Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

OCTOMILKY A JEJICH VYHUBENÍ

Obsah

Likvidace a vyhubení octomilky

Octomilky mají rády přezrálé a hnijící ovoce a jiné potraviny. Pokud se chcete těchto nevítaných vetřelců zbavit, je na čase odstranit z jejich dosahu veškeré jídlo. Pro octomilky je totiž velkým lákadlem vše, co kvasí.

Nejdůležitější je prevence. V žádném případě nenechávejte v místnostech volně přístupné ovoce ani jiné jídlo. Veškeré potraviny zabalte a skladujte tak, aby se k nim mušky nedostaly. Kuchyni pečlivě ukliďte, zejména místa, kde skladujete ovoce a sladké šťávy. Udržujte pořádek v okolí odpadkového koše. Nezapomeňte vyčistit výlevky, ve kterých se octomilky mohou schovávat. I po velkém úklidu se však doporučuje dodržovat několik pravidel. Nikde nesmíte nechat kousek odkrojeného jablka, slupku z banánu, ovocný koláč, sklenici s vínem ani jinou potravu, která by mohla octomilky nalákat. Zároveň je nutné pravidelně vynášet odpadkový koš a dbát na jeho čistotu.

Pokud je již máte doma, je možné se jich zbavit lapači (mucholapkou, lepící slunečnicí), elektrickým lapačem (lapač svítí a přitahuje hmyz), kořením (nesnáší vůni hřebíčku, česneku), pastmi. Kdo se nechce zabývat jejich hubením, tak může využít služeb specialisty na této adrese: http://www.dezinsekce-praha.cz/jak-se-zbavit-octomilek-octovych-musek/.

Zdroj: Jak zabít octomilky

Využití octomilek

Octomilky se využívají jako laboratorní zvíře třeba ke zkoumání rakoviny. Dalším využitím je násada (potrava) pro jiné druhy živočichů. Ke krmení se využívají jak larvy, tak i dospělí jedinci.

Zdroj: Jak zabít octomilky

Octomilka nelétavá

Tento druh byl vyšlechtěn jako modelový laboratorní organismus, na kterém se zkoumá například rakovina nebo různé druhy postižení. Jedná se o mutaci octomilky s nevyvinutými křídly. Tento druh se také využívá jako násada (potrava) pro jiné živočichy. Latinský název této velké, rezavo-hnědě zbarvené octomilky je Drosophila primasa.

Zdroj: Jak zabít octomilky

Octomilky

Octomilky nás obtěžují převážně v jarním a podzimním období. Je to typický malý hmyz zbarvený od světle žluté až po černou. Ve většině případů mají vzor na křídlech. Jejich tělíčko je dlouhé asi 2–4 milimetry. Octomilka se řadí se mezi dvoukřídlý hmyz, který zahrnuje až 1 500 druhů podle chování, vzhledu a způsobu rozmnožování. Můžeme se s nimi setkat na celém světě, nejčastěji pak v tropických oblastech. Často se vyskytují na pouštích, v tropických deštných pralesích, ve městech, v močálech i ve vysokohorských zónách. Většina druhů se vyvíjí v houbových materiálech včetně ovoce, kůry a hub.

Zdroj: Škůdci v domácnosti

Životní cyklus octomilky

Je ovlivněn především teplotou okolního prostředí, uváděné hodnoty jsou tedy orientační. Cyklus ovlivňuje i doba osvětlení, vhodných je 12 hodin a více. Embryonální vývoj ve vajíčku trvá 1 den, larva 5–10 dnů, kukla 4–5 dnů, pohlavní dospělost od vylíhnutí z kukly 8 hodin až 3 dny, celková délka života dospělých až 2 týdny. Schopnost klást až 100 vajíček denně. Celková produkce samice 300 až 2 000 vajíček za život, počet se liší podle jednotlivých kmenů i kvality kultivačního substrátu. Celkový rozmnožovací cyklus u malých octomilek trvá přibližně 3 týdny, u velkých octomilek 5 týdnů.

