Téma: 

dužina

Dýňová polévka z dýně Hokaido

Správný název dýně (Hokaido/Hokkaido)

Dýně Hokaido je jednoletá bylina s plazivými stonky, rodiny Cucurbitaceae. V Čechách se ujal název dýně Hokaido s jedním „k“, správný název je však dýně Hokkaido. Tato rostlina se odpradávna pěstovala na Dálném východě, nyní je hojně pěstována v Americe. Dýně Hokaido je severojaponská odrůda, kde je známá jako „čínská dýně“. Existují dva druhy dýně Hokaido – jeden má tmavě oranžovou barvu a druhý má slupku světle zelenou. Plody jsou kulovitého tvaru a pocházejí původně z japonského ostrova Hokkaidó, kde rostou ve vulkanické půdě. Tyto dýně jsou bohaté na živiny a minerální látky.

100 g dýně Hokaido obsahuje tyto nutriční hodnoty: 37 kcal; 8,8 g sacharidů; 0,23 g tuku, 88,72 g vody; 8,8 g bílkovin; 1,6 g vlákniny. Dýně je bohatá na vápník, hořčík, fosfor, draslík, vápník, vitamíny A, B a C. Čím více je dýně oranžová, tím vyšší je v ní obsah vitamínu A.

Dýně Hokaido se hodí do mnoha receptů. Její dužina má bohatou, sladkou chuť, ale nesmí se převařit, potom je na jazyku suchá a šupinatá. Před vařením dýni rozkrojte na půl a lžičkou odstraňte semínka a vlákna. Tato dýně se může vařit i se slupkou, ta totiž vařením krásně změkne. Dýně Hokaido se hodí na polévky, omáčky, do nádivky, jako příloha místo brambor, můžete ji grilovat, zapékat, dělat z ní marmelády, buchty, prostě cokoliv, záleží jen na vaší fantazii.

Zdroj: Dýňová polévka z dýně Hokaido
Zveřejněno dne: 6.12.2016

Dýňová polévka

Nejlepší dýně na polévku

Dýně je na našich talířích velmi opomíjenou zeleninou. A je to škoda, protože její příprava je nenáročná a dužina dýně s vysokým obsahem zdraví prospěšných látek zasytí i náročnějšího jedlíka. Dýni na talíři ocení milovníci rychlých a zdravých receptů, ale také sportovci, dietáři, děti nebo těhotné ženy. Nasládlá dužina dýně je totiž velmi snadno stravitelná. Obsahuje téměř 90 % vody a z potřebných živin tu najdete například vápník, hořčík, železo, draslík, zinek, nenasycené mastné kyseliny a beta-karoten. Pomáhá mimo jiné posilovat imunitní systém a prospívá zdraví srdce a cév.

Zdroj: Dýňová polévka
Zveřejněno dne: 14.9.2015

Minikiwi

Minikiwi Ken´s Red

Minikiwi Ken´s Red je kiwi červenoplodé, povrch a dužina těchto plodů je zbarvena do tmavě červené barvy, ale to jen tehdy, jsou-li vystaveny slunci, pokud zůstanou ve stínu, bude jejich barva zelená. Minikiwi Ken´s Red je rostlina cizosprašná a k jejímu pěstování je potřeba samce i samice. Tato rostlina má ráda slunné či polostinné stanoviště a mírně kyselou půdu. Zralých plodů se dočkáte v září až říjnu.

Zdroj: Minikiwi
Zveřejněno dne: 5.11.2015

Dýně - druhy

Muškátová dýně

Tato méně známá dýně má pevnější strukturu než třeba máslová, krásně voní a její sytě oranžová dužina dodá pokrmům zajímavý vzhled. Využít ji můžete nejen na polévku, ale také na kompoty nebo do orientálních jídel.

Tento druh tykve postrádá barevnou rozmanitost plodů, s níž se setkáváme u tykve obecné a velkoplodé. Mladé a nevyzrálé plody jsou zelené, zralé plody získávají krémovou barvu, často s voskovým povlakem.

