abstinence alkoholu a kouření. V rámci farmakologické léčby se užívají léky z různých skupin, které různými mechanismy vedou ke snížení tlaku. Jsou to především léky ze skupiny diuretik, ACE-inhibotory, beta-blokátory, blokátory kalciových kanálů a další. Je však nezbytné mít na paměti, že tyto léky je ve většině případů nutno užívat doživotně. V případě sekundárně vysokého tlaku je nezbytné léčit především hlavní onemocnění, které vysoký krevní tlak způsobuje.

Prevence vysokého krevního tlaku

Jako prevence vysokého krevního tlaku se doporučuje změnit stravovací návyky, dostatek pohybu, vyhýbat se kouření a nadměrné konzumaci alkoholu. Rovněž je vhodné vyhýbat se stresovým situacím. Také je možné užívat některé bylinné produkty, například šťávu z aloe vera. V případě, že pacient trpí některou z výše uvedených nemocí, které vedou ke vzniku vysokého krevního tlaku, je nezbytné toto onemocnění včas léčit.

Zdroj: Léky na tlak bez doplatku
Zveřejněno dne: 14.1.2014

BOLEST LEDVIN

Ledviny

Ledviny jsou párový orgán uložený po stranách páteře v břišní dutině. Slouží k odstranění nečistot z krve. Tyto nečistoty následně odcházejí z těla v podobě moči. Ledviny mají oválný, fazolovitý tvar, červenohnědou barvu, na povrchu jsou hladké a kryté tenkým vazivovým pouzdrem, které se dá z ledviny lehce sloupnout. Na mediálním okraji ledviny se nachází ledvinová branka (hilus renalis), kudy vstupuje do ledviny tepna a žíla a odkud vystupuje močovod. Branka prohloubí do ledviny hlubokou ledvinovou jamku (sinus renalis), kde je uložena ledvinová pánvička (pelvis renalis). Na povrchu tvoří souvislou vrstvu (4–8 mm) světlejší kůra. Směrem k sinus renalis z ní odstupují sloupce, které od sebe oddělují sousední ledvinové pyramidy tvořené dření. Jednotlivé pyramidy vytvářejí ledvinné lalůčky. Ledvinu tak tvoří spousta malých ledvinných lalůčků ústících do jednoho společného vývodu, které srostly během vývoje. U skotu, mořských savců (kytovci, lední medvěd) nedošlo ke srůstu jednotlivých lalůčků vůbec, ledvina je proto laločnatá neboli renkulizovaná.

Člověk má multipapilární ledvinu, to znamená, že do ledvinné pánvičky ústí vývody každý svým vlastním ledvinovým kalíškem, což je pozůstatek původní laločnaté ledviny, která ale v průběhu vývoje srůstá. Ledvina je krytá vazivovým pouzdrem, na které naléhá řídké pojivo prorostlé tukem, který chrání ledvinu před mechanickým poškozením. K ledvině se přikládá nadledvina, endokrinní žláza. Parenchym ledviny je zřetelně rozdělen na hnědočervenou zrnitou kůru a světlejší dřeň.

Základní funkční jednotkou ledviny je nefron. Je hlavní součástí kůry. Ledvina člověka má asi milion nefronů, ledvina skotu asi 8 milionů. Nefrony přes membránu filtrují krevní plazmu, takto vzniklou primární moč zpětnou resorpcí zahustí a vzniklá hypertonická definitivní moč je pak soustavou vývodných kanálků (tubuli coligentes) odváděna do ledvinné pánvičky, odkud odtéká do močovodu. Dřeň ledviny je tedy tvořena především vývodnými kanálky a takzvanou Henleyovou kličkou nefronu. Krev protéká dvěma za sebou uspořádanými kapilárními řečišti:

  • 1) v glomerulu, kde je relativně vysoký tlak krve řízený odporem průsvitu přicházející arterioly;
  • 2) peritubulární kapilární sítí, která slouží k výživě buněk kanálků a výměně látek mezi tubuly a krví.