Zdroj: Jak zabít octomilky

Chov octomilek

Optimální teplota pro chov je 25 °C, lze je chovat i při pokojové teplotě, ale jejich vývoj se tím prodlužuje. Naopak při vyšší teplotě 30 °C a více začínají degenerovat. K chovu lze využít libovolnou sklenici o objemu 0,2 l až 0,5 l. Hrdlo sklenice překryjeme porézní tkaninou a zajistíme gumičkou. Na dno sklenice dáme živnou půdu do výše 1 až 2,5 cm, do které přidáme nastrouhané droždí. Potom se vsype násada asi 50 dospělých octomilek na 1–3 litry obsahu nádoby. Po namnožení nových mušek se zkrmují tak, že se do nádoby klepne, tím mušky spadnou ze stěn a mohou se odsypat.

Zdroj: Jak zabít octomilky

Octomilka obecná

Octomilka obecná (Drosophila melanogaster), někdy také nazývaná jako banánová, vinná, octová či ovocná muška, patří do třídy hmyzu, řádu dvoukřídlí a čeledi octomilkovití. Octomilka obecná má jasně červené oči a je dlouhá 2 až 3 mm. Vyskytuje se na kvasícím ovoci, marmeládách, ovocných šťávách. Beznohé larvy jsou dlouhé cca 7 mm a žijí v hnijící dužnině ovoce.

Rod octomilka čítá přibližně 1 500 druhů. Mezi nejznámější u nás patří octomilka obecná. Latinské označení Drosophila pochází z řečtiny a v překladu znamená milující vodu. Tento drobný hmyz z řádu dvoukřídlých asi nejvíce upoutá svýma velkýma červenýma očima. Častokrát mívají na křídlech výrazný vzor a žilky. Ježatá hlavička je spojena s hrudí za pomoci ochlupené stopky. Mají velmi vyvinutý čich. Octomilky dosahují velikosti jen několika málo milimetrů, běžně jsou velké 2–4 mm. Zbarvení hlavohrudi se u různých druhů pohybuje od světle žluté přes červenou až do hnědého či černého odstínu a na její podobu se můžete podívat zde.

Místem jejich nejčastějšího výskytu je ovoce, kůra, květy nebo i houby, listí či půda. Tento nepříjemný hmyz jsme svým způsobem domestikovali, přežívá totiž nejčastěji v blízkosti člověka.

Nejčastěji se octomilky živí přezrálým až hnijícím ovocem. Často je také vidíme na sladkých marmeládách či ovocných džusech. Život octomilky je asi čtyřicetidenní. Octomilky mají totiž neuvěřitelně silnou schopnost rychlé reprodukce (během měsíce vyprodukují několik generací).

Sameček je zhruba o polovinu délky menší než samička a dosahuje velikosti 1 mm. Nejprve začínají námluvy zásnubním tancem kolem samičky. Přitom mává zhruba 30krát za sekundu křídly, aby upoutal její pozornost. Octomilky slyší jen zvuky, které přijdou zepředu k její tváři. Samička octomilky obecné je schopná denně naklást až 30 vajíček. Snáší jich tolik najednou proto, že je klade do výživné, ale méně často se vyskytující potravy. Za život jich naklade cca 300. Jejich vývoj začíná vajíčkem, které samička naklade do hnijícího ovoce. Z larvy se později stává bílá kukla, jež časem zhnědne. Z té se vylíhne malá muška.

Larvy jsou všežravé, živí se dužninou hnijícího ovoce, mikroorganismy a kvasinkami. Jsou bez nohou a měří přibližně 7 mm. Z vajíčka se dospělec stane za 8–10 dní. Délka vývoje ovšem závisí mimo jiné na konkrétním druhu, prostředí, ve kterém se vyskytuje, a na počtu nakladených vajíček. Larvy octomilky obecné se z vajíčka vylíhnou během jednoho dne. Po čtyřech dnech se dvakrát svlečou a rovnou se zakuklí, což trvá zhruba další 4 dny.

Octomilka se stává potravou pro další druhy dravého hmyzu, mravence, žáby, některé ryby či mláďata ještěrů.

Zdroj: Jak zabít octomilky

Kousnutí od švába

Švábi jsou všežravci, tudíž jedí jak rostliny, tak maso. Jejich kousnutí může způsobit podráždění nebo otoky spojené s infekcí rány. Není naštěstí moc pravděpodobné, že by švábi kousali živé lidi, snad až na výjimku v případech extrémního výskytu, kdy je potravy nedostatek. V naprosté většině případů by švábi člověka nekousli, když by v blízkosti byly jiné zdroje potravy. Při přemnožení, popřípadě úbytku potravy, shánějí i neobvyklé zdroje potravy. V naprosté většině případů je dříve, než stav výskytu přesáhne kritickou hranici, přivolána odborná pomoc a použity profesionální přípravky k jejich vyhubení.