Tykev muškátová patří k teplomilným druhům a u nás lze pěstovat jen některé odrůdy. Jejich dužnina je poměrně vodnatá, i když ne tolik jako u cuket. Výhodou je, že jadřinec je obsažen jen v rozšířené koncové části.

Zdroj: Dýně - druhy
Zveřejněno dne: 23.1.2017

Dýně - druhy

Druhy dýní a jejich použití

Dýně dělíme podle užití do dvou skupin – na zeleninové a okrasné. Plody obou druhů dýní jsou tvarově i barevně velmi rozmanité. Jasně oranžové zabarvení dužniny je častější u zeleninových druhů a vzniká díky luteinu.

Dýně mají různé tvary, mohou být kulaté, zploštělé, vejcovité a podobně. Zbarvení jejich kůry bývá oranžové, žluté, zelené, bílé, černé nebo fialové. Dužina je buď oranžová, nebo žlutá, uprostřed je plná semínek.

Dýně mají vysoký obsah vody, obsahují velké množství vlákniny, draslíku, sodíku a betakarotenu. Semena jsou bohatá na zinek. Je vhodné je konzumovat při redukční dietě a po cvičení.

Všechny druhy dýní se podílejí na snižování krevního tlaku a mají diuretické, laxativní a protirakovinné účinky.

Jelikož dýně obsahuje velmi málo sodíku a hodně draslíku, pomáhá snižovat krevní tlak a brání tvorbě krevních sraženin v arteriích. Lidé s hypertenzí mohou dýni jíst každý den v jakékoliv formě, ale neměli by ji solit, protože by tím snížili její účinky. Rovněž se doporučuje celý jeden den jíst pouze rozmixovanou dýni.

Lidé, kteří trpí ischemickou chorobou srdeční (angina pectoris nebo infarkt myokardu), by dýni měli jíst nejméně třikrát týdně. Dýně působí v ledvinách jako slabé diuretikum, podporuje tvorbu moči a vylučování tekutin z těla.

Díky bohatému obsahu alkalizujících minerálních solí neutralizuje dužina dýně nadbytek žaludeční kyseliny a na sliznici žaludku (výstelku) má změkčující a ochranný účinek. Konzumace dýně, zejména mixované s kravským nebo sójovým mlékem, se předepisuje při nadbytku žaludeční kyseliny, při dyspepsii (porucha trávení), pyróze (pálení žáhy) a v případech žaludečních a dvanácterníkových vředů.

Dýně má regenerační a omlazující účinky, působí příznivě na funkci trávicí soustavy, slinivky, ledvin i na činnost srdce. Detoxikuje organismus, snižuje hladinu krevních tuků, posiluje imunitu a uklidňuje nervy, a přesto je dýně na našich talířích velmi opomíjenou zeleninou. A je to škoda, protože její příprava je nenáročná a dužina dýně s vysokým obsahem zdraví prospěšných látek zasytí i náročnějšího jedlíka. Zralou dýni poznáte podle stopky. Ta by měla být zdřevnatělá s prasklinkami, slupka by měla být nepoškozená, tvrdá a matná. Plod by měl být těžší, lehčí je plný semínek. Dýní jsou desítky druhů. Pro vaření jsou ale nejvhodnější druhy hokaido, populární je i muškátová či máslová dýně.

Při správném uskladnění vám dýně vydrží až čtyři měsíce. Potřebuje jen suché a chladné místo s teplotou okolo 10 °C.

Dýni lze přidávat do pomazánek, polévek, nádivek, zapékaných jídel, koktejlů, marmelád nebo třeba buchet.

Zdroj: Dýně - druhy
Zveřejněno dne: 23.1.2017

Dýně - druhy

Zelená dýně

Hokaido nemusí být pouze oranžové. Delica F1 je zelené hokaido s ploše kulovitými tmavozelenými plody se světlým žíháním. Plody dorůstají do hmotnosti kolem 2 kg, dužina je jasně oranžová, chutná. Slupka je tužší než u klasického hokaida, plody jsou ale díky ní lépe skladovatelné. V Asii je tento typ tykve vysoce ceněný.