Nefrony se dělí na dva základní typy:

  • 1) korové – jsou v kůře ledviny, mají krátké Henleovy kličky;
  • 2) juxtamedulární – arterioly z nich odcházející jdou ve formě přímých cév (vasa recta) do hloubky dřeně a tu zásobují krví. Její zvýšené prokrvení způsobí pokles osmolality dřeně (vymývací efekt) a tím poklesne i koncentrační schopnost ledvin (tlaková diuréza).

U člověka činí minutový průtok krve ledvinami (klidový stav) 1,2 litru, z toho kůrou ledviny prochází 925 ml, zevní zónou dřeně 225 ml a vnitřní zónou dřeně 50 ml. Za 1 minutu ledviny spotřebují 18 ml O2. Průtok krevní plazmy (RPF) a glomerulární filtrace (GFR) se mění v rozmezí systémového tlaku krve 10,6–26,6 kPa, jen velmi málo i u denervované ledviny. Pokud tlak poklesne pod 10,6 kPa, pak je autoregulace nemožná a klesá i průtok krve s glomerulární filtrací. Průtok krve se stanovuje na základě Fickova principu změřením ledvinového průtoku plazmy (cca 0,6 l/min) pomocí p-aminohippurátu. Glomerulární filtrace (GFR) je rovna objemu tekutin, který je profiltrován všemi glomeruly za jednotku času [ml/min]. Renální frakce je pak rovna podílu GFR/RPF.

Dnes se onemocnění ledvin dělí nezávisle na příčině podle tíže postižení, tedy podle ledvinné funkce do 5 stupňů, které se označují CKD, což vychází z anglického názvu „chronic kidney disease“ a vyjadřuje vleklé ledvinné onemocnění.

Ledviny jsou uloženy pod stropem břišní dutiny, retroperitonálně (nejsou obaleny pobřišnicí), jejich závěs bývá často volný, takže se jejich poloha může například při dýchání měnit. Ledviny u dospělého člověka přefiltrují téměř 2 000 litrů krve denně. Jejich onemocnění je zrádné hlavně proto, že v počátečním stadiu nic nepozorujete. Onemocnění ledvin výrazně zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění, jako je infarkt či mozková mrtvice. Onemocnění nemusí pacient sám zpozorovat, proto je důležitá prevence. Včasná diagnostika může ledviny vyléčit anebo průběh nemoci zmírnit. Vyšetření ledvin je rychlý a bezbolestný proces.

Člověku k normálnímu životu stačí pouze jediná ledvina, a to ještě nemusí běžet na 100 %. I přesto se poměrně často vyskytuje jejich selhání. Akutní selhání je velice často zapříčiněno dehydratací organismu. Nedostatek tekutin se odrazí v průtoku krve, ledviny následně nemají dostatečný přísun živin a kyslíku, což vede k jejich selhání. Obdobný efekt může mít i masivní krvácení nebo srdeční selhání. Poškození tkáně může být vyvoláno i otravou toxickými látkami, některými léky nebo zanášením ledvin vinou některých onemocnění. K selhání může dojít i vinou obstrukce močových cest, kdy dochází k hromadění moči, jež se může posléze vrátit až do ledviny. Akutní selhání se projevuje sníženou tvorbou moči a hromaděním tekutin způsobujícím otoky. Hromadění škodlivých látek má neblahý vliv na organismus, dostavuje se dezorientace, ztráta vědomí, srdeční potíže. Povětšinou je nutná okamžitá dialýza. Při včasném podchycení dokážou buňky ledvin zregenerovat. Zpočátku nejsou nové buňky schopny provádět reabsorpci vody, což se projevuje vylučováním několika litrů moči denně.