Nejzávažnější případy švábího kousnutí byly zaznamenány na lodích. Bylo zdokumentováno, že došlo k přemnožení populace na palubě a osobám na plavidle pak švábi okousávali kůži a nehty. Někteří námořníci spali dokonce v rukavicích, aby je švábi nekousali.

Nejpravděpodobnějším druhem švába, který by zaútočil na člověka, je šváb americký a šváb australský. Rus domácí také dokáže ve výjimečných případech pokousat člověka.

Pokud se domníváte, že jste objevili doma šváby nebo známky jejich výskytu, kontaktujte co nejdříve specialisty na hubení švábů.

Zdroj: Šváb

Jak se zbavit roztočů

Dříve se na likvidaci roztočů používali insekticidy. V poslední době je však tento hmyz velmi vynalézavý, a dokonce už je odolný proti těmto metodám a těmto látkám. Zaručených návodů na to, jak se zbavit roztočů v ložnici, je určitě celá řada. Mnohdy ale postačí zapojit selský rozum a dodržovat pravidelné hygienické zvyklosti. Samozřejmostí u ložnice by mělo být pravidelné větrání, nejlépe ráno a večer, krátce a intenzivně. Pravidelným praním pyžama a lůžkovin ztížíte roztočům cestu do ložnice zase o něco více. Matracový chránič je dobré nejen zakoupit, ale také se na něj v praní zaměřit, a to pobytem v pračce nejlépe jednou za měsíc na 60 °. Sluneční svit hubí roztoče, ale je třeba vystavit matrace a lůžkoviny několikahodinovému slunečnímu svitu. Procento uhynutých roztočů je bohužel i přes to velice malé (3,8 %). Poslední výzkumy ukazují, že mnohonásobně účinnější a rychlejší ve vyhubení roztočů je používání UVC antibakteriálních vysavačů Raycop (93,5 %). Existují i vysavače s UV lampou, zaměřené speciálně na roztoče. Ovšem jistější a jednodušší je obalit, co se dá, do protiroztočového povlaku, pak stačí vysávání. Roztoče zničí praní ve vodě nad 60 °C po dobu jedné hodiny.

Zdroj: Kousnutí od roztoče

Škůdci a nemoci okurek

Mezi hlavní škůdce, kteří napadají okurky, patří molice skleníková, třásněnka západní, slimáci a mšice. Na molice fungují dobře žluté lepové destičky. Třásněnku zničíte přípravky na bázi parafínového oleje. Slimáky zlikvidujete pomocí návnad, jako je sklenice s pivem zapuštěná do země, různé desky, pod kterými se schovají a vy je pak můžete sebrat. Proti slimákům funguje i biologická ochrana pomocí hlístic Phasmarhabditis, které vlezou do slimáka, usmrtí ho, ostatní slimáci ho sežerou a nakazí se hlísticí taky, což způsobí jejich kompletní vyhubení. Mšice můžete odstranit vhodným postřikem proti mšicím. Na okurkách se nejčastěji vyskytuje mšice broskvoňová (Myzus persicae) a mšice řešetláková (Aphis nasturtii). Účinné jsou přípravky Pirimor a Rock Effect.

Mezi choroby okurek patří plíseň okurková a padlí. S ošetřením proti plísni okurkové je třeba začít zpravidla na konci června (nebo později, ale vždy před výskytem choroby) a opakovat ho třikrát s intervalem opakování po 10 dnech. Pro tato ošetření se doporučují systémové přípravky Acrobat MZ WG, Ortiva, Ridomil Gold MZ Pepite nebo PROTI PLÍSNÍM (Acrobat). Další ošetření proti plísni závisí na průběhu počasí. Od začátku srpna do konce sezóny v případě vlhkého počasí je možné použít kontaktní přípravek DITHANE DG Neotec. Ochranu proti padlí poskytne chemický přípravek Ortiva nebo Proti padlí (Kumulus). Účinky přípravků jsou především preventivní, a proto musí být použité ideálně ještě před nebo na počátku infekce.