Kvalitou dužiny i její chutí se ale oranžovému bratru vyrovná. Právě chuť je to první, co labužníci u této tykve oceňují. Někteří tvrdí, že předčí i klasické oranžové hokaido.

Odrůda vykazuje díky barvě značnou toleranci k virózám, které způsobují na oranžových plodech klasického hokaida tmavě zelené skvrny a znehodnocují je.

Dýně hokaido je velmi vděčnou surovinou, lze z ní připravit výživnou a sytou polévku, zdravější variantu placek, přidat ji do koláče, který tak získá jemný žlutavý nádech. Dále perník, dýňový chléb, dětskou přesnídávku, dýňové čatní. Chutnou variantou je také pečená dýně hokaido.

Zdroj: Dýně - druhy
Zveřejněno dne: 23.1.2017

Solanum betaceum

Ovoce tamarillo

Tamarillu se také říká stromové nebo francouzské rajče a pochází z peruánských And. Jedná se o keř kvetoucí v noci a vyrůstající do výšky dvou až pěti metrů. K současným producentům tamarilla patří hlavně Kolumbie, Brazílie, Nový Zéland, Keňa, Kalifornie, Indie, Srí Lanka a Jižní Afrika.

Tamarillo (rajčenka) má oválný tvar a měří průměrně 7 až 8 centimetrů. Slupka plodu je hladká, naduřelá a lesklá, ale má jistou hořkou příchuť. Ovoce dozrává teprve po sklizni a sklízí se se stopkou. Barva se pohybuje od červené až po karmínovou, existují i druhy s naoranžovělými tóny, které mají sladší chuť a obsahují malé měkké pecičky.

Dužina tamarilla má tmavě oranžovou barvu, rosolovitou konsistenci a uvnitř má mnoho semínek, které mají plochý tvar a nejsou moc tvrdá. Mohou se lehce strávit.

Lehce hořkou příchuť lze odstranit povařením nebo přidáním cukru. Tamarillo se jí hlavně ve šťávách, ve sladkých jídlech, marmeládách, džemech, kompotech, ale také syrové, kdy se lžičkou vydlabe dužina.

V zemích, kde se pěstuje, se jí k pálivým přísadám nebo jako obloha ke studeným pokrmům, společně se sýrem, pepřem a na opečeném chlebu. Doporučuje se jíst ho loupané, protože slupka je hořká. Lze i dusit jako rajská jablíčka.

Tamarillo obsahuje minerály jako vápník, železo a fosfor. Je bohaté na vitamín A, C, B1, B2, B3. Má malý obsah tuků, a proto je ideální pro diety a k zeštíhlovacím programům. Tamarillo dále obsahuje minerály jako vápník, železo a fosfor, a vlákninu. Patří k důležitým zdrojům pektinů, účinným pro zrak a obranný systém (stejně jako rajče funguje coby antioxidant).

Pro svou chuť, vzhled a schopnost kombinace s ostatními plodinami je rajčenka vyhledávána nejen dospělými, ale i dětmi, sportovci, kojícími a těhotnými ženami nebo staršími lidmi. Nezpůsobuje problémy ani lidem, jimž nedělají dobře citrusy, papriky či jiná zelenina.

Doporučuje se i pacientům s problémy s kostmi a padáním vlasů. Redukuje cholesterol, posiluje mozek, paměť a je užitečné při vysokém krevním tlaku. V Kolumbii a Ekvádoru se tyto plody či listy – předem zahřáté nebo osmahnuté – užívají jako obklady k léčení chřipky, na podrážděný krk, při zánětu mandlí a při angíně.

Již existuje mnoho druhů těchto plodů, které se od sebe liší barvou slupky, a stále se zkouší vypěstovat nové a nové odrůdy, které by měly lepší chuť a méně semínek.

Zdroj: Solanum betaceum
Zveřejněno dne: 13.6.2016

Solanum betaceum

Rajčenka řepovitá

Rajčenka je rychle rostoucí stálezelený strom se srdčitými listy a bohatými květenstvími krémově bílých květů, které voní jako karamel. Plody mají charakteristickou chuť a barva je od zelené přes červenou až purpurovou. Slupka je hořká a před konzumací je nutno rajčenku spařit horkou vodou a oloupat. Takto připravené plody lze použít na saláty, pyré, džem a k masu. Rajčenka představuje bohatý zdroj vitamínu C, E a β-karotenu.