K chronickému poškozování ledvin dochází u každého člověka vlivem stárnutí organismu. Mezi nejčastější příčiny selhání se bezesporu řadí dva faktory: příliš vysoký tlak a onemocnění cukrovkou. U vysokého tlaku se přitom jedná o začarovaný kruh. Poškozené ledviny mají sníženou schopnost regulace a v cévách koluje ještě více tekutin. To kromě ledvin namáhá i srdce, a tak hrozí riziko jeho selhání. U chronického selhání bývá obvyklým rysem i chudokrevnost, protože ledviny jsou odpovědné za stimulaci červených krvinek. Citelný je i pokles vápníku v kostech. Varovným signálem poškození může být krevní vyšetření, konkrétně zvýšené koncentrace močoviny a kreatinu. Konečné potvrzení diagnózy potvrdí vyšetření ultrazvukem. Léčba se zaměřuje zejména na prvotní problém, podstatný je i dostatečný příjem tekutin a ze stravy by se měly vyloučit bílkoviny. Pokud se i tak nepodaří chronické selhávání zastavit, je nutné v okamžiku, kdy již nejsou ledviny schopny plnit svoji funkci, provádět filtraci na dialýze, respektive přistoupit k transplantaci.

Ke zjištění kamenů se provádí takzvaný prostý rentgen ledvin, který ukáže kameny v ledvinách a močových cestách. Přesnějším vyšetřením je intravenózní urografie (IVU), při níž se nitrožilně podává malé množství látky zobrazující se na rentgenu (kontrastní látka). To, jak se tato látka vylučuje ledvinami do močových cest, ukáže velmi dobře močové cesty a případné kamínky, posoudit lze také poruchy odtoku moči. Kontrastní látka může poškodit nemocné ledviny, proto je třeba toto vyšetření doporučit až po zhodnocení funkce ledvin a po zralém uvážení. K ochraně ledvin je vhodné dostatečně pít půl dne před vyšetřením a 2–3 dny po něm. U pacientů s močovým vývodem (nefrostomií) se k zobrazení močových cest provádí nástřik nefrostomie. Ke zhodnocení vezikoureterálního refluxu se také provádí nástřik močového měchýře a močovodů přes močovou trubici (retrográdní uretrocystografie, retrográdní cystoureterografie).

CT ledvin je speciální prostorový druh rentgenu, který umožní zobrazit přesně stavbu ledvin i možné odchylky. Používá se ke zhodnocení nálezů nezhodnotitelných přesně ultrazvukem, například složitých cyst, nádorů, mnohočetných kamenů, tvarových odchylek, zesílení stěny močových cest, a také k posouzení okolí ledvin a močových cest. Většinou se provádí s podáním kontrastní látky, proto je třeba půl dne před vyšetřením a 2–3 dny po něm dostatečně pít.

Izotopové vyšetření (scintigrafie) se provádí tak, že se nitrožilně vstříkne velmi malé množství mírně radioaktivní látky, která se z těla vylučuje ledvinami. Podle typu podané látky a typu přístroje se pak rozlišují jednotlivé typy scintigrafie. Scintigrafie ukáže poměr činnosti obou ledvin, poruchu odtoku moče z pánvičky či z močovodu (s hromaděním moče nad překážkou) a také případný návrat moče z měchýře do močovodu při takzvaném vezikoureterálním refluxu. Pro přesné rozlišení poruchy odtoku moče se někdy v průběhu vyšetření provádí polohování pacienta (leh, sed, stoj) a podání močopudné látky furosemidu (furosemidový test). Scintigrafie je k ledvinám šetrnější než IVU, ale na rozdíl od ní nezobrazí dobře vzhled močových cest. U zdravých ledvin dochází k rychlému odtoku moče močovodem do měchýře, a to bez návratu moče do močovodu. Obě zdravé ledviny pracují zhruba na 50 %, to znamená, že 50 % celkové funkce ledvin zajišťuje pravá a 50 % funkce levá ledvina. Jestliže najdete ve výsledcích „pravá 40 % a levá 60 %“, neznamená to, že pravá ledvina pracuje jen na 40 % toho, co by měla, ale že její činnost představuje 40 % činnosti obou ledvin (40 % + 60 % = 100 %). Pokud při předcházejícím vyšetření pracovala levá ledvina na 76 % a nyní na 60 %, nemusí to znamenat, že se funkce levé ledviny zhoršila – velmi často to spíš znamená, že se zlepšila funkce pravé ledviny. Ke správnému zhodnocení vyšetření je důležitá celková funkce ledvin, která se zjistí podle sběru moče a krevních odběrů.