Zdroj: Pěstování okurek

Hubení

Každoroční invaze slimáků je pro mnoho zahrádkářů pohromou, ve velkém likvidují zeleninu i okrasné květiny. Plzáci vše pilně strouhají radulou, jazykem posetým drobnými „zoubky“. Kdyby plzáků bylo jen několik, ztráty ani nepocítíme. Jsou však přemnoženi a schopni zlikvidovat celou zahradu. Bránit ji proto musíme od jara do podzimu. Slimáky sbírejte, nastražte pasti, aplikujte biologickou ochranu a zahrada se navrátí k původní rovnováze.

Na malých plochách se doporučuje sběr. Nejlépe se slimáci sbírají po dešti, kdy všichni vylézají, či ráno a za soumraku. Milují vlhko a stín. Po nasbírání do nádoby je co nejrychleji usmrtíte zalitím vařící vodou. Ve vodě se poté brzy rozloží a můžete je ve skupenství kapalném vylít na kompost. Občas praktikované posolení je špatnou metodou, která jim zbytečně připraví pomalou a bolestivou smrt.

Sběr si usnadníte nalákáním slimáků na zkažené ovoce či různou, nejlépe však listovou zeleninu, opadané květy či granule pro kočky a psy. Účinek zvýšíte, pokud potravu přiklopíte vlhkým, nejlépe nahnilým prkénkem – slimáci se rádi schovávají.

Dobře fungují i zapuštěné nádoby, přičemž nejlepším lákadlem pro většinu slimáků je pivo. Vhodné jsou i zbytky ze sudů, které lze získat zdarma. Okraj necháte 1 cm přečnívat, abyste omezili lapání jiných živočichů. Pasti denně kontrolujte, v pivu utopené slimáky již není třeba ani usmrcovat, měli příjemný konec. Nevýhodou pivních pastí je, že mohou přilákat i slimáky z okolí.

Další možností je mechanicky chránit jednotlivé záhony, a to bariérami, které jsou pro slimáky obtížně překonatelné či zcela nepřekonatelné. Lze například použít zapuštěné plechy s okrajem zahnutým směrem ven, vysoké alespoň 15 cm. Pásek měděného plechu nebo měděný drát, který slimáky odpuzuje. Pásy suchého materiálu, jako je sláma, piliny, vaječné skořápky, které je však třeba obnovovat Může pomoci i lemování aromatickými rostlinami, které plzáci většinou nežerou, a proto je nenalákají k další cestě do nitra záhonu, takovými rostlinami jsou například šalvěj, tymián, levandule. Jako nervový jed působí na mladé slimáky i obyčejná káva, zkuste tedy i využít kávovou sedlinu.

Hubení plzáků chemickými látkami je však dvojsečná zbraň – můžete ohrozit zdravotní nezávadnost vlastní zahrady a vyhubení škůdci se k vám stejně opět nastěhují z okolí. A přípravky, které kromě plzáků hubí i jejich přirozené nepřítele, jsou pro budoucnost zahrady stejnou pohromou, jako plzáci samotní. Preparáty, jejichž účinnou látkou je nervový jed, například methiocarb a další, hubí i všechny další živočichy. Ohrožují domácí zvířata, včely, žížaly i přirozené nepřátelé plzáků! A po náhodném požití granulí typu Vanis dochází dokonce k otravám psů, a to většinou smrtelným! Přípravky na bázi sloučeniny železa a fosforu by měly být pro ostatní zvířata neškodné, přitom jsou účinné. Měli byste jim proto dávat jednoznačně přednost!

Stále oblíbenější jsou pak přípravky biologické. Využívají přirozeného parazita plžů – hlístici Phasmarhabditis hermaphrodita. Neohrožuje zdravé prostředí na zahradě a nehubí přirozené predátory plžů, což by se vám v budoucnu mohlo vrátit v podobě ještě větší invaze. Jedinou nevýhodou tohoto jedinečného přípravku je jeho vyšší cena. Pozor, při jednorázovém užití je účinek pomalejší než u preparátů chemických. A také je důležité správné načasování – hlístice totiž účinkuje především na mladé plže.