Pochází ze subtropů, z nevysokohorských partií, odkud se rozšířila po Jižní Americe a dále na Floridu, Kalifornii, Afriku, Austrálii a Asii.

Rajčenka řepovitá (Solanum betaceum) je nízký strom nebo keř, který plodí exotické ovoce nazývané rajčenka nebo tamarillo. Název tamarillo (počeštěno tamarilo) vznikl až okolo roku 1970 na Novém Zélandu a stal se mezinárodním obchodním označením pro tyto plody.

Rajčenka řepovitá je subtropický druh rodu lilkovitých a dorůstá obvykle do výšky 3,5 až 5 metrů. Kořeny má mělké, větve řídké, hustě žláznatě pýřité a porostlé střídavými listy, dlouhými 10 až 30 cm a širokými 5 až 10 cm; řapíky mají délku 2 cm. Listové čepele jsou lesklé, slabě dužnaté, vejčité, u báze srdčité, po obvodě celokrajné, na vrcholu krátce špičaté a výrazně žilkované.

Pětičetné oboupohlavné květy na dlouhých stopkách vyrůstají ve volných shlucích. Vonící květy bývají až 2 cm široké, mají pět nafialovělých kališních plátků asi 3 mm velkých a pět světle růžových, volných, voskovitých, podlouhlých, nazpět ohnutých, cípatých korunních plátků asi 1 cm dlouhých. Ve středu květu vyrůstá pět tyčinek se žlutými nitkami a prašníky, semeník s jednou čnělkou s bliznou. Kvetou po celý rok, často i v době, kdy již zrají první plody. Květy připomínají květy brambor.

Z opylených květů vyrostou visící, až 8 cm dlouhé, vejčitě elipsovité, zelené bobule, které ve zralosti mohou mít barvu purpurovou, krvavě červenou, oranžovou, červenou nebo žlutou. Jejich dužina je zbarvená žlutě až oranžovočerveně. Plody mají v přihrádkách černá, kruhovitá, plochá semena, která jsou výrazně hořká a tvoří asi třetinu plodu. Slupka plodu je tenká, hladká, lesklá a je také silně hořká.

Rajčenka řepovitá se pěstuje pro své plody, které ve zralosti voní po ananasu či jahodě a obsahují vitamín C a hodně dalších, pro tělo nezbytných minerálů. Plody se sklízejí postupně, jak dozrávají, a protože mají tvrdou slupku a pevnou dužinu, mohou být v papírových krabicích zasílány i na velké vzdálenosti. Dužina je poněkud kyselejší a přidává se do míchaných limonád a ovocných salátů, může se také dusit a přidávat do polévek a omáček obdobně jako rajčata. Plody lze konzumovat syrové, například sypané cukrem, solí nebo pepřem, a případně po rozpůlení grilovat jako zeleninu. Před konzumací je potřeba stáhnout hořkou slupku, nejlépe ponořením do horké vody. Rajčenky obsahují hodně pektinu, takže z nich lze snadno připravit džemy či čatní.