Cystoskopie je vyšetření močového měchýře prováděné urologem. Vzhledem k délce a zakřivení močové trubice probíhající u mužů penisem je cystoskopie u mužů prováděna v celkové anestézii (uspání), u žen jen v místním znecitlivění. Speciální tenký přístroj umožní prohlédnutí vnitřní strany močového měchýře, zhodnocení vstupu močovodů do měchýře a případně odběr vzorků tkání nebo bakterií. Současně se provádí také zhodnocení šíře močové trubice. Drobné změny je možné při cystoskopii přímo odstranit.

Biopsie ledvin představuje odběr malého vzorku ledvinné tkáně, který se potom vyšetří pod mikroskopem a ve velké většině případů umožní definitivně stanovit přesnou diagnózu, tedy typ onemocnění. K biopsii ledvin se přistupuje, když jiná vyšetření ledvin neurčí s dostatečnou spolehlivostí typ onemocnění ledvin, a současně v případě, kdy se dá předpokládat, že určení diagnózy přispěje k další léčbě. Je to zejména při podezření na rychle probíhající glomerulonefritidy, při nejasném akutním ledvinném selhání, při podezření na chronickou glomerulonefritidu nebo jiné poškození ledvinných klubíček. Ve chvíli, kdy se ukáže biopsie ledvin jako potřebná, je lepší ji neodkládat, aby se ledviny mohly správně léčit co nejdříve. Výjimkou mohou být (někdy jen po určitou dobu) pacienti, u kterých by byl výkon v danou chvíli příliš rizikový, například nemocní s krvácivými projevy, s jednou ledvinou a podobně. Dnes se ledvinná biopsie nejčastěji provádí pod ultrazvukovou kontrolou, dříve bylo nejčastější provedení pomocí rentgenu. Ultrazvuk je ale přesnější a neškodí pacientovi ani vyšetřujícímu. Po uložení pacienta vodorovně na břicho se ultrazvukem provede kontrola vzhledu i polohy ledvin a vedle ležících orgánů. Ve většině případů se biopsie dělá z dolního pólu levé ledviny asi 1–2 cm od jejího okraje, pokud tomu něco nebrání. Plánované místo vpichu se vyznačí na kůži, která se dezinfikuje, a okolí se zakryje sterilními rouškami, aby se zabránilo zanesení infekce. Nejprve se vpíchne místní znecitlivění a počká se několik minut do jeho plného účinku. Potom se speciální jehlou určenou pro ledvinnou biopsii provede vpich do ledviny s odběrem vzorku. Kontrola polohy jehly těsně před vpichem se provádí buď ultrazvukem, nebo zjištěním pohybu jehly při dýchání (tady může pacient nejvíce pomoci, když dýchá zhluboka ve chvíli, kdy mu lékař řekne, nebo naopak v případě potřeby zadrží dech). Po vytažení jehly se získaná tkáň zkontroluje pohledem a místo vpichu se zalepí. Na některých pracovištích se ještě přikládá váleček, který po několik hodin při ležení stlačuje místo vpichu a snižuje tak pravděpodobnost krvácení. Samotný odběr vzorků (většinou se berou 2) trvá 2–5 minut, pokud nemocný dobře spolupracuje a vše jde dobře. 5–10 minut je třeba počítat na podání místního znecitlivění a vyčkání jeho účinku. Se zaměřením ledviny, dezinfekcí i zalepením místa vpichu vše zabere většinou 20–30 minut. Vždy se bere vzorek pouze z jedné ledviny, většinou z levé. Téměř všechny choroby ledvin, kvůli kterým se biopsie může provádět, se projevují stejně na obou ledvinách. Přínos biopsie je v tom, že ukáže, o jaké onemocnění se u pacienta jedná, což umožní cílenou léčbu choroby a výrazně zlepší výhled na její vyléčení nebo alespoň zpomalení. Podle některých znaků se navíc dá zhodnotit případné dlouhodobé poškození struktur ledviny.

Zdroj: Bolest ledvin
Zveřejněno dne: 6.10.2016