Mladé plzáky žerou prasata i drůbež; slepice a kachny hledají i vajíčka. Když však plzáci vyrostou, chutnají již pouze podivuhodné kachně, která se nazývá indický běžec. Ta slimáky přímo vyhledává, jsou pro ni pochoutkou. Mezi pomocníky v boji mohou být i ježci, ropuchy, ještěrky, slepýši, užovky, rejsci a některé druhy ptáků.

Zdroj: Slimáci

Likvidace blech

Hubení blech není jen tak, protože není domácí mazlíček jako domácí mazlíček. Jiné přípravky se používají na psí blechy a jiné na ty kočičí. Pro psy i kočky ale platí, že základem odblešení je koupel se speciálními přípravky (třeba šampony proti blechám). Nikdy se nesmí také stříkat postřiky na hubení blech (určené třeba na pelíšky, domácnost) přímo na zvířata. Přípravky totiž obvykle obsahují látky pyretroidy, která je toxická pro kočky. Často využívaným přípravkem je třeba Bio kill, ten se dá aplikovat znovu zhruba po čtyřech týdnech.

Nejlépe se blechy hubí, když jsou ještě v podobě vajíček nebo larev. Zlikvidovat je potřeba vajíčka co nejdříve, protože larva může žít bez krve hostitele i několik měsíců.

  • K vyhubení larev může sloužit směs botanického prášku (přirozený insekticid) a borátů (minerály vhodné ke konzervování dřeva i jako insekticid). Při aplikaci této směsi je potřeba mít roušku, abychom směs nevdechli. Směsí je potřeba poprášit nejen koberce, pelíšek, ale i nábytek. Směs se musí nechat působit, a tak by majitel měl byt alespoň na 24 hodin byt opustit. Po návratu se musí vysát koberce, vyčistit nábytek a vyprat povlečení i pelíšek.
  • K zbavení blech se může použít i citrónový roztok, citron se nakrájí na plátky a dají do půl litru vody. Citron s vodou se přivede k varu, a pak se nechá přes noc odležet. Ráno se roztok nalije do rozprašovače a postříkají se jím postižená místa.
  • Další možností je využití cedrových pilin, jejich vůně totiž odpuzuje blechy (pozor ale některá zvířata mohou mít alergii na cedr). Cedrové piliny se umístí do rohu místnosti, nebo třeba do pelíšku (ideálně blízko dveří a oken, aby se blechy nedostaly do místnosti).
  • Použít se i dá sůl (sůl vytahuje vlhkost a vysouší je). Solí se posype koberec, ta se pak přilepí na blechu. Po 10 dnech se posolený koberec musí pořádně vyluxovat a pak se pytlík z vysavače musí pro jistotu nahradit novým. Tento způsob může být pro řadu lidí „nehumánní“, protože blecha v podstatě vykrvácí k smrti.
  • K hubení blech se využívá také past na blechy = jedovatý bazén, je to jednoduchá past, ke které stačí miska, voda, saponát a lampička. Misku naplníme směsí vody a saponátu a umístíme ji blízko lampičky, blechy totiž milují světlo a teplo, takže se na takové místo jistě vydají a spadnou do pasti. Voda v „bazénku“ je otráví.
  • Dýmovnice na blechy: Dýmovnice na hubení blech je pro lidi i domácí zvířata stoprocentně bezpečná. Takováto dýmovnice se aktivuje vodou, pak postupně generuje mikroskopické částečky suchého kouře s insekticidní složkou, a tak se dostává do celého bytu. Kromě její bezpečnosti pro zvířata je výhodou i to, že látky v dýmovnici vyhubí i ty blechy, které jinak majitel nenašel, protože prach z dýmovnice se dostane do všech zákoutí. Další nepochybnou výhodou je, že dým nijak nezašpiní interiér místnosti, v bezpečí jsou před kouřem i třeba knihy a oblečení či jiné takto citlivé předměty. Dýmovnice navíc nezbaví domácnost jen blech, ale i mravenců, štěnic, vos, much a klidně i švábů. To že je ale dýmovnice pro člověka i zvíře bezpečná, neznamená ale, že při aplikaci mohou být v místnosti lidé či zvířata. To rozhodně ne (dýmovnice má zpožděné rozptýlení aktivní složky, takže po aktivaci má hubitel čas opustit prostor, aniž by se dostal do kontaktu s tímto kouřem). Místnost musí být zavřená, okna i dveře. Naopak otevřené by měly být skříně a zásuvky, aby do nich kouř bez problému pronikl. Ani dýmovnice ale nemusí být stoprocentní. Dým by se měl nechat působit alespoň dvě hodiny, delší doba ale rozhodně není na škodu. Pak jen stačí místnost pořádně vyvětrat a je to.
    Při aplikaci dýmovnice by kromě lidí a zvířat neměly být v místnosti ani raději rostliny a potraviny. Nádobí je pak lepší pořádně umýt před dalším použitím.
    Aplikace dýmovnice: nejprve je potřeba z misky odstranit hliníkovou červenou fólii. Z misky pak vyndáme samotnou dýmovnici, kterou také ještě vyjmeme z hliníkové fólie. Do misky se nalije voda po vyznačenou rysku (vody nesmí být více). Dýmovnice se pak umístí do misky. A to je vše. Aplikace je opravdu jednoduchá.
  • Často užívanou prevencí proti blechám jsou i spot-ony, což jsou pipety obsahující tekutinu, která se praví do kůže na hřbetě psa. Tato látka se musí zvířeti aplikovat dvakrát (po měsíci).