Zdroj: Solanum betaceum
Zveřejněno dne: 13.6.2016

Kaki churma - tomel japonský

Jak se jí kaki churma

Toto exotické ovoce se k nám obvykle dováží z Japonska, Číny, Kalifornie či Španělska. Chutí připomíná broskev nebo meruňku s náznakem mrkve či dýně. Jeho vyzrálé plody jsou velmi sladké a lahodné. Můžete se také setkat s názvy jam, korejské mango, medové jablko anebo shitse. Plody na vývoz se musejí česat ještě nezralé, aby snesly dalších mnoho tisíc kilometrů transportu. Jenže v nedozrálém stavu jsou ještě trpké, nechutné a také nemají žádný přínos pro náš organismus. Proto pokud je zakoupíte ještě nezralé, uložte je při pokojové teplotě na misku či košík a počkejte, až dužina na omak změkne. To trvá asi dva týdny, pak již můžete ovoce s chutí konzumovat. Nejprve plody opatrně omyjte. Odřízněte kališní lístky (obvykle jsou již hnědé, zaschlé), slupku loupat nemusíte, je jedlá. Plody nakrájejte tak, jak potřebujete, jaký tvar vám vyhovuje, podobně jako rajčata. Přezrálé plody můžete rozkrojit napůl a vyjídat lžičkou jako kiwi. Pokud máte šnekový odšťavňovač, udělejte si vynikající šťávu. Pro skvělý puding vám postačí mixér. Kaki oloupejte a rozmixujte spolu s banánem. Kaki můžete konzumovat podobně jako jiné druhy ovoce, tedy čerstvé, přidávat je do ovocných salátů, dělat z něj džemy, kompoty, nebo používat jako doplněk při vaření. Například jej můžete pokapat citronovou šťávou a použít do salátů, kterým dodá zajímavou chuť. Ve Francii je velmi oblíbená marmeláda z kaki. Tepelně zpracované se používá do různých omáček, delikátních dezertů nebo i jednoduše zapečené s cukrem a skořicí. V některých asijských zemích se toto ovoce suší podobně jako fíky.

Zdroj: Kaki churma - tomel japonský
Zveřejněno dne: 8.12.2014

Zavařování hrušek

Klasický recept na zavařené hrušky

Hruška je ovocný plod hrušně obecné, má kuželovitý tvar, velikost a barva jsou velice různorodé, záleží na odrůdě. Hruška obsahuje vitamín B a malé množství vitamínu C. Plod pokrývá slupka zelené či žluté až nahnědlé barvy, objevit se může i červený odstín, pod slupkou je dužina žluté barvy a střed plodu je vyplněn jádřincem, což je jediná část plodu, kterou nekonzumujeme. Podle doby dozrávání dělíme hrušky na letní, podzimní a zimní. Letní hrušky jsou většinou určeny k okamžité spotřebě, bývají hodně měkké až blátivé, naopak zimní bývají tvrdší a určené k uskladnění. Je známo, že hruška nevydrží uskladněná tak dlouho jako jablko, proto chcete-li konzumovat hrušky v zimě, musíte je zakonzervovat.

Příprava hrušek na zavařování

Hrušky, které jste nesnědli, je dobré včas zavařit, aby úplně nezměkly nebo nezačaly hnít a vy jste je nemuseli vyhodit. Hrušky oloupejte, vykrojte jádřinec a rozdělte na čtvrtiny, namočte je do vody, ve které jste předem rozmíchali lžíci kyseliny citronové, aby hrušky nezhnědly. Pokrájené hrušky naskládejte do sklenic, poté zalijte nálevem, důkladně lahve uzavřete a můžete zavařovat.

Nálev

Ingredience:

  • 1 l vody
  • 400 g cukru krystal
  • 10 ks hřebíčku
  • 1 ks celé skořice
Na 1 sklenici o obsahu 700 ml budete potřebovat 300 až 400 ml nálevu.

Postup:

Vodu přiveďte k varu, nasypte odměřený cukr, hřebíček a skořici, nechte chvíli povařit, poté odstavte a nechte zchladnout. Takto připraveným nálevem dolijte naplněné sklenice asi 1 centimetr pod okraj hrdla.

Zavařování hrušek v zavařovacím hrnci

Připravené sklenice naskládejte do zavařovacího hrnce, zalijte asi do tří čtvrtin sklenic vodou. Zahřejte na teplotu 85 °C a vařte 20 minut. Poté lahve vyndejte, dejte na 5 minut dnem vzhůru, otočte zpět a nechte chladnout.

Zavařování hrušek bez cukru

Chcete-li zavařovat hrušky bez cukru, není to problém. Aby kompot nebyl kyselý, je potřeba, aby hrušky byly zralé, ale ne měkké. Omyté hrušky oloupejte, pokrájejte a odstraňte jádřinec, dle výše uvedeného návodu, a naskládejte do sklenic. Převařte vodu a nechte zchladnout, do každé sklenice dejte špetku soli, zalijte převařenou vodou s hřebíčkem a skořicí, opět naplňte sklenici asi 1 cm pod okraj, uzavřete a zavařte. Soli se nebojte, nebude v kompotu vůbec cítit.