Při zjištění, že v naší domácnosti jsou blechy, je nutná zvýšená frekvence vysávání všech míst, v nichž se domácí mazlíček pohybuje. Do pytlíku ve vysavači se hodí prášek proti molům (stačí ho vysát), ten pak zabije všechny vysáté blechy. Pro jistotu je ale lepší pytlík z vysavače hned vyhodit.

Zdroj: Past na blechy

Jak vypadají štípance od roztočů

Kousnutí od roztoče je vyloučeno, protože roztoči nekoušou ani neštípou. Není proto ani možné zobrazit fotografie, na kterých jsou štípance na těle od roztočů. Ale můžete si zde na fotografiích prohlédnout, jak vypadají kožní projevy vyvolané jejich přítomností: fotografie příznaků přítomnosti roztočů.

Zdroj: Kousnutí od roztoče

Nejznámější škůdci rostlin

Mšicovití

Mšice (lat. Aphis)

Nejčastější výskyt: Na měkkých tkáních rostlin. Na mladých výhonech, listech, stoncích, poupatech, květech. Mšice se přirozeně shlukují a tvoří kolonie, při silném napadení jsou jedna přes druhou. Mšice klade vajíčka a velmi rychle dospívá. V dospělosti mají někteří jedinci křídla a přelétávají na jiné části rostlin a tím se rychleji šíří. Sáním oslabují rostlinu a mohou ji ze začátku i deformovat (důležitý znak). Mšice občas opečovávají mravenci, ti požírají jejich výměšky (jsou velmi sladké). Při malém napadení lze mšice ručně odstraňovat, rostlinu je nutné častěji mít či rosit. Velké kolonie snadno podléhají přípravkům na mšice. Napadají ibišky, semenáčky banánovníků, lilkovité rostliny, liány (měkkolisté), pelargonie. Palmám se většinou vyhýbají.

Zde můžete vidět, jak vypadají mšice.

Vlnatka (lat. Eriosoma)

Nejčastější výskyt: Na měkkých i lehce dřevnatých částech rostlin. Stonky, větvičky, paždí listů a řapíků. Vyskytuje se většinou jednotlivě, nebo v malých skupinkách. Ojediněle může tvořit kolonie o desítkách jedinců. Při objevení na rostlině se poměrně rychle dokáže šířit. Mladí jedinci se schovávají v paždích listů a jiných rostlinných záhybech, kde nejsou na první pohled postřehnutelní. Boj s nimi je velmi zdlouhavý a mnoho pěstitelů jej vzdá a napadenou rostlinu zlikviduje. Již několik jedinců je pro menší rostliny velmi nebezpečných. Řadíme ho k nejodolnějším škůdcům vůči chemii, protože na svých tělech tvoří voskovitý povlak, který nepropustí chemický postřik k tělu škůdce. Pokud je na rostlině jen pár jedinců, stačí je buď ručně odstranit, nebo napadené části rostlin postříkat silným proudem vody. Při silnějším napadení se používá aplikace roztoku rostlinného oleje a vody, jenž ucpe dýchací otvory vlnatek. Při silném a opakovaném napadení je nutné použít několikrát po sobě chemický přípravek. Vlnatky napadají palmy, mučenky, fíkusy a téměř všechny pokojové rostliny.

Puklice (lat. Parthenolecanium)

Nejčastější výskyt: Je schopna parazitovat na veškerých nadzemních částech rostliny, většinou jen vyjma plodů a květů. Puklice se vyskytují buď jednotlivě, nebo v celých koloniích. Na listu se často objevují souběžně se žilnatinou. Škůdce vylučuje sladké výměšky, které chutnají mravencům. S mravenci jsou puklice v blízké symbióze, mravenci puklice nosí z rostliny na rostlinu a „těží“ tak sladké pukličí výměšky. Škodlivost puklic tkví v jejich voskovitých pokryvech těla, jež ji chrání před veškerými vnějšími vlivy. Jedná se o velmi nebezpečného a snadno přehlédnutelného škůdce. Likvidujeme je ručně (papírový ubrousek) – stíravým pohybem. Při silném napadení aplikujeme postřik oleje a vody, podobně jako u vlnatky. Chemie se musí kombinovat smícháním několika účinných přípravků a používat vícekrát po sobě. Tyto postřiky ale mohou některým citlivým rostlinám uškodit. Puklice má velice široký záběr hostitelských rostlin, od palem, veškerých dřevin a bylin až po citrusy a okrasné i užitkové rostliny. Dle našich poznatků se nejvíce vyskytuje zejména na citrusech.

Molice (lat. Trialeurodes)

Nejčastější výskyt: Molice se vyskytuje na listech měkkolistých a rostlin s plstnatými listy. Tvoří výhradně kolonie na spodní straně listu. Dospělec molice je létavý hmyz, který se velmi snadno přemisťuje z rostliny na rostlinu, kde naklade vajíčka. Nemají takové škodlivé účinky jako jiní škůdci. Jejich síla tkví v jejich množství, menší výskyt rostlině prakticky neublíží. Mladé molice sají z rostlin výhradně na spodní straně listu. Pro dokonalé zlikvidování připadá v úvahu pouze chemický postřik. Ten ale stačí aplikovat jen jednou a od molic je na dlouho pokoj. Ruční odstranění prakticky nelze použít pro titěrnost. Molice nejčastěji napadají rostliny lilkovité – tabák, rajčenku, zcela ojediněle i palmy či banánovníky.

Štítenka (lat. Quadraspidiotus)

Nejčastější výskyt: Většinou na spodních stranách lístků, rozvíjejících se listech i na tvrdších částech rostlin, jako jsou řapíky nebo listové pochvy. Nejčastěji tvoří větší skupiny, jsou rozprostřeny na celé části napadené rostliny (list – od řapíku po špičku listu). Většinou si škůdce přineseme spolu s pořízenou rostlinou. Jedná se o velmi nebezpečného škůdce, způsobuje deformace nových částí rostlin, zpomaluje její vývoj. Likvidaci provádíme ručně pomocí hadříku, silným stíráním jej odstraníme (hadřík může být namočený do rostlinného oleje). Štítenka je velmi odolná proti postřikům – při vysokém výskytu je zapotřebí použít silný přípravek několikrát po sobě. Z pozorování se vyskytuje zejména na palmách, a to: Syagrus romanzoffianum, Dypsis decaryi, Archontophoenix alexandrae Sabal, Phoenix, Livistona.