Zavařování hrušek v myčce

Sklenice máte připravené, důkladně uzavřené a teď už je jen zavařit. Pokud jste se rozhodli, že budete hrušky zavařovat v myčce, tak je s rozestupem naskládejte do myčky, je potřeba, aby sklenice stály rovně. Zapněte myčku na nejdelší program a nechte ho doběhnout do konce. Až myčka vypne, vyndejte sklenice ven a otočte je dnem vzhůru, nechte asi 5 minut a otočte zpět, pak už jen nechte sklenice vystydnout. Tento způsob zavařování sice bude trvat poměrně dlouho, ale najednou jste schopni zavařit poměrně velké množství sklenic a kromě naskládání a vyskládání sklenic z myčky vás to nebude stát žádné jiné úsilí a nenadělá vám to žádný nepořádek. Vyzkoušejte sami a uvidíte, jak se vám tento způsob osvědčí.

Zavařování hrušek v mikrovlnce

Další ze způsobů, jak lze zavařovat, nabízí mikrovlnka. Toto zavařování určitě uplatníte, máte-li menší počet sklenic anebo například sklízíte-li úrodu postupně. Zavařování v mikrovlnce je relativně rychlé. Máte-li sklenice naplněné a uzavřené, můžete začít zavařovat. Pozor, v mikrovlnce můžete zavařovat jen sklenice s víčkem na závit. Nemusíte ho příliš utahovat. Vložte sklenici do mikrovlnky, pod ni raději umístěte misku nebo talíř, kdyby náhodou sklenice vytekla, abyste neměli špinavou celou mikrovlnku. Můžete vložit sklenic několik, jen je potřeba, až budete nastavovat dobu zavařování, abyste čas vynásobili počtem umístěných sklenic. Další faktor, který ovlivní dobu zavařování, je výkonnost vaší mikrovlnky. Máte-li výkon 700 W, budete zavařovat 6 minut, při 800 W 5 minut a 15 sekund, při 900 W 4 minuty a 30 sekund. Nezapomeňte, že časy jsou uvedeny při zavařování jedné sklenice – vy je musíte vynásobit, nezavařujete-li po jedné sklenici. Prakticky pokud budete zavařovat více sklenic najednou, tak tím žádný čas neušetříte, jen u toho nemusíte celou dobu stát. Po skončení programu vyndejte sklenici z mikrovlnky, otočte dnem vzhůru, nechte 5 minut a otočte zpět. Hotové zavařené hrušky nechte vychladnout.

Zavařování hrušek v troubě

Máte-li více sklenic na zavařování a nemáte myčku, pak dalším vaším pomocníkem může být trouba, ať plynová, elektrická, nebo horkovzdušná. Uzavřené sklenice naskládejte na vysoký plech a zalijte vodou do výšky asi 2 centimetrů, nechte mezi jednotlivými sklenicemi mezery, aby se nedotýkala jedna druhé a aby mezi nimi mohl proudit vzduch. Takto připravený plech vložte do trouby předem vyhřáté na 180 °C a zapněte spodní i horní ohřev, pečte 30 minut, vyndejte, dejte dnem vzhůru, nechte 5 minut a otočte zpět, nechte vychladnout.

Pokud máte horkovzdušnou troubu, nastavte teplotu na 250 °C, zapněte horkovzduch a pečte 9 až 10 minut. Vše ostatní je stejné jako při pečení v troubě.

Zdroj: Zavařování hrušek
Zveřejněno dne: 12.11.2015

PŘISPĚJTE NA PROVOZ TOHOTO WEBU


Jakákoliv částka od Vás nám do budoucna pomůže připravit nový a zajímavý obsah.
Uděláte nám velkou radost, když nám pošlete příspěvek na nový obsah.

Číslo účtu je 2901151489/2010

Variabilní symbol: 223327

Za každý příspěvek Vám z celého srdce děkuje celý tým webu ČeskéNápady.cz.


SiteMAP