Sviluškovití

Sviluška (lat. Tetranychus) se nejčastěji vyskytuje na spodní straně listů téměř všech rostlin. Svilušky tvoří při silném napadení jemnou, ale hustou síť pavučin. Na jednom listu mohou parazitovat až tisíce jedinců. Při bližším pohledu vidíme v pavučinkách červené broučky – pavoučky. Tito pavoučci se rychle šíří volným prostorem a je běžné, že se během krátké doby přenesou na velké množství rostlin. Jsou velmi malí a většinou si jich všimneme, až když dělají kolonie. Svilušky sají rostlinu, a ta tak nevyvíjí zdravé nové výhony, ale vybledlé a zakrnělé. Mimo to, postupně blednou, flekatí a kroutí se i jiné napadené části rostlin (listy i měkké větvičky). Při neřešení likvidace svilušky brzo rostlinu natolik oslabí, že o ni můžeme přijít. Likvidace bývá běh na dlouhou trať, pro úplné zničení všech svilušek bývá zapotřebí několik procedur složených z několika postřiků. Nejjednodušší řešení bývá do začátku rostlinu radikálně přemístit na jiné stanoviště s vyšší vlhkostí a častěji rosit či polívat vodou. Vodu nemají svilušky příliš v lásce, avšak ta je nezahubí, jen omezí jejich množení. Pro úplné vyhubení je zapotřebí použít opakovaně postřik přímo na svilušky. Efektivní bývají postřiky na olejové bázi, ovšem takový postřik doporučujeme použít na rostlinu ve slabší koncentraci, než je napsaná na obalu, a použít ho jen jednou. Další postřik by už měl být chemický. Při výskytu svilušek většinou platí, že se objevují opakovaně v různých intervalech. Téměř všechny rostliny v interiéru má sviluška ráda a nepohrdne ani některými venkovními rostlinami. Nejčastěji se objevuje na přenosných rostlinách v květináči.

Smutnicovití

Smutnice (lat. Sciara). Nejčastější výskyt – klíčící semena, interiérové rostliny. Velké skupiny, larvy jsou v zemině, takže okem neviditelné. Smutnice se mohou vyskytnout i v sebesterilnějším substrátu, jsou výsledkem přirozeného hnijícího koloběhu půdy. Škodí jen jejich larvy. Při přemnožení ohrožují nejtenčí kořínky a hrozbou jsou tak pro čerstvě vyklíčené rostlinky. Jinak menší množství smutnic prakticky neškodí. Většině pěstitelů pouze vadí jejich přítomnost, jelikož jsou malým poletujícím hmyzem kolem našich klíčících pokladů. Na larvy se používají insekticidní přípravky, zabírají přípravky i na jiné škůdce, jen pozor, aby přípravek nebyl ve větším množství pro rostlinu škodlivý. Některé mohou být agresivnější, zvlášť při styku s kořeny rostliny. Mušky, které lítají nad substrátem, se daří celkem úspěšně likvidovat žlutými lepicími páskami. Smutnice napadají prakticky jakoukoli klíčící rostlinu, častěji se mohou vyskytnout při výsevu semen se zbytky dužiny, nebo u výsevu, kde semena často podléhají hnilobám. Nepohrdnou ale ani dospělou rostlinou. Prakticky výhradně se vyskytují jen u interiérových rostlin.

Zdroj: Škůdci

Šváb domácí

Šváb domácí patří mezi nejprimitivnější a nejstarší létající hmyz. Má asi 3 000 druhů a v celé České republice se vyskytuje zhruba 5 druhů. Velikost švába je od 6 do10 milimetrů. Živí se rozmanitými látkami včetně klihu. Ukrývají se pod kůrou nebo pod kamenem a ze svých úkrytů vylézají jen v noci. Pokud jsou ohroženi, snaží se utéct nebo uletět. Jejich larvy neboli nymfy se líhnou dva týdny, nebo až dokonce tři měsíce. Některé druhy, než dorostou v dospělého jedince, se svlékají 6x až 8x. Vývoj trvá až půl roku.

Zdroj: Škůdci v domácnosti

Komáři

Komáři patří mezi dvoukřídlý hmyz. Vyskytuje se jich zhruba asi 2 000 druhů. Jejich larvy se vyvíjejí ve vodě slané, sladké nebo brakické (ta vzniká smícháním vody mořské a říční), kam je komáři kladou. Na českém území žije až 50 druhů z 6 rodů. Můžeme je najít nejčastěji u řek. Do lidských obydlí zalétá komár pisklavý. Komáři se živí nektarem, ale jsou schopni hematofágie, což znamená, že se živí i krví. Samička vstříkne do kůže své sliny, které omezují srážlivost krve. Jednou z nejvýznamnějších nemocí je malárie. Tu nejčastěji přenášejí zimničky z rodu Plasmodium.

Zdroj: Škůdci v domácnosti

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová

Gabriela Štummerová

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Jiří Dvořák


